Studená válka: Porovnání verzí

'''Studená válka''' ([[angličtina|anglicky]] ''Cold War'', [[ruština|rusky]] ''холодная война''; zhruba [[1947]]–[[1991]]) byl stav politického a vojenského napětí mezi [[druhý svět|komunistickými státy]] – zejména [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] (SSSR) a&nbsp;jeho [[satelitní stát|satelitními státy]] a&nbsp;spojenci – a&nbsp;[[západní kultura|západními státy]], zejména [[Spojené státy americké|Spojenými státy americkými]] (USA) a&nbsp;jejich spojenci. Studené válce předcházely dvě největší světové katastrofy, které proběhly v letech 1914-19181914–1918 a 1939-19451939–1945. Díky těmto událostem se světové společenství dohodlo na založení [[Organizace spojených národů]], zkráceně /OSN/. Ta ve své Chartě ratifikované 24. října 1945 stanovila, že státy a národy, které se staly členy OSN, se zavazují "uchránit„uchránit budoucí pokolení před metlou války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti"strasti“. OzbrojenéI když se mezi sebou ozbrojené konflikty, které proběhly v období studené války, i když se mezi sebou liší, mají jednozároveň společné něco, co je odlišuje od předchozích událostí: tyto války jsou nelegální. Všechny války, za nimiž lze vidět snahu organizovaným násilím či krutostí donutit protivníka, aby změnil své chování, a vedou ke ztrátě lidských životů, jsou odsouzeníhodné. Studená válka, která začala zhruba roku [[1947]] a&nbsp;trvala až do zániku (resp. rozpadu) Sovětského svazu roku [[1991]], sice nepřerostla sice ve skutečné válečné střetnutí, i když tomu někdy nebylo daleko. Střetstřet mezi oběma velmocemi ovšem nemohl být ničím jiným než třetí světovou válkou a první /a možná i poslední/ jadernou válkou, do níž by byla pravděpodobně zapojena celá planeta. Kromě toho se na zbytku zeměkoule odehrávalo mnoho dalších konfliktů, v nichž se bojovalo "v„v zastoupení"zastoupení“ těchto supervelmocí. Vedly se války mezi regulérními ozbrojenými silami, války proti civilistům, občanské války a nově se začalo mluvit o teroristické válce a o válce proti teroru.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Labanca|jméno=Nicola|příjmení2=|jméno2=|titul=Válečné konflikty dneška /od roku 1945 do současnosti/|vydání=1|vydavatel=Fortuna Libri|místo=Praha|rok=2009|počet stran=287|strany=10-21|isbn=ISBN}}</ref> Její hlavní účastníci vedli tento boj nejrůznějšími metodami, především budováním vojenských koalic, [[zástupná válka|zástupnými válkami]], [[závody ve zbrojení]], vojenskou a&nbsp;ekonomickou pomocí zranitelným státům ve vlastní sféře vlivu, [[špionáž]]í, propagandou, hospodářskými blokádami (např.například tzv. obilním embargem USA vůči SSSR), předháněním se v technické vyspělosti (např.například [[vesmírný závod|vesmírnými závody]]) a&nbsp;také rivalitou při sportovních kláních.

Přesto, žePřestože SSSR i USA patřily v druhé světové válce mezi [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]], neshodly se v politické filosofii a&nbsp;v&nbsp;názorech na uspořádání poválečného světa. Sovětský svaz vytvořil [[východní blok]] ze států východní a&nbsp;střední Evropy, které zprvu také vojensky okupoval, a&nbsp;později si v nich upevnil moc vytvořením vojenského uskupení zvaného [[Varšavská smlouva]] (1955–1991) a&nbsp;hospodářského společenství zvaného [[Rada vzájemné hospodářské pomoci]] (RVHP). Spojené státy naopak vytvořily [[západní blok]] ze států západní Evropy, jako hlavní strategii používaly [[doktrína zadržování|doktrínu zadržování]] (''containment'') [[komunismus|komunismu]] (– jakožto ideologie a&nbsp;i státního uspořádání) – a&nbsp;k&nbsp;tomuto účelu založily několik smluvních organizací, např. [[Severoatlantická aliance|Severoatlantickou alianci]] (''North Atlantic Treaty Organization'', NATO). Některé státy, které zůstaly mimo dvě rivalizující společenství, vytvořily [[Hnutí nezúčastněných zemí]].

