Otevřít hlavní menu

Změny

m
sjednocení infoboxu; narovnání přesměrování; kosmetické úpravy
{{Infobox - chráněná oblast
| název = Národní park České Švýcarsko
| kategorie IUCN = II
| obrázek = Pravčická brána (2).jpg
| popis obrázkupopisek = [[Pravčická brána]], symbol národního parku
| LocMaploc-map = {{LocMap |Česko |position=bottom |width=250 |lat=50.9 |long=14.4 |float=center |caption=|label=České Švýcarsko|mark=Green pog.svg|relief=1}}
| umístění = {{flagicon|Česko}} [[Okres Děčín]], [[Ústecký kraj]], [[Česko|Česká republika]]
| zeměpisná šířka = 50.8835417
| strany = 7
}}</ref>
| založenodatum založení = [[1. leden|1. ledna]] [[2000]]
| správa = Správa NP České Švýcarsko
| urlweb = http://www.npcs.cz
}}
'''Národní park České Švýcarsko''' je jeden ze čtyř [[Národní parky v Česku|národních parků v České republice]]. Byl vyhlášen v roce [[2000]], hlavním předmětem ochrany jsou unikátní [[pískovec|pískovcové]] útvary a na ně vázaný [[biotop]]. Mohutné [[skalní věže]], [[skalní brána|brány]], [[skalní stěna|stěny]], [[rokle]], [[skalní město|města]] a [[skalní bludiště|bludiště]] vznikly v důsledku [[eroze|erozí]] [[křída|křídových]] mořských [[sediment]]ů, které byly vyzdviženy na povrch v období [[čtvrtohory|čtvrtohor]] v důsledku [[Alpinské vrásnění|alpinského vrásnění]]. Nejznámějším skalním útvarem je [[Pravčická brána]], která se stala symbolem parku. Má status [[národní přírodní památka|národní přírodní památky]] a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček [[Sokolí hnízdo]].
 
