Teorie nálepkování: Porovnání verzí

Teorie '''nálepkování''' (nebo také '''etiketizační teorie, Labeling Approach'''<ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení=Geist|jméno=Bohumil|příjmení2=|jméno2=|titul=Sociologický slovník|vydání=|vydavatel=Victoria Publishing, a.s.|místo=Praha|rok=1992|počet stran=647|strany=207|isbn=80-85605-28-7}}</ref>''', teorie visačky'''<ref name=":2" /> či '''teorie labellingu''') se řadí mezi konstruktivistické teorie, která se snaží o vysvětlení [[delikvence]]. Zabývá se procesem interakce mezi jedinci, kteří jsou považování za narušitele společenských norem, a mezi osobami, které tyto formy vytváří a následně narušitele hodnotí (dávají jim určitou nálepku). [[Anthony Giddens]]<ref>Giddens Anthony a Philip W. Sutton, Sociology 7th edition (Cambridge: Polity, 2013). </ref> definuje teorii etiketizace jako teorii [[deviace (sociologie)|deviace]], podle které se určití jedinci stávají deviantními proto, že byli takto označeni jinými lidmi. Teorie vznikla již ve 30. letech 20. století, a to na základě analýzy delikvence mladistvých Tannebauma z Chicagské školy či Lindesmitha (experiment s opiem). Nicméně labeling se začíná více rozebírat až v 50. letech 20. století. Přijímán jako vysvětlující teorie je pak v 60. letech a hlavně v letech 70., kdy je na vrcholu spolu s autory jako Becker, Lemert a Erikson. Po tomto období nicméně etiketizace pomalu mizí, a to především kvůli tomu, že její základní teoretikové v tezi dále nepokračují a nerozšiřují ji.