}}</ref> Navíc 10. března 1946 napsal v novinách ''The Observer'': „Po moskevské konferenci v prosinci položilo Rusko základy pro ,studenou válku'válku‘ s Británií a [[Britské impérium|Britským impériem]].“<ref>{{Citace periodika

TermínTento termín k popisu poválečného [[geopolitika|geopolitického]] napětí mezi SSSR a jeho satelitními státy na jedné straně a Spojenými státy a západoevropskými zeměmi na straně druhé poprvé oficiálně použil [[Bernard Baruch]], americký finančník a prezidentský poradce. V [[Jižní Karolína|Jižní Karolíně]] 16. dubna 1947 přednesl projev (napsaný žurnalistou Herbertem Swopem)<ref>{{citace elektronického periodika

}}</ref>, kdyve kterém řekl: „Nenechme se klamat: jsme uprostřed studené války.“<ref>{{citace elektronického periodika

Mezi historiky nepanuje shoda v určení začátku studené války. Většina historiků za něj považuje období krátce po [[druhá světová válka|druhé světové válce]], někteří ho ale vidí už ke konci [[první světová válka|první světové války]].<ref name="Gaddis57"/> Např. napětí mezi [[Ruské impérium|Ruským impériem]] a Velkou Británií ale trvalo již od 19. století, např.například kvůli tzv. „[[východní otázka|východní„východní otázce]]“otázce“ neboli sporům o [[Balkán]].<ref>{{Citace monografie

Leninův nástupce [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] v roce 1925 předvídal vznik bipolárního světa, když předestřel vizi vzniku dvou center – kapitalistického a socialistického (Sovětského svazu) –, kterékterá budou přitahovat státy se stejným zřízením. Bezprostředně však hodnotil situaci jako období pouhé „dočasné stabilizace kapitalismu“. Sovětská diplomacie podle něj měla sloužit zájmům své země, „socialistického ostrova“. Jejím úkolem bylo bránění nepřátelské agresi i využívání rozporů mezi nepřátelskými státy k získání výhod pro SSSR.<ref>{{citace monografie

Pro Američany představoval [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] potencionálního spojence při dosahování svých cílů, pro Brity naopak hrozbu. Protože Sověti ovládali většinu východní Evropy, tyto dvě západní velmoci se přely o jeho přízeň. Rozdíly v jejich myšlení vedly k několika individuálním dohodám Sovětů s jednou z nich. V říjnu 1944 odcestoval Churchill do [[Moskva|Moskvy]] a dohodl se na rozdělení [[Balkán]]u do jednotlivých sfér vlivu a Roosevelt v Jaltě podepsal se Stalinem dohodu týkající se Asie a odmítl podpořit Churchilla v záležitostech Polska.<ref name="Plokhy"/>

}}</ref> [[Estonsko]] ([[Estonská sovětská socialistická republika|Estonská SSR]]),<ref name="wettig20"/> [[Litva]] ([[Litevská sovětská socialistická republika|Litevská SSR]])<ref name="wettig20"/>, část východního [[Finsko|Finska]] (připojené ke [[Karelo-finská sovětská socialistická republika|Karelo-finskáfinské SSR]]) a východní [[Rumunsko]] ([[Moldavská sovětská socialistická republika|Moldavská SSR]]).<ref>Roberts 2006, str. 55</ref>

Východoevropské státy, které Sověti osvobodili od nacistů a, byly do východního bloku postupně začleněny jako [[satelitní stát]]y. Mezi ně patřila [[Německá demokratická republika]], [[Polská lidová republika]], [[Bulharská lidová republika]], [[Maďarská lidová republika]], [[Československá republika (1948-1960)|Československá republika]] /(nebo též [[Československá socialistická republika]]), [[Rumunská socialistická republika]] a [[Albánská lidová republika]]. Na území většiny těchto států byla od konce [[Druhá světová válka|druhé světové války]] dislokovaná [[Rudá armáda]], v [[Československá socialistická republika|ČSSR]] až od roku [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|1968]].

V září 1947 Sověti vytvořili [[Kominforma|Kominformu]], mezinárodní organizaci komunistických stran, která měla utužit kontrolu nad sovětskými [[satelitní stát|satelitními státy]].<ref name="Gaddis39" /> Hned následujícího roku byla ale Kominforma kvůli [[roztržka mezi Titem a Stalinem|roztržce mezi Titem a Stalinem]], nucena vyloučit ze svých řad [[Jugoslávie|Jugoslávii]], která sice zůstala komunistickou, ale přidala se ke [[Hnutí nezúčastněných zemí]].<ref>Nálevka 2010, str. 31</ref> Předmětem roztržky byla [[Josip Broz Tito|Titova]] neochota plně se podřídit Stalinovi a Sovětskému svazu.