Herbert Blumer: Porovnání verzí

Přidány 3 bajty ,  před 3 lety
m
dvě drobné chyby
(Hlavně zlepšení popisu teorie sociálního neklidu a zkvalitnění referencí.)
m (dvě drobné chyby)
 
=== Teorie sociálního neklidu ===
Herbert Blumer byl jedním z těch, kdo popsal základní charakteristiky sociálních hnutí v průběhu 40. a 50. let dvacatéhodvacátého století. Blumer definuje [[sociální hnutí]] jako kolektivní snahu "ustavit nový životní řád".<ref>{{Citace monografie|příjmení=Linhart|jméno=Jiří|autor=|příjmení2=Vodáková|jméno2=Alena|příjmení3=Petrusek|jméno3=Miloslav|titul=|vydání=1. vyd.|vydavatel=Karolinum|místo=Praha|rok=1996|počet stran=|strany=1148|isbn=80-7184-310-5}}</ref> Herbert Blumer se svou teorií sociálního neklidu pokusil vysvětlit nekonvenční protestní aktivity [[Sociální hnutí|sociálních hnutí]] probíhající mimo sféru formální stranické politiky a zastupitelstev zájmových skupin. Podle Blumera v zásadě všechna sociální hnutí byla motivována nespokojeností s konkrétními aspekty stávající společnosti a touhou je změnit. Blumer rozděluje sociální hnutí na tři typy:
* Obecná sociální hnutí, například ženské hnutí.
* Specifická sociální hnutí, například hnutí za snížení daní na určité výrobky.
Většina [[Sociální hnutí|sociálních hnutí]] v důsledku kampaně za společenské změny ovlivňuje identity aktivistů a jejich stoupenců, i když na první pohled se může zdát, že nepatří k expresivnímu typu hnutí. Například, mnohé ekologické kampaně se výslovně snaží předcházet dalším škodám na životním prostředí, ale ve snáze dosáhnout tohoto cíle často upevní v myslích účastníků vazbu mezi jednotlivcem a přírodou, a tím transformují i jejich vnímání sebe samých. To znamená, že patří k obecnému typu hnutí a zároveň k expresivnímu typu.
 
Herbert Blumer tvrdí, že vývoj sociálního hnutí kopíruje postupné formování nového životního řádu, a že každé sociální hnutí má ctyřičtyři fází:<ref>{{Citace monografie|příjmení=Giddens|jméno=Anthony|příjmení2=Sutton|jméno2=Philip W.|titul=Sociologie|vydání=Vydání první, aktualizované a rozšířené|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2013|počet stran=|strany=924-927|isbn=9788025708071}}</ref>
# V první fázi problém budí mezi lidmi bouřlivý ohlas, ovšem zatím ještě v relativně neuspořádané a nevyhrocené podobě.
# Ve druhé fázi je zdroj nespokojenosti zřetelněji definován a prozkoumán. V této fázi aktivisté se musí rozhodnout jak budou provádět nábor a jakou strategii budou používat, aby dosáhli svých cílí. Pomocí masových medií se obracejí na obyvatelstvo a snaží se zdůvodnit své hnutí, aby přitahlipřitáhli co nejvíce lidí.
# Ve třetí fázi vznikají formální organizace, které tomuto hnutí umožní dosáhnout větší míry koordinace. Probíhá realizace vedené kampaně.
# V poslední fázi toto hnutí zaniká, a to buď z toho důvodu, že dosáhli svých cílí, což znamená, že už není důvod existovat, nebo protože došlo k nedostatku peněz nebo ke ztrátě entuziazmu, a tím pádem nedosáhli svých cílí, což se stává častěji.
5

editací