== Lokalita a název ==
[[Soubor:Mapa CHKO České středohoří.svg|thumbnáhled|Poloha parku v rámci ostatních chráněných území]]
Národní park České Švýcarsko se nalézá v [[Ústecký kraj|Ústeckém kraji]] v [[Okres Děčín|okrese Děčín]], na jihozápadě [[Šluknovský výběžek|Šluknovského výběžku]]. Zasahuje do území několika samosprávných celků, a to měst [[Krásná Lípa]] a [[Chřibská]], a obcí [[Hřensko]], [[Janov (okres Děčín)|Janov]], [[Růžová (okres Děčín)|Růžová]], [[Srbská Kamenice]], [[Jetřichovice]], [[Doubice]] a [[Staré Křečany]].<ref name="cittadella.cz">{{Citace elektronické monografie
| titul = Národní park České Švýcarsko: Základní údaje
| vydavatel = Národní park České Švýcarsko
}}</ref>
[[Soubor:RuzakRuzova.JPG|thumbnáhled|leftvlevo|Čedičový kužel [[Růžovský vrch]] (619 m&nbsp;n.&nbsp;m.), nejvyšší vrchol Českého Švýcarska]]
Pro období [[třetihory|třetihor]] je typická silná vulkanická činnost. Ta dala v oblasti vzniknout mnohým dominantám, z nichž tu nejvvyšší představuje [[Růžovský vrch]] (619 m&nbsp;n.&nbsp;m.), [[čedič]]ový kužel, který pronikl na povrch skrze pískovec v důsledku [[vulkanismus|vulkanické činnosti]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Růžovský vrch
| vydavatel = Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko
}}</ref>
[[Soubor:Kamenica3 (js).jpg|thumbnáhled|upright=0.8|[[Soutěsky Kamenice|Soutěska Kamenice]]]]
K dalším netradičním skalním útvarům patří např. pískovcové převisy [[Jeskyně českých bratří]] a [[Velký pruský tábor]], skalní průrva se schodištěm [[Úzké schody]], menší skalní útvar [[Černá brána (skalní útvar)|Černá brána]] nebo jeskyně [[Vinný sklep (jeskyně)|Vinný sklep]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Národní park České Švýcarsko: Přírodní zajímavosti
| vydavatel = Region-Tour.cz: České Švýcarsko a Východní Čechy
}}</ref> Důvod zbudování těchto hrádků není dosud zcela objasněn. Na základě nálezů pozůstatků po středověkých sklárnách a těžbě hornin ([[vápenec|vápence]] a [[železná ruda|železné rudy]]) je možné, že skalní hrádky plnily funkci hornických a výrobních center.<ref name="AOPKdejiny"/>
[[Soubor:Schauenstein.jpg|thumbnáhled|upright=0.8|Vrchol skalního hrádku [[Šaunštejn]]]]
Přísun osadníku do oblasti Šluknovska znamenal mnohonásobně zvýšenou poptávku po zemědělské půdě. Kolonisté tento problém řešili hlavně vypalováním lesních porostů, což byl nejrychlejší způsob, jak zalesněnou oblast přeměnit v zemědělskou. Dnešního národního parku se však tato přeměna příliš netýkala z důvodu špatné přístupnosti terénu a nedostatku půdy, která by byla k obhospodařování vhodná.<ref name="AOPKdejiny"/><ref name="Pokorny38-39"/> Nicméně lesní porosty národního parku sloužily jako zdroj dřeva. Dřevo se přemisťovalo mj. po vodě, na dolních tocích Kamenice a Křinice existovala soustava jezů a menších přehrad, díky kterým bylo možno dřevo dopravit až k Labi.<ref name="PatzeltHistorie">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Patzelt
| vydavatel = Agentura pro ochranu přírody a krajiny v České republice
}}</ref> Až 97 % území parku zabírají lesy.<ref name="Zpravodaj 1"/> Původně dominantní [[buk lesní]] (''Fagus sylvatica'') byl nahrazen invazivním [[smrk ztepilý|smrkem ztepilým]] (''Picea abies''), který se dnes vyskytuje až na 60 % povrchu. Na skalním podkladě se dobře daří [[borovice lesní|borovici lesní]] (''Pinus sylvestris'') i [[bříza bělokorá|bříze bělokoré]] (''Betula pendula''). Původně hojně rozšířený buk a [[jedle bělokorá]] (''Abies alba'') se v parku nacházejí ve velmi malé míře, i když se správa parku snaží o pozvolnou obnovu dominance těchto dřevin.<ref name="Navraty k divocine"/> Na některých svazích se občas vyskytuje [[dub zimní]] (''Quercus petraea''), u vodních toků zase [[olše lepkavá]] (''Alnus glutinosa''). Mezi další, méně časté druhy patří mj. [[jeřáb ptačí]] (''Sorbus aucuparia''), [[krušina olšová]] (''Frangula alnus''), [[líska obecná]] (''Corylus avellana''), [[střemcha obecná]] (''Prunus padus'') a [[vrba jíva]] (''Salix caprea''). V oblastech čedičových vyvřelin se místy daří kromě buku lesního i [[jasan ztepilý|jasanu ztepilému]] (''Fraxinus excelsior''), [[Lípa malolistá|lípě srdčité]] (''Tilia cordata''), [[javor klen|javoru klenu]] (''Acer pseudoplatanus'') i [[Javor mléč|mléči]] (''Acer platanoides''), [[jilm horský|jilmu horskému]] (''Ulmus glabra'') a [[habr obecný|habru obecnému]] (''Carpinus betulus'').<ref name="ČŠ: Flora"/>
[[Soubor:České Švýcarsko, bučina.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Původně dominantní [[buk lesní]] byl nahrazen dnes převažujícím [[smrk ztepilý|smrkem ztepilým]]]]
Velkým problémem parku zůstávají nepůvodní dřeviny, které zde byly uměle vysazovány již od 19. století z důvodu zvýšené poptávky po dřevu. Původní lesy s převládajícím bukem a jedlí se totiž neobnovovaly tak rychle, aby dostatečně uspokojily poptávku po dřevě. Na území dnešního parku či v jeho těsném okolí proto byly pokusně vysazovány různé druhy dřevin převážně ze [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] jako [[borovice vejmutovka]] (''Pinus strobus''), [[borovice Banksova]] (''Pinus banksiana'') i [[douglaska]] (''Pseudotsuga menziesii''), [[cypřišek Lawsonův]] (''Chamaecyparis lawsoniana''), [[modřín japonský]] (''Larix leptolesis'') nebo [[zerav obrovský]] (''Thuja plicata''). Počátkem 20. století byl ještě pokusně zaváděn [[dub červený]] (''Quercus rubra'') a [[modřín opadavý]] (''Larix decidua''). Většina z těchto dřevin se v parku neuchytila, avšak douglaska, vejmutovka, modřín a dub červený zde zdomácněly.<ref>Hana Hentschelová, „Lesy Labských pískovců“, in: Labské pískovce (2008), s. 75–76.</ref> Tyto dřeviny se šíří na úkor dřevin původních a svým často netolerantním chováním vůči ostatním rostlinám působí v parku problémy.<ref name="ČŠ: Flora"/> Zejména vejmutovka svým silným přirozeným zmlazením a netolerancí i vůči [[Bylinné patro|bylinnému]] a [[mechové patro|mechovému patru]] působí v oblastech svého rozšíření rozpad místních ekosystémů.<ref>Hana Hentschelová, „Lesy Labských pískovců“, in: Labské pískovce (2008), s. 76.</ref>
 
