Radikalismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
přesun pojednání o druzích radikalismu z článku Radikalizace, autorem textu je Daniel Platil a kol. (Wikipedie:SPW)
Učinili jsme rozšíření tohoto hesla o specifikaci radikála, rozdíl mezi radikalismem a terorismem, rozdíl mezi radikalismem a extremismem a historii českého radikalismu. Jan Mach, Filip Rys
Řádek 2:
 
Historicky došlo k nárůstu raných radikálních požadavků týkajících se svobody a volební reformy ve Velké Británii během [[americká revoluce|americké]] a [[Velká francouzská revoluce|francouzské]] [[revoluce]], do té míry, že někteří radikálové začali požadovat republikánské zřízení, zrušení šlechtických titulů, přerozdělení vlastnictví a [[svoboda tisku|svobodu tisku]]. V 19. století se ve většině Evropy začal pojem radikální používat pro označení progresívní [[liberalismus|liberální]] [[ideologie]]. Od kritiky kapitalismu a jeho liberální ideologie díky nástupu dělnického hnutí, hnutí pracujících a obecněji socialistického hnutí později v 19. století se pojem radikální začal používat v souvislosti se socialistickým hnutím. V tomto smyslu se používá dodnes.
 
== Radikál ==
Zastánce radikalismu je označován jako radikalista nebo radikál. Slovo radikál má ještě další dva významy. První se týká chemického pojmosloví a pojednává o něm článek [[radikál]]. Druhý pochází z pojmosloví jazykovědného a označuje skupinu souhlásek, která je nositeli významu.  Tato skupina se vyskytuje především v semitských jazycích a v češtině ji nenajdeme.
 
== Druhy radikalismu ==
Radikalismus se dá chápat jako myšlenkový přístup vyhledávající cestu k určité změně. Podle charakteru kýžené změny je možno radikalismus vymezit na dvě základní skupiny, a to na politický a náboženský. Blackwellova encyklopedie politického myšlení jej definuje takto: „Radikalismus je schopnost podrobit existující okolnosti kritickému zpochybňování a hlásat reformu nebo zrušení těchto okolností (…). Je to tedy spíše postoj než politické přesvědčení, jeho praktický obsah se mění s politickými okolnostmi, v nichž se radikálové nacházejí. (…) Pravým protikladem radikalismu je [[konzervatismus]] s názorem, že politická akce může vylepšit životní podmínky jen velmi málo.“<ref>BERG, Klára. ''Radikalizace Syřanů na území České republiky?''. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita. </ref>
 
V případě politického radikalismu se radikálové snaží přimět danou vládu k prosazení svých zájmů, např. levicoví radikálové chtějí dosáhnout diktatury proletariátu, nebo příznivci [[Greenpeace]] mohou přikročit ke kriminální činnosti k dosažení ochrany přírody. Náboženský radikalismus se snaží zpravidla dosáhnout ustanovení náboženství jako systému vládnutí, neboli teokracie. Typickým příkladem je radikální [[islám]], islamismus. Jeho příznivci chtějí, aby bylo právo [[Šaría]] a náboženské texty jediným pramenem legislativy. Radikálové jsou tedy příznivci určité formy radikalismu. Výroční zpráva Royal Canadian Mounted Police z roku 2009 označuje radikála za osobu, která si přeje dosáhnout velké politické, ekonomické nebo sociální změny ve společnosti.<ref>http://www.huffingtonpost.ca/senator-mobina-jaffer/canadian-terrorist-acts_b_3581236.html</ref>
 
== Související články ==
* [[Revoluce]]
* [[Radikální demokracie]]
* [[Extremismus]]
 
== Radikalismus a extremismus ==
Rozdíl mezi radikalismem a [[Extremismus|extremismem]] v politické rovině je velice jemný a těžko uchopitelný. [[Politologie]] zatím nedospěla k definování rozdílu mezi radikálními a extrémními politickými uskupeními. Nicméně z praktického používání v odborné literatuře i sdělovacích prostředcích lze odvodit, že radikalismus označuje politické postoje, které se pohybují na hraně demokratického politického systému, ale nechtějí ho odstranit. Naopak politický extremismus odmítá demokratický právní stát a snaží se ho výrazně modifikovat nebo odstranit.
 
== Radikalismus a terorismus ==
Radikalismus je komplexní dynamický proces, který se projevuje většinou emočně a názorově. Při silnějším radikalismu, u kterého je již zapojeno násilí a změny chování se již nazývá terorismus. Radikalismus ovšem nemusí nutně podněcovat k násilí, avšak může k němu vést. Když mluvíme o radikalismu, můžeme jej definovat jako specifický druh manifestu při normálním vývojovém procesu. Tento proces může mít pokaždé jiné parametry. Radikalismus není doménou pouze různých hnutí, nýbrž jakýchkoliv osob. Každý člověk se může zradikalizovat za určitých podmínek, jakými např. jsou: traumatizující životní událost, nedostatek podpory ze svého okolí, nedostatek sebevědomí, špatné dětství či ovlivnění partnerem.
 
== Radikalismus český ==
Označení pro historické politické hnutí. Události roku [[Revoluce v roce 1848|1848]] rozdělily demokratické tendence v evropských státech na dva směry: liberální a radikálně demokratický. K radikálnímu směru tíhli spíše drobní měšťané, studenti a dělníci, zatímco aristokracie a bohaté měšťanstvo se soustředilo ve směru [[Liberalismus|liberálním]]. V Čechách se během jednoho roku objevilo mnoho přívrženců obou přístupů a rozcházeli se především v názorech na aristokracii a sociální problematiku a po Pražském červnovém povstání také ve vztahu k Rakousku, německé levici a maďarské revoluci.
 
Část radikálů, především těch mladších, se nechala strhnout vidinou celoevropské demokratické revoluce a začala připravovat převrat v květnu 1849. Přípravy ale byly odhaleny a většina aktéru pozatýkána. Nejvýznamnějšími členy hnutí byly pravděpodobně literát [[Karel Sabina]], [[Karel Sladkovský]], Emil Arnold, [[Vincenc Vávra Haštalský|Vincenc Vávra]], Jan Slavibor Knedlhans Liblinský a [[Josef Václav Frič]]. Za hlavní orgán radikalismu bývá považován Pražský večerní list.
 
== Reference ==
Řádek 30 ⟶ 44:
| jazyk = česky
}}
* Klimeš Lumír, Slovník cizích slov, Statní pedagogické vydavatelství, 1998, Praha
* Fiala Petr, Politický radikalismus a extremismus v České republice, Masarykova univerzita v Brně, 1998, Brno
* Ottův slovník naučný / Dodatky, Díl pátý, svazek první Praha-Rom, fotoreprint z roku 1938, Argo a nakladatelství Ladislav horáček-Paseka, 2002, Olomouc
* MARRET, Jean-Luc, et al. An overview of the SAFIRE project: A scientific approach to finding indicators and responses to radicalisation. Journal Exit-Deutschland. Zeitschrift für Deradikalisierung und demokratische Kultur, 2013, 2: 123-148.
 
== Externí odkazy ==