Verze z 28. 5. 2016, 23:17 editovat PastoriBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 275 748 editací m narovnání přesměrování ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 12. 2016, 06:59 editovat zrušit editaci HypoBOT (diskuse \| příspěvky) 113 777 editací m Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 17: \| více uživatelů = }} '''Convair XF-92A''' byl jednomotorový celokovový jednomístný americký [[středoplošník]] s šípovým [[křídlo\|křídlem]] a příďovým zatahovacím [[podvozek letadla\|podvozkem]]. == Vznik == V srpnu 1945 vyhlásilo [[United States Army Air Forces\|USAAF]] soutěž na nadzvukový přepadový stíhací [[letoun]] s požadavkem výstupu do 15 240 m za čtyři minuty a maximální rychlostí 1126 km/h. Odpovídající projekt, kterým vedení společnosti Convair pověřilo kalifornskou pobočku v Downey, úzce navazoval na německé výzkumy letu vysokými rychlostmi i pohonu [[náporový motor\|náporovými motory]] dr. [[Alexander Lippisch\|Alexandra Lippische]]. Vývojový tým tvořil šéfkonstruktér Jack Irvine, asistent šéfkonstruktéra Frank W. Davis, šéf vývoje Adolph Burstein a hlavní aerodynamik Ralph H. Shick. Technikem typu se stal Wallace W. Withee. Koncem léta 1945 se tým projektu označeného továrnou Model 7-002 začal scházet k prvním poradám. Největším problémem se stal výběr pohonné jednotky. Produkované [[proudový motor\|proudové motory]] tehdy nenabízely dostatečný tah, který by letoun dovedl k požadovaným výkonům. Po zamítnutí čistě raketového pohonu byla navržena kombinace náporového motoru a raketových motorů (augumented rocket). V dílnách v Downey technici zhotovili několik maket letounu, a to jak předváděcí, tak měřící pro [[aerodynamický tunel]]. Počátkem roku 1946 byly dvě malé makety odeslány s příslušnou dokumentací organizaci USAAF Air Materiel Command na ohijskou základnu Wright Field. O několik dnů později se na základně sešel aerodynamik Convairu Ralph H. Shick s dr. Lippischem, který navrhl vylepšení aerodynamiky. [[~~File~~Soubor:Convair XP-92 mockup.jpg\|left\|thumb\|Convair XP-92]] V květnu 1946 USAAF oficiálně oznámilo vítězství společnosti Convair v programu nadzvukového přepadového stíhacího letounu, kterému přidělilo označení '''XP-92'''. Předpokládanou výzbrojí XP-92 měly být dvě samonaváděcí raketové střely, jejichž vývoj se však nedařil. Jako náhrada byla zvolena čtveřice kanónů M-23 [[ráže]] 20 mm. Na celkově náročný program výzkumná zařízení firmy Convair nestačila a tak se do vývoje postupně zapojovala další pracoviště, například [[NACA]], nebo California Institute of Technology. Na raketové střelnici Wallops Island NACA pak byly raketami vynášeny modely letounu, sledované telemetricky ve volném letu. [[~~File~~Soubor:XF-92A on Ramp DVIDS711396.jpg\|thumb\|XF-92A (46-682)]] V prvních měsících roku 1948 Convair postavil maketu XP-92 ve skutečné velikosti, kterou si prohlédli specialisté z Air Materiel Command. Následně dala komise pro složitost projektu v květnu 1948 podnět k pozdržení programu. Projekt XP-92 byl definitivně uzavřen v červnu téhož roku. Navíc bylo rozhodnuto pužít základních technických dílů XP-92 ke stavbě létající zkušebny připravovaného stíhacího letounu, kterému americké letectvo přidělilo typové označení [[F-102]]. Před zahájením jeho vývoje měla na základě projektu XP-92 postavit zkušební stroj, poháněný dostupným proudovým motorem. Pro novou podobu Modelu 7-002 použilo