Sociologie vědění: Porovnání verzí

Sociologie vědění je [[Sociologie|sociologický]] směr studující vzájemné vztahy mezi [[Společnost|společností]] a [[Poznání|poznáním]]. Podstatou sociologie vědění je předpoklad, že naše chápání a vědění o světě je sociálně podmíněno a že naše myšlení slouží k ospravedlnění určité sociální situace. [1]<ref name="jméno">https://leporelo.info/sociologie-vedeni</ref> Tento přístup chápe myšlení každého jednotlivce jako produkt historické, společenské a [[geopolitika|geopolitické]] situace, ve které se myslící a jednající jedinec nachází. [2]<ref name="jméno2">Popis zdroje<nowiki/>http://ff.ujep.cz/files/KPF/Personalni%20slozeni/musil/karel_mannheim.pdf</ref> Termín byl poprvé užit [[Max Scheler|Maxem Schelerem]] (1874–1928), nicméně za zakladatele této sociální teorie jako samostatné vědní disciplíny je všeobecně považován především [[Karl Mannheim (1893–1947), který se o její rozvoj nejvíce zasadil. Studium tohotu tématu je tradiční zejména pro německou [[filosofie|filosofickou]] a sociologickou školu reprezentovanou [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]], [[Friedrich Nietzsche|Friedrichem Nietzschem]], [[Karl Marx|Karlem Marxem]] nebo [[Sigmund Freud|Sigmundem Freudem]]. [3]<ref name="jméno3">http://sreview.soc.cas.cz/uploads/ff35326ffc601c960ab15916ea9fcdd5ca76d42e_301_361VESEL.pdf</ref> Sociologie vědění zdůrazňuje, nakolik je chápání věcí, které každého jedince obklopují, a vztahů, do nichž vstupuje, výsledkem jeho vlastních aktivit. Podtrhuje přitom, že existuje množství možných výkladů téže skutečnosti. Neukázuje však, proč ze všech možných výkladů jsou v jisté společnosti a v jisté době realizovány právě určité. [4]<ref name="jméno4">Doc. PhDr. Jan Keller, CSc. – Proměny sociologie vědění <nowiki>https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/111307/G_Sociologica_28-1984-1_3.pdf?sequence=1</nowiki></ref>

Základní a obecně přijímaná charakteristika pojmu sociologie vědění byla utvořena v dílech předchůdců tohoto tématu, F. Nietzscheho, [[Wilhelm Dilthey|W. Diltheye]], [[George Herbert Mead|G. H. Meada]] či [[ErikÉmile Durkheim|E. Durkheima]]. Ti vymezili základní problematiku a zformulovali základní otázky této sféry sociologie, nicméně nekoncipovali ji jako samostatnou vědní disciplínu. [5]<ref name="jméno5">Stanislav Hubík, Sociologie vědění, str. 70-130</ref> Ústředním tématem jejich prací byl tzv. pojmový trojúhelník, který reaguje na tři zásadní témata jejich epochy – téma [[ideologie]], vědeckého poznání a výstavby světa. V dílech a myšlenkách W. Diltheye jsou položeny základy světonázorového [[paradigma]] tu díky poznatkům o vědění o člověku, společnosti, dějinách a kultuře. V teorii vědění a komunikativní koordinace G. H. Meada jsou obsaženy počátky interpretativního paradigmatu.[6]<ref name="jméno6"><nowiki>https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/75507</nowiki> Diplomová práce „Sociologie vědění a její vliv na společnost“, autor: JUDr. Tomáš Havel</ref>

Moderní vývoj sociologie vědění je rozdělen do dvou etap. Za první etapu jsou považována 20. léta 20. století, ve kterém byly pro toto téma zásadní práce K. Mannheima. Druhou etapou, která sociologii vědění výrazně rozšiřuje, jsou 60. léta 20. století. Zde figurovali [[Peter Berger]] a [[Thomas Luckmann]]. Společným tématem obou etap je zkoumání a popisování otázek ideologií, podstaty [[světový názor|světového názoru]], fungování sféry společenského vědění. Zásadní otázkou je pak pro obě etapy určení povahy vztahu a závislosti společenského vědomí na společenském bytí. Společným znakem je odkaz na dílo Karla Marxe jako zdroj myšlenek této disciplíny. [4]<ref name="jméno4" /> Již Karl Marx v 19. století formuloval sociologii vědění jako problematiku vztahu vědění a společenského bytí jedince či skupiny. Je také autorem tvrzení, že vědění je podmíněno materiálním stavem jedince a společnosti, ve kterém se nachází. Zásadním byl pro něj také pojem „[[třídní„třídní vědomí]]“vědomí“, kterým popisoval fakt, že [[buržoazie|buržoazní]] třída hájí své postavení, protože má co hájit (na rozdíl od [[proletariát]]u). K. Mannheim se s touto teorií neztotožňoval, naopak tvrdil, že jedinými, kdo se může osvobodit od předsudků, kterým je každý celý svůj život vystavován, jsou intelektuálové. [3]<ref name="jméno3" /> Jedině inteligence je schopna se povznést a zachovat si určitý nadhled. Není to však způsobeno tím, že by intelektuálové nebyli „vázáni na bytí“, naopak jako jediní jsou schopni tuto vazbu reflektovat.

