Azyl: Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 4 lety
m
Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
m (živel ný/ní)
m (Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy)
[[Soubor: St Georgenberg medieval 'Right of Asylum' boundary marker from app W (detail).jpg|thumb|upright=0.7| Mezník oblasti útočiště kolem kostela <br /> (St. Georgenberg, Tyrolsko) ]]
'''Azyl''' (z [[řečtina|řec]]. ''asylon'', útočiště) je [[právní ochrana]] uprchlého [[cizinec|cizince]], který ve [[stát]]ě, jehož je [[občanství|státním občanem]] nebo kde bydlel (pokud jde o osobu bez [[občanství|státního občanství]]), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo [[národnost]]ních důvodů, z důvodů sexuální orientace či zdravotního stavu, kvůli zastávání určitých [[politika|politických]] názorů či hlásání těchto názorů, přičemž tyto postoje jsou hodnoceny jako legitimní (např. ne nutně propagace [[nacismus|nacismu]]), pro biologickou příbuznost s nějakou osobou nebo kvůli příslušnosti k určitému [[sociální agregát|sociálnímu agregátu]] (např. náhodní svědci zločinů proti lidskosti) či [[sociální skupina|sociální skupině]], která nemá charakter zločinecké organizace, kvůli svému zvláštnímu tělesnému či jinému znamení, jež by mohlo být spojováno s nebezpečnými předsudky (např. pověry o čarodějnictví v rovníkové Africe), obává se výkonu soudně či jinak uloženého trestu, jenž je hodnocen jako nepřiměřeně přísný, exemplární trest či jako trest nehumánní (např. z pohledu mnoha států [[trest smrti]]), nebo možnosti, že takový trest bude uložen, a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Právo na azyl neodvisí od toho, zda důvody předjímané perzekuce jsou skutečné, či jen domnělé (např. odsouzení ve vykonstruovaném procesu za účast na smyšlené činnosti neexistující sabotážní skupiny).
 
Vzhledem k povaze motivů pronásledování se institut azylu rozdělil na dva zásadní typy.
 
''První typ'' azylu je typický pro středověké právo ''územního azylu''. Azyl tedy přesahuje vnitrostátní hranice a rozšiřuje se i k hranicím středověkých států, když nabízí tehdejší šlechtě právo požádat útěkem z vlastní země o ochranu panovníka cizí země. Panovník poté rozhoduje o tom, zda ochranu poskytne, či nikoli. V dalším stadiu se pak zpět v rámci území jediného státu, ovšem již ve formách předurčených rodícím se mezinárodním právem. S tímto pojetím se setkáváme v případě ''diplomatického azylu ''- tedy práva uchýlit se pod ochranu zastupitelského úřadu cizího státu chráněného diplomatickou imunitou. Tento diplomatický azyl byl respektován až do 19. století. Doposud přetrvává v Latinské Americe, jinde však mizí ve prospěch druhého typu, který je otevřen pouze osobám pronásledovaným z důvodů politických.<ref name=":0">E. Wagnerová, ''Listina základních práv a svobod: komentář''.</ref>
 
''Druhý typ ''azylu se poprvé objevuje v severní Itálii v době válek mezi městskými státy a značí ochranu před pronásledováním politických soupeřů. Pronásledovaní se mohou uchýlit pod ochranu sousedních měst, musí však být připraveni na změnu poměrů ve městě původu. Právě tato podoba azylu jako ochrany osob před stíháním veřejnou mocí země původu z nekriminálních příčin byla posléze přijata rovněž vznikající teorií [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]]. Na druhé straně začíná vznikat uprchlictví jako kategorie, o které rozhoduje stát poskytující azyl, tím zda uprchlíkovi po právní stránce přizná status uprchlíka. Na rozdíl tedy od azylanta, který je vůlí státu azylantem učiněn, uprchlíkem se člověk stává objektivně.<ref name=":0" />
* Čepelka – Jílek – Šturma, ''Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu''. Brno: Masarykova univerzita, 1997–262 s. ISBN 80-210-1493-8.
* Lojek, Antonín: ''K otázce osobní a časové azylové ochrany''. In: Acta historico-iuridica Pilsnensia, Plzeň 2011, s. 155–172. ISBN 978-80-7380-354-4
* Lojek, Antonín: ''K otázce rakouského azylového práva 16. až 18. století.'' Právněhistorické studie, č. 41/2012,Praha, s. 199–212. ISSN 0079-4929.
* Lojek, Antonín-Brezina, Peter: ''Církevní azyl a intercese''. Bibliotheca Strahoviensis, č. 10/2011, Praha, s. 7–26. ISSN 1213-6514.
* Lojek, Antonín: ''Formy azylového práva v raném novověku'', Praha, Právník 3/2010, 273–294 s. ISSN 0231-6625.
 
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=azyl}}
* {{Otto|heslo=Asyl}}
113 777

editací