letectvo označení '''XF-92''' pro zabránění fiskálním potížím v Kongresu. Řádek 31: == Vývoj == [[~~File~~Soubor:Convair XF-92A.jpg\|thumb\|Convair XF-92A s motorem J33-A-29 s přídavným spalováním, 20. července 1951]] V létě 1947 byla továrna v Downey uzavřena a veškeré práce byly přestěhovány do San Diega. Na podzim roku 1947 byl [[prototyp]] XF-92A, jehož vývojové práce po jistou dobu probíhaly současně s XP-92, dokončen. Pro připravované tunelové měření v aerodynamickém tunelu NACA v Moffet Fieldu zatím nebyl do draku instalován proudový motor. Tam byl 46-682 dopraven v prosinci a 12. ledna 1948 na palubě letadlové lodi [[USS Boxer (CV-21)]] vrácen firmě Convair. Do konce března byl v San Diegu do [[drak letadla\|draku]] instalován proudový motor J33-A-21 s tahem 18,9 kN a všechny příslušné agregáty a systémy. V dubnu byl dokončený stroj po dálnici přepraven na základnu v [[Mohavská poušť\|Mohavské poušti]] na Muroc Dry Lake k prvním pozemním testům. Za zkušebního [[pilot~~\|pilota~~]]a byl vybrán Ellise D. „Sam“ Shannon, který koncem května zahájil pojížděcí zkoušky. Pozemní zkoušky vyvrcholily krátkým letem 9. června 1948. Následující měsíce probíhala v [[hangár~~\|hangáru~~]]u uprava systému řízení a výměna motoru za silnější J33-A-23 s tahem 23,1 kN pro letové zkoušky. Dne 18. září 1948 Shannon uskutečnil první oficiální let, při kterém se však projevil nedostatečný tah motoru. Další let byl proveden 29. září, během října a listopadu se pak technici Convairu snažili upravit příliš citlivé řízení. Při dalších letech v prosinci se ukázalo, že se záměr příliš nedaří. [[~~File~~Soubor:USAF XF-92A.jpg\|left\|thumb\|Convair XF-92A, USAF]] Dne 9. února 1949 se do letových testů zapojil další Convairův zalétávací pilot Bill Martin a v témže měsíci začaly první oficiální zkoušky pro USAF. Od šestnáctého letu 14. února se ověřovaly vlastnosti stroje při vzletu, ve stoupání, v cestovním letu a celková ovladatelnost. 14. května 1949 byl XF-92A předán USAF. Dne 10. srpna 1949 se na Muroc Dry Lake začalo s rychlostními testy během střemhlavých letů. Do ukončení zkoušek Phase I 26. srpna provedli Shannon s Martinem 47 letů s celkovým náletem 20 hod. 33 min. Pro program zkoušek Phase II vybralo americké letectvo kapitána [[Charles Yeager\|Charlese E. „Chucka“ Yeagera]] a majora Franka K. „Pete“ Everesta. Do [[kokpit~~\|kokpitu~~]]u XF-92A Yeager poprvé usedl 13. října 1949, Everest pak na druhý den. Oběma letcům se zanedlouho podařilo během střemhlavého letu dosáhnout [[Machovo číslo\|Machova čísla]] 1. USAF ukončilo testy Phase II k 28. prosinci 1949. Po tomto datu na XF-92A létali piloti plukovník Albert Boyd, velitel základny, podplukovník Richard L. Johnson, šéf sekce zkoušek stíhacích letadel u AMC USAF, major Jack Ridley, kapitán J. E. Wolfe, kapitán Arthur Murray a poručík James Slade Nash. [[~~File~~Soubor:Convair XF-92A 359545main E-860 full.jpg\|thumb\|Convair XF-92A]] Již behem testů Phase II zadalo USAF firmě Convair úpravu XF-92A pro motor J33-A-29 s [[přídavné spalování\|přídavným spalováním]] společnosti Solar, při kterém dával tah 33,3 kN. Přeletem na tovární letiště v San Diegu, kde měla proběhnout instalace nového motoru, byl povřen kapitán Yeager. Během startu však došlo v malé výšce k vysazení pohonné jednotky a následnému nouzovému přistání. Poté byl letoun rozmontován a převezen po silnici. Po více než roce byl přestavěný stroj hotov a opět