| vydavatel = Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko
}}</ref>
[[Soubor:BazzaniatriRed1.jpg|thumbnáhled|[[Rohozec trojlaločný]], typický obyvatel podmáčených smrčin]]
V národní parku se vyskytuje nejméně 246 druhů [[lišejník]]ů. K typickým druhům skalních stěn patří ''[[Chrysotrix chlorina]]'', [[plsťotvorka ebenová]] (''Cystocoleus ebeneus''), ''[[Racodium rupestre]]'' a [[šálečka lesklá]] (''Psilolechia lucida''). Pískovcové ostrohy obývá především [[terčovka prohnutá]] (''Parmelia incurva''). Oblasti s čedičovým podložím jsou typické pro [[drobnovýtruska hnědavá|drobnovýtrusku hnědavou]] (''Acarospora fuscata''), [[buelie stélková|buelii stélkovou]] (''Buellia aethalea''), [[misnička nazlátlá|misničku nazlátlou]] (''Lecanora subaurea''), [[mapovník zeměpisný]] (''Rhizocarpon geographicum'') a [[pevnokmínek kloboukatý]] (''Stereocaulon pileatum''). Ze vzácnějších lišejníků lze jmenovat [[dutohlávka|dutohlávku]] ''[[Cladonia subcervicornia]]'', ''[[Phaeographis inusta]]'' a [[třpytka|třpytku]] ''[[Micarea pycnidiophora]]''. K ojedinělým nálezům patří i druhy citlivé na znečištěné ovzduší jako jsou ohrožené [[čárnička psaná]] (''Graphis scripta'') a [[cecatka chřástnatá]] (''Thelotrema lepadinum'').<ref name="ČŠ: Flora"/>
 
