Anarchie: Porovnání verzí

Ústřední postavou anarchistického hnutí na [[Ukrajina|Ukrajině]] byl [[Nestor Machno]], který začal s anarchistickou aktivitou již ve svých 18 letech. V roce [[1906]] se ve svém rodném [[Huljajpole|Huljajpoli]] připojil k místní rolnické anarchokomunistické skupině páchající přepadení a další zločiny. V roce [[1908]] byla ale skupina odhalena, Machno uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl nakonec zmírněn na doživotí a Machno byl přepraven do moskevského vězení, kde pod vlivem spoluvězně [[Pjotr Aršinov|Pjotra Aršinova]] rozvíjel a prohluboval anarchistické myšlenky.

V roce [[1917]] byl Machno v rámci [[Únorová revoluce|Únorové revoluce]] spolu s dalšími politickými vězni propuštěn a vrátil se do Huljapole. Jako všichni ostatní revolucionáři po celém Rusku vracející se z exilu nebo vězení se Machno těšil obrovské oblibě. Využil svých známostí, oživil anrchokomunistickou skupinu, která stejně jako další anrachistická hnutí té doby přejímala myšlenky [[Petr Kropotkin|Petra Kropotkina]], a začal se věnovat revolucionářské aktivitě. Byl zvolen do řídícího výboru rolnického sdružení v Huljapole, které paralyzovalo sociální komisi podporující Prozatimníprozatimní vládu a stalo se tak nejvyšším orgánem moci v regionu. Byl to právě řídící výbor, jež mělaměl na starost každodenní záležitosti, ale i politické otázky. [[Anarchokomunismus|Anarchokomunistický]] systém moci se opíral o síť masových organizací, které podporovaly Machnovu politiku: odbory, komise dělníků a rolníků a lidová shromáždění.[[#sdfootnote1sym|¹]] Prostřednictvím těchto shromáždění zjišťovali, jaké je veřejné mínění, sloužila zároveň jako lidové soudy. Machno na nich často vystupoval a jako dobrý řečník zde utvrzoval svojí popularitu mezi obyvatelstvem.

V oblasti zemědělství se hlavním úkolem anarchistů stalo přerozdělení půdy vlastněné velkostatkáři a šlechtou. Na prvním sdružení místních [[Sovět|sovětů]] Machno tento požadavek přednesl s tím, že měli být zbaveni půdy, kterou nejsou schopni kultivovat vlastní prací. Už v červenci roku 1917 rolníci přestali platit poplatky za obhospodařování půdy. Aby se vyhnuli rozprodání úrody, založili půdní výbory a ustanovili stráže hlídající úrodu před velkostatkáři a šlechtou. Sklizená úroda po zavedení tohoto opatření byla největší z celé provincie. V září téhož roku sdružení sovětů v Huljapole oznámilo konfiskaci šlechtou vlastněné půdy a fakticky tak vyřešil „otázku půdy“ ještě před řešením na celostátní úrovni. Lídr [[Eser|Eserů]] [[Viktor Černov]] navrhoval stejné kroky, které anarchisté v Huljapoli uskutečňovali v praxi. V reakci na [[Lavr Georgijevič Kornilov|Kornilovův]] puč ustanovili Machnovisté vlastní výbor na obranu revoluce, který pod měl pod záštitou sovětu a za užití zkonfiskovaných zbraní bránit region od vnějších zásahů a v jeho čele stál Nestor Machno.

V době říjnové revoluce už měl Machno zavedený systém sovětů a v lecčems ty [[Vladimir Iljič Lenin|Leninovy]] převyšoval. Hlavní rozdíl by však ve vnímání sovětů. Zatímco v Leninově pojetí šlo o hierarchickou složku moci, u Machna šlo o garanty práv dělnických a rolnických organizací. I přesto Machno Lenina podporoval a svým následovníkům doporučil hlasovat pro [[Bolševici|bolševiky]].

Zlomovým momentem v historii Machnovščyny bylo podepsání [[Brestlitevský mír|Brestlitevského míru]] v březnu roku [[1918]], který přenechával kontrolu nad Ukrajinou [[Centrální mocnosti|Centrálním mocnostem]]. Německá a rakousko-uherská vojska byla nad síly koalice eserů, bolševiků a anarchistů, kteří k tomu ještě utrpěli porážku v jejich baště v Huljapoli, kde ukrajinští nacionalisté (také podporování Centrálními mocnostmi) provedli úspěšný puč. Machno uprchnul do Moskvy, s pomocí bolševiků se však zanedlouho vrátil a zformoval [[Partyzán|partyzánský]] oddíl, který vedl boj jak proti zahraničním armádám, tak proti domácím velkostatkářům.

Po odchodu zahraničních vojsk z Ukrajiny začali Machnovisté kontrolovat celou [[Záporožská oblast|Záporožskou oblast]]. Machno podnikl kroky nutné k transformaci jeho hnutí z ničivého rolnického povstání na sociální revoluční hnutí představující nejvyšší sílu v regionu, který kontrolovalo. Vzhledem k tomu, že území bylo relativně stabilní, se Machno rozhodl, že nadešel čas na přidání náležitých demokratických institucí do anarcho-vojenského prostředí. Konkrétně šlo o Vojenský Revoluční Sovět. Pokračovala tak již v roce 1917 započatá snaha o vytvoření samostatně spravované anarchistické společnosti. Za tímto účelem bylo svoláno shromáždění sovětů, které Machnisté uznávali jako nejvyšší orgán moci. Shromáždění se sešlo třikrát v první polovině roku 1919 a jejich rezoluce korespondovaly s anarchistickými myšlenkami. Za cíl si dali vybudovat „novou, svobodnou společnost bez nařízení tyranie a příkazů, bez vládnoucích vlastníků půdy, bez podřízených otroků, bez bohatých nebo chudých." V průběhu svojí existence musela Machnovščyna prakticky neustále čelit útokům ze strany účastníků [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]], které se dařilo odrážet i díky Machnovým taktickým schopnostem. Když se však proti Machnovščyně obrátila vítězná bolševická strana, anarchisté se už ubránit nedokázali.

* �ShubinSHUBIN, Аleksandr. "The Makhnovist movement and the national question in the Ukraine, 1917–1921." ''Anarchism and Syndicalism in the Colonial and Postcolonial World, 1870-1940''. Brill, 2010, strana 153