Sociologie vědění, jak je zpracována druhou etapou, se v mnohých oblastech liší od výkladu K. Mannheima. Nejucelenější pohled na tento výklad podává práce P. Bergera a T. Luckmana „„The Social Construction of the World“ ([[1967]]). Zatímco K. Mannheim se ve svých pracích soustředí na otázky týkající se mocenského boje různých [[politika|politických]] ideologií ve slabých evropských režimech [[20.století|20. stol.]], P. Berger a T. Luckman se zaměřují zejména na otázky formulované tzv. [[fenomenologická sociologie|fenomenologické sociologie]], jejímž zakladatelem je [[Alfred Schutz]]. Ta se zaměřuje na sociologické koncepce, které vychází z každodenního jednání individuí. [4]<ref name="jméno4" />

Rozlišujeme tři základní paradigmata sociologie vědění<ref [5]name="jméno5" />:

[[Scheler|Schelerův]] soubor hodnot člení předmět [[sociologie]] vědění do tří výchozích kategorií, a to reálných faktorů, ideálních faktorů a poměrně přirozených světových názorů, od nichž se odvozují další kateogrie a pojmy sociologie vědění. Stavebním kamenem této sociologické disciplíny je podle něj "zákon řádu ideálních faktorů a reálných faktorů", který je zbudován na [[ontologie|ontologickém]] [[dualismus|dualismu]] ducha a přírody. Ideální faktory jsou spojeny se svobodou ducha a reální faktory jsou spojeny s nutností přírody (Sociologie vědění, Stanislav Holík, str. 74). Životní společenství - uskupení a primární zdroj [[vědění]], má povahu jako příroda a se svými "[[étosyÉtos|étosy]]" (podle Schelerova pravidla, které dodržuje určitý druh [[společnost|společnosti]]) funguje stejně nepochybně jako svět a příroda. Max Scheler na této myšlence zformuloval "zásadu sociologie vědění". Díky původu vědění o realitě a jeho naplnění, které je lidskému [[vědomí]] přirozeně vlastní, existuje pevný zákon řádu.<ref [5]name="jméno5" />

Sociologii vědění zkoumá podle hlediska [[ideologie|ideologií]]. Své teze popsal v knížce Ideologie a [[Utopie]]. Podle Mannheima není myšlení procesem, který byl stál na bázi univerzálnosti, naopak je zformováno na základě skupinové ([[třída|třídní]]) identity.<ref [2]name="jméno2" /> Čím strnulejší a [[dogma|dogmatičtější]] (ustrnulejší) společnost je, tím hůře její příslušníci jednají. Na druhou stranu čím více je společnost [[demokracie|demokratická]], tím více dochází k tzv. [[třídní boj|třídnímu boji]] mezi jednotlivými [[idea|idejemi]] (Mannheim čerpal hodně ze slovníku Karla Marxe a používal jeho termíny). Podle Mannheima se člověk již rodí do světa, který je určitým způsobem vykládán. Svět významů, do něhož člověk přichází, mu umožňuje a zároveň vnucuje určitou orientaci. Jak je možné, že přes [[gnoseologie|gnoseologickou]] rovnocennost stejně parciálních výkladů světa se jedny stanou uznávanými, zatímco druhé jsou potlačeny? (...) To zda určitý výklad skutečnosti převládne nad jinými, závisí na mocenské potenci té skupiny, která ho prosazuje. Cílem soupeřících stran není pochopit skutečnost, nýbrž vnutit ostatním své vidění světa. [4]<ref [2]name="jméno4" /><ref name="jméno2" />

Alfred Schutz přistupoval k sociologii vědění podle zásad [[fenomenologická sociologie|fenomenologické sociologie]]. Ten se ve svém studiu zaměřuje na běžné, každodenní lidské jednání a aktivity ve světě, který považují za přirozený. Dokud nedojde k události, která naruší jejich chápání této přirozenosti, nedotazují se, proč je svět takový, jaký je. Interpretační paradigma se tedy snaží vysvětlit, jak lidé chápou chod a fungování světa a jak to ovlivňuje jejich jednání a chování.<ref [7]name="jméno9">Občanský a společenskovědní základ – přehled středoškolského učiva, Bartoníčková Klára a kol., str. 48</ref> Klíčové jsou pro něj výrazy jako přirozený postoj, všední den či zdravý rozum.<ref name="jméno5" [5]/>