=== Fauna ===
==== Obratlovci ====
[[Soubor:Faucon pelerin 7 mai.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|[[Sokol stěhovavý]], jehož populace v parku je největší ve střední Evropě]]
Na území parku se vyskytovalo přinejmenším 62 druhů savců. Někteří z nich však byli už dávno vyhubeni, typicky [[vlk obecný]] (''Canis lupus''), [[kočka divoká]] (''Felis silvestris''), [[medvěd hnědý]] (''Ursus arctos'') a [[los evropský]] (''Alces alces''). Ze současných zástupců savců se zde vyskytuje např. [[rejsec vodní]] (''Neomys fodiens''), [[rejsec černý]] (''Neomys anomalus''), [[bobr evropský]] (''Castor fiber''), [[hraboš mokřadní]] (''Microtus agrestis''), [[myšice temnopásá]] (''Apodemus agrarius''), [[plch velký]] (''Myoxus glis''), [[plch zahradní]] (''Eliomys quercinus''), [[plšík lískový]] (''Muscardinus avellanarius'') nebo [[vydra říční]] (''Lutra lutra''). Z větších šelem lze zmínit především [[rys ostrovid|rysa ostrovida]] (''Lynx lynx''), který se v parku pravidelně rozmnožuje. Z [[Přežvýkavec|přežvýkavců]] lze v rezervaci narazit na [[kamzík horský|kamzíka horského]] (''Rupicapra rupicapra''), [[Jelen lesní|jelena evropského]] (''Cervus elaphus''), [[srnec obecný|srnce obecného]] (''Capreolus capreolus'') a [[prase divoké]] (''Sus scrofa''). Park poskytuje velmi příhodné podmínky pro výskyt [[Netopýři|netopýrů]], kterých zde bylo zjištěno až 15 druhů. Zmínit lze např. [[vrápenec malý|vrápence malého]] (''Rhinolophus hipposideros''), [[netopýr velký|netopýra velkého]] (''Myotis myotis''), [[netopýr rezavý|netopýra rezavého]] (''Nyctalus noctula'') a [[netopýr hvízdavý|netopýra hvízdavého]] (''Pipistrellus pipistrellus'').<ref name="NP ČŠ: fauna">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Benda
 
V Českém Švýcarsku bylo zjištěno 227 druhů ptáků, přičemž 148 z nich představují hnízdící druhy.<ref>Pavel Benda, „Ptáci Českého Švýcarska“, in: Labské pískovce (2008), s. 98.</ref> Z větších ptáků zde hnízdí mj. [[čáp černý]] (''Ciconia nigra'') a [[sokol stěhovavý]] (''Falco peregrinus''), jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě.<ref name="NP ČŠ: fauna"/> Pravidelný výskyt byl zaznamenán např. u [[bekasina otavní|bekasiny otavní]] (''Gallinago gallinago''), [[bramborníček hnědý|bramborníčka hnědého]] (''Saxicola rubetra''), [[datel černý|datla černého]] (''Dryocopus martius''), [[chřástal vodní|chřástala vodního]] (''Rallus aquaticus'') i [[chřástal polní|polního]] (''Crex crex''), [[křepelka polní|křepelky polní]] (''Coturnix coturnix''), [[ledňáček říční|ledňáčka říčního]] (''Alcedo atthis''), [[lelek lesní|lelka lesního]] (''Caprimulgus europaeus''), [[pisík obecný|pisíka obecného]] (''Actitis hypoleucos''), [[skorec vodní|skorce vodního]] (''Cinclus cinclus''), [[tetřívek obecný|tetřívka obecného]] (''Tetrao tetrix''), [[ťuhýk obecný|ťuhýka obecného]] (''Lanius collurio''), [[sluka lesní|sluky lesní]] (''Scolopax rusticola'') a [[žluva hajní|žluvy hajní]] (''Oriolus oriolus''). Park je bohatý na výskyt [[sovy|sov]], kterých zde hnízdí nejméně sedm druhů; jedná se např. o [[kulíšek nejmenší|kulíška nejmenšího]] (''Glaucidium passerinum''), [[sýc rousný|sýce rousného]] (''Aegolius funereus'') a [[výr velký|výra velkého]] (''Bubo bubo'').<ref name="NP ČŠ: fauna"/>
[[Soubor:Atlantischer Lachs.jpg|thumbnáhled|[[Losos obecný]], původní obyvatel zdejších potoků]]
Bezpečně prokázána byla přítomnost 16 druhů [[plazi|plazů]] a 8 druhů [[obojživelníci|obojživelníků]]. Některé se však v parku už nevyskytují (např. [[želva bahenní]] (''Emys orbicularis'') a s největší pravděpodobností i [[užovka podplamatá]] (''Natrix tessellata'')). Z čeledi [[Mlokovití|mlokovitých]] lze zmínit především [[mlok skvrnitý|mloka skvrnitého]] (''Salamandra salamandra''), [[čolek hranatý|čolka hranatého]] (''Triturus helveticus''), [[čolek horský|čolka horského]] (''Triturus alpestris''), [[čolek obecný|čolka obecného]] (''Triturus vulgaris''), vzácně se v parku vyskytuje i [[čolek velký]] (''Triturus cristatus''). Z populace [[Žáby|žab]] je nejčastější [[skokan skřehotavý]] (''Rana ridibunda''), [[skokan štíhlý]] (''Rana dalmatina'') a [[skokan ostronosý]] (''Rana arvalis''), vzácný je výskyt [[kuňka obecná|kuňky obecné]] (''Bombina bombina''). Naopak častý je výskyt [[ještěrka živorodá|ještěrky živorodé]] (''Zootoca vivipara''), [[ještěrka obecná|ještěrky obecné]] (''Lacerta agilis'') i [[zmije obecná|zmije obecné]] (''Vipera berus''), stále relativně vzácně se v parku objevuje [[užovka hladká]] (''Coronella austriaca'').<ref name="NP ČŠ: fauna"/>
 
