Osel: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m napojení na odkaz "Urská standarta"
Řádek 58:
V období předdynastického [[Egypt]]a byli oslové uctíváni. V roce 2002 byly v [[Abydos (starověký Egypt)|Abydosu]] (480 kilometrů na jih od [[Káhira|Káhiry]]) nalezeny ostatky deseti oslů domácích. Pochází z doby asi tři tisíce let před naším letopočtem. Ostatky oslů byly umístěny v místech ceremoniální [[nekropole]]. Zde se podle tradičních představ pohřbívali dvořané. Z toho jasně vyplývá vysoký status oslů v tehdejším Egyptě. [[Kostra|Kostry]] soumarů zde nalezených svědčí o tom, že se jednalo o zdravé jedince. Podle opotřebení [[kost]]í, [[kloub]]ů i [[chrupavka|chrupavek]] je ale jasné, že byli určení k těžké a mnohaleté práci.<ref>http://ideje.cz/cz/clanky/staroveci-egyptane-si-vazili-oslu</ref> Člověk, který měl na [[Rameno (anatomie)|rameni]] nožem vyřezaný [[egyptské hieroglyfy|hieroglyf]] osla, měl být údajně chráněn před zlým [[osud]]em.<ref name="nenarocny"/>
 
Také na starověkém Předním východě byl osel důležitým domácím zvířetem. Staří [[Sumerové]] zapřahali osly do válečných vozů, jak o tom svědčí slavná [[Ursk%C3%A1_standarta|standarta z Uru]]. Oslí karavany měly v Mezopotámii rozhodující význam pro pozemní dopravu. O významu osla pro život ve starověké Mezopotámii svědčí fakt, že [[kůň]] byl v akkadštině označenjako "osel z hor" a [[velbloud jednohrbý]] jako "osel od jižního moře" Osel je mnohokrát zmiňován v [[Bible|Bibli]], převážně v pozitivním kontextu. [[Izraelité]] osla sice pokládali za nečisté zvíře, takže nesměl být obětován ani pojídán, ale vážili si ho. Stejně jako Sumerové používali osly i k zápřahu do válečných vozů. Osel byl symbolem hebrejského kmene [[Isachar]]. Známý je příběh o [[Bileám|Bileámově oslici]], kterou její pán zbil za to, že poklekla před [[anděl]]em. Oslice se v této legendě projevuje jako pokorný tvor, oddaný Stvořiteli, zatímco její pán je zaslepený hlupák. Budoucí král [[Saul]] se setkal s [[prorok]]em [[Samuel]]em poté, co se vydal hedat zatoulané osly. [[Izajáš]] a [[Zachariáš]] předpověděli, že [[Mesiáš]] přijede na oslu, což se naplnilo v [[Nový zákon|Novém zákoně]], když [[Ježíš Kristus|Ježíš]] o [[Květná neděle|květné neděli]] vjel do [[Jeruzalém]]a na mladém oslu. Osel, spolu s volem, svým dechem zahřívali malého Ježíška v betlémských jeslích, tento motiv sice zmiňují jen [[Apokryf|apokryfní evangelia]], je však věeobecné vžitý v souvislosti s vánočními [[betlém]]y. Rovněž při [[Útěk do Egypta|útěku do Egypta]] před [[Herodes Veliký|Herodovými]] vojáky doprovázel [[Svatá rodina|svatou rodinu]] osel. V křesťanství vystupuje osel jako symbol pokory, trpělivosti a mírnosti (podobně jako [[beránek]]), i když na rozdíl od něj není přímo ztotožňován s Kristem.
 
Staří Řekové si osla příliš nevážili, spatřovali v něm zvíře nízké, líné a vychytralé, ale v případě nutnosti také vytrvalé a trpělivé. Takto osla popisují např. [[Ezop|Ezopovy bajky]]. Osel byl v antice spojen i s temnými silami, zvláště s bohyní noci a čaroděnictví [[Hekaté]]. Hekatině služebnice (případně dcera) byla v řecké mytologii čarodějnice [[Empúsa]] s oslími kopyty. Také slavný román ''Zlatý osel'' římského autora [[Apuleius|Apuleia]] nebo novela Lúkis řeckého satirika [[Lúkianos|Lúkiána]] představují osla jako zvíře spojené s magií. V obou případech je hlavním hrdinou muž, který se seznámi s čarodějnicí a vlastní neopatrností se proměnil v osla. [[Symbol]] [[plodnost]]i v oslovi spatřovali staří [[Římané]], kteří osla zasvětili bohům [[Priapos|Priapovi]] a [[Silénos|Silénovi]].<ref name="nenarocny"/> Naproti tomu staří Peršané si osla vážili a uctívali ho. Ve staroindické bajky a pohádkách ze sbírek [[Hitópadéša|Hitopadéša]] a [[Paňčatantra]] vystupuje osel jako trpělivé, ale i přihlouplé zvíře. Hinduistické bohyně [[Šítala]] a [[Kálratri]] bývají zobrazovány jedoucí na oslu.