převezen na základnu, která již nesla jméno Edwards AFB. Modifikovaný XF-92A zalétal „Chuck“ Yeager, povýšený na majora, 20. července 1951. Dne 14. září se krátce po vzletu roztrhla turbína proudového motoru a poškodila instalace i konstrukci letounu. Poškozený stroj dokázal již podruhé nouzově přistát. Další závadou byl požár uvnitř zádě trupu 3. prosince 1951. Od července do konce roku 1951 tak provedlo USAF pouze deset zkušebních letů XF-92A. Odstavený letoun zůstal nevyužit až do dodání náhradního dílu v únoru 1952. Následující testy upraveného přídavného spalování pokračovaly na zemi do léta. V červnu se uskutečnily dva nové lety, ihned poté se XF-92A vrátil k další výměně pohonné jednotky z důvodu zničeného kola kompresoru. Již při čtrnáctém letu od modifikace XF-92A na přídavné spalování zalétl podplukovník Everest rychlost M = 1 během střemhlavého letu. Do konce roku 1952 byly provedeny ještě další čtyři lety s obdobným výsledkem. V lednu 1953 se pokračovalo v letech s postupným zvyšováním rychlosti, 2. února letoun zaznamenal ve střemhlavém letu rychlost M = 1,01. Zkoušky USAF byly na jaře 1953 ukončeny kalibrovacími horizontálními lety. [[~~File~~Soubor:Convair XF-92A accident rear.jpg\|left\|thumb\|Havárie letounu Convair XF-92A na základně Edwards AFB v roce 1953]] Již v únoru 1953 letoun převzala organizace NACA, sídlící rovněž na Edwardsově základně, s dohodou poskytnutí zjištěných údajů využitelných při vývoji přepadového stíhacího letounu F-102. Pilotem XF-92A se nyní stal A. Scott Crossfield. Technici NACA přistoupili k další výměně motoru, kterým se stal J33-A-16 s tahem 37,4 kN při zapnuté forsáži. Koncem března 1953 byly všechny úpravy dokončeny a mohly tak začít pozemní zkoušky. Nově upravený letoun zalétal S. Crossfield 9. dubna, druhý let provedl 16. dubna a třetí o pět dní později. Koncem června 1953 Crossfield létal s XF-92A při nízkorychlostních zkouškách stability a řiditelnosti během zatáček. Koncem měsíce byly na letoun namontovány plechové plůtky na horní stranu křídla, které znatelně zlepšily stabilitu stroje. Testy nové aerodynamiky pokračovaly do srpna roku 1953, po jejichž ukončení NACA stroj dočasně uzemnil k přípravě vyžádané nové zkoušce USAF. Americké letectvo požadovalo i zkoušky XF-92A s [[brzdicí padák\|brzdicím padákem]], proto byla zadní část trupu kryjící rouru přídavného spalování sejmuta a odeslána do San Diega. Současně byl u firmy Allison objednán vývoj nové kombinace proudového motoru s přídavným spalováním. První let s novou částí trupu stroj absolvoval 30. září 1953. Řádek 53: == Hlavní technické údaje == [[~~File~~Soubor:Convair XF-92A RSideFront R&D NMUSAF 25Sep09 (14620539623).jpg\|thumb\|Convair XF-92A jako muzejní exponát]] * Rozpětí: 9,53 m * Délka: 12,93 m Řádek 67: == Odkazy == === Literatura === * {{Citace periodika \| příjmení = Balous \| jméno = Miroslav \| titul = Convair XF-92 \| časopis = Letectví a kosmonautika \| odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika \| rok = 1996 \| měsíc = \| ročník = LXXII. \| číslo = 5 až 8\| strany = \| url = \| issn = }} === Externí odkazy === * {{commonscat}} * [http://wp.scn.ru/en/ww3/s/2010/3/0 Kamufláž letounu Convair XF-92A] * [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Convair+XF-92A&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=&ss=6702j4886006j17 Fotogalerie letounu Convair XF-92A]

Convair XF-92: Porovnání verzí