Ryby se v oblasti Labských pískovců vyskytují hlavně v Labi, která však jen míjí západní okraj národního parku. Největším tokem Českého Švýcarska je Kamenice, která spolu s dalšími toky parku (např. Červený potok, Jetřichovický potok, Křinice) patří ke [[Rybí pásmo|pstruhovému pásmu]] s hojným výskytem [[pstruh obecný|pstruha obecného]] (''Salmo trutta''). Z dalších zástupců ryb v těchto tocích lze jmenovat [[lipan podhorní|lipana podhorního]] (''Thymallus thymallus''), [[vranka obecná|vranku obecnou]] (''Cottus gobio''). V Jílovském potoce ještě žije [[střevle potoční]] (''Phoxinus phoxinus'') a [[mřenka mramorovaná]] (''Noemacheilus barbatulus''). Z [[Kruhoústí|kruhoústých]] se v České Švýcarsku vyskytuje už jen [[mihule potoční]] (''Lampetra planeri''), a to v toku Křinice a Kamenice.<ref name="NP ČŠ: fauna"/>
 
Od roku 2000 se Správa národního parku snaží o navrácení [[losos obecný|lososa obecného]] (''Salmo salar'') do vod Kamenice. Lososi sem kdysi každoročně táhli za [[Tření (ryby)|třením]]. V důsledku vodních staveb na řece Labi však lososi z Kamenice i dalších toků v Čechách úplně vymizeli. Navrácení se děje prostřednictvím vysazování plůdků lososa v různých místech toku (např. v roce 2011 to bylo až 12&nbsp;000 plůdků<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Národní park České Švýcarsko
}}</ref>
[[Soubor:Otakárek fenyklový, Lovoš, 2009-07-12.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|[[Otakárek fenyklový]], vzácný obyvatel parku]]
Druhově velmi rozmanitá je i populace [[motýli|motýlů]], kterých bylo v parku pozorováno přes 1000 druhů. Za zmínku stojí hlavně [[bělásek ovocný]] (''Aporia crataegi''), [[hnědásek chrastavcový]] (''Euphydryas aurinia''), [[okáč třeslicový]] (''Coenonympha glycerion''), [[ostruháček jilmový]] (''Satyrium w-album''), [[otakárek fenyklový]] (''Papilio machaon''), [[přástevník kostivalový]] či např. [[soumračník černohnědý]] (Heteropterus morpheus).<ref name="NP ČŠ: faunaBezobratli"/> Hojný je výskyt [[Okáči|okáčů]], [[bělásci|bělásků]], [[žluťásci|žluťásků]] či [[hnědásci|hnědásků]]. Z [[Babočkovití|babočkovitých]] zde žijí mj. [[babočka admirál]], [[babočka bodláková]], [[babočka kopřivová|kopřivová]] a [[babočka paví oko|paví oko]].<ref name="Patzelt Fauna">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Patzelt
 
== Ochrana ==
[[Soubor:Kamenica (js).jpg|thumbnáhled|[[Edmundova soutěska]], státem chráněná již od roku 1933]]
První pokusy o ochranu území Českého Švýcarska, potažmo celých Labských pískovců, sahají do roku 1739, kdy hrabě