Feminismus: Porovnání verzí

 

== Historie ==

 

 

Do historie feminismu lze řadit i předchůdce/-kyně feminismu (viz [[první vlna feminismu|první vlna]]) a [[postfeminismus]], tedy myšlenkový proud tvrdící, že cílů feministického hnutí již bylo dosaženo a další aktivity již nejsou potřebné.

 

 

V Evropě se začal feminismus vyvíjet souběžně s osvícenstvím v 18. století. Myšlení se na konci 18. století začíná dynamicky proměňovat a začíná výrazněji akcentovat individuální svobody a vymaňovat se z těsného sepětí s [[náboženství]]m.

}}</ref> Byla obviněna z touhy po státnické moci a z opomenutí ctností přináležejících jejímu pohlaví. V první fázi revoluce se vůdcům revoluce hodil revoluční potenciál žen a jejich emancipace. Již během revoluce se však rozpoutala zuřivá protiženská kampaň. Po jejím skončení byl vydán dekret, jímž se zakazovala ženám účast na jakémkoli politickém hnutí. Pod hrozbou rozehnání vojskem se na ulici nesměla shromáždit větší skupina žen než pěti.

 

| příjmení = Jones

| jméno = Louis Worth

| jazyk = anglicky

}}</ref> Hnutí žen v 19. a na počátku 20. století bylo vedeno pojmy [[právo|práva]] a [[rovnost (právo)|rovnosti]]. Většina tehdejších historiků poukazuje na souvislost s rozvojem [[průmysl]]u a [[kapitál]]u provázeným hlubokými změnami ve společenských a politických systémech. Vznikála zde příležitost a v určitých [[vrstva (společnost)|vrstvách]] a systémech i nutnost placené [[Práce (právo)|práce]] žen a tím možnost ekonomické [[nezávislost]]i na muži a [[rodina|rodině]].{{Doplňte zdroj}}

{{Upravit část}}

S nebývalou razancí se začíná prosazovat feminismus na přelomu padesátých a šedesátých let po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] mezi bílými vzdělanými ženami v [[Evropa|Evropě]] a [[Spojené státy americké|Americe]].<ref name="historie"/> Klíčovým heslem této poválečné vlny je „osvobození z útlaku“. Právě v šedesátých letech vzniká významná vrstva žen, kterým dosažené vysoké a kvalitní vzdělání poskytuje značný duchovní kapitál, ale relativně prosperující společnost o něj neprojevuje zájem. Ženy se touží uplatnit i mimo vlastní dům, pociťují potřebu konfrontace zkušeností… To je vede na veřejná prostranství. Spolčují se na živelných i organizovaných hromadných setkáních a otevřeně vstupují do veřejného politického života.

Pozdní sedmdesátá léta proměňují hospodářskou a kulturní situaci. Do popředí se dostávají konzervativní vlády podporující hodnoty domova a domácnosti. Tradičně chápané ženství je považováno za jejich záruku. Současně se zvedá [[levice|levicová]] kritika feminismu. Zřetelně se v tomto období formulují východiska feministické teorie: nerovnost mezi mužem a ženou není ani biologická danost, ani [[boží soud]], ale je kulturně a společensky vytvořena.

 

K označení tradičně vytvořených stereotypů chování, vztahů a přístupů ke světu, jež se spojovaly s obrazem muže a ženy, si feministky vypůjčily z [[Gramatika|gramatiky]] pojem [[Gender|rod]]. Zdůraznily tak, že ustrojení lidského těla, tj. pohlaví, není samo o sobě určující pro postavení muže a ženy. V dosavadních dějinách lidstva měla většina společností jeden společný rys – ženě bylo vyčleněno podřízené místo „druhého pohlaví“ ve vztahu k muži bez ohledu na to, jaká míra moci, odpovědnosti a úcty jí byla přiznána. Feministické učení chce tedy zkoumat rozdílné způsoby sociální a [[kultura|kulturní]] konstrukce [[mužství]] a ženství, aby odhalilo mechanismy [[útlak]]u, [[Dominance (psychologie)|dominance]] a [[moc]]i. Bojovnější směry zdůrazňují, že žena je vystavena dvojímu útlaku – první vyplývá z hmotných omezeních v daném společenském systému. Druhý souvisí s nerovným postavením mužů a žen ve všech oblastech života.