Carl Gustav Jung: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vědomí a nevědomí: Oprava nepodloženého tvrzení tak, aby neznělo jako konstatování faktu. |
→Bytostné Já: Přidání německého názvu výrazu. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 42:
Veškerou získanou látku a znalosti trvale konfrontoval se svojí praxí psychiatra, jejíž spektrum klientely se pohybovalo od obyčejných pacientů psychiatrického ústavu v [[Küsnacht]]u až po známé i zámožné osobnosti (dcera [[James Joyce|Jamese Joyce]], spisovatel [[Hermann Hesse]], dcera [[John D. Rockefeller|Johna D. Rockefellera]]). Pořádal přednášky, psal články do odborných časopisů, studoval myšlení primitivních afrických kmenů.
=== Bytostné Já (Selbst) ===
Na Basilejské univerzitě se v roce [[1943]] stal řádným profesorem lékařské psychologie, aniž by přerušil svou psychiatrickou praxi. Jeho nadmíru široký záběr vědomostí mu umožňoval vyjadřovat se fundovaně k současnému dění. Často se vracel ke svým textům a přepracovával je ve světle nově nabyté zkušenosti s religiózními a esoterními systémy. Symbolika alchymistických obrazových sérií jej přivedla ke koncepci dvojice [[archetyp]]ů [[anima a animus]], přičemž mužskému světu tvoří nevědomý protějšek anima (ženská část duše) a naopak. Rozvíjením symboliky dochází adepti alchymie ke kontaktu s nevědomím a jejich psychický střed ve [[vědomé já|vědomém já]] se přesouvá směrem k [[Bytostné já|Self]]. Stejnou charakteristiku našel Jung u snové imaginace, což jen podtrhlo teorii o zaměřenosti lidské psychiky na cíl ([[teleologie]]), který nazval procesem [[individuace]] a ztotožnil s vytvořením psychického středu v [[Bytostné já|bytostném Já]]. Jako nástroj takto zaměřené terapie použil [[aktivní imaginace|aktivní imaginaci]], při níž klienti často zpracovávali své vize do obrazů, které po vzoru [[mandala|mandal]] východu zobrazují psychickou celost osobnosti v řádu kosmu.
|