Dreyfusova aféra: Porovnání verzí

'''Dreyfusova aféra''' byl politický [[skandál]], který koncem [[19. století]] hluboce polarizoval a destabilizoval francouzskou [[Třetí Francouzská republika|Třetí republiku]]. Hlavní postavou této aféry byl [[Židé|židovský]] důstojník francouzského generálního štábu [[Alfred Dreyfus]], který byl v&nbsp;roce [[1894]], na základě zfalšovaných důkazů, obviněný vojenským soudem ze špionáže pro [[Německé císařství]].<ref name="reflex">{{Citace elektronické monografie

V&nbsp;této době se v tomto případu rozhodl využít svůj vliv francouzský spisovatel Émile Zola, který v&nbsp;periodiku ''L'Aurore'' uveřejnil pamflet ''J'accuse!'' (Žaluji!). V&nbsp;něm mimo jiné napsal: „Horoucně usiluji jen o&nbsp;jedno: vnést do věci jasno ve jménu lidství, jež tolik utrpělo a má právo na štěstí. Můj plamenný protest je jen výkřikem mé duše. Ať se tedy odváží předvolat mne před porotní soud a ať se vyšetřování koná před zraky veřejnosti. Čekám.“ Zola byl postaven před soud, při němž bylo odhaleno několik významných okolností z&nbsp;Dreyfusova procesu. Zola, jehož obhájce byl pozdější francouzský premiér [[Georges Clemenceau]], byl odsouzen k&nbsp;pokutě 3000&nbsp;franků a roku vězení. Před trestem však nakonec utekl do [[Londýn]]a.<ref name="reflex"/><ref name="gilbert"/>

Francie se v&nbsp;té době rozdělila na ''Dreyfusardy'', kteří Alfreda Dreyfuse podporovali, a ''Antidreyfusardy'', kteří stáli proti němu. Celý spor byl velmi vyhrocený, protože se dotýkal mnoha věcí, které v&nbsp;tehdejší rozjitřené politické atmosféře byly [[Kontroverze|kontroverzní]]. Ve Francii tehdy probíhaly velké nepokoje, stávky a bylo rovněž usilováno o&nbsp;puč.<ref name="reflex"/><ref name="gilbert"/>

Mezi reportéry, kteří přinášeli zprávy o&nbsp;soudu a jeho důsledcích, byl i&nbsp;[[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherský]] židovský novinář [[Theodor Herzl]]. Pro Herzla, který byl přítomen Dreyfusově degradaci, a který byl svědkem antisemitských vášní probouzených ve Francii, byl tento proces impulsem k uvědomění si, že Židé v Evropě nejsou v&nbsp;bezpečí. Stal se zakladatelem a vedoucím činitelem politického [[sionismus|sionismu]], který usiloval o&nbsp;návrat Židů do jejich vlasti v&nbsp;[[země izraelská|zemi Izraelské]] a který pod jeho vedením nabyl mezinárodního významu.

Ve Francii došlo v&nbsp;důsledku této aféry k&nbsp;vzrůstu [[Antiklerikalismus|antiklerikalismu]], který měl v&nbsp;roce 1905 za následek konec [[římskokatolická církev|římskokatolického]] náboženství coby oficiálního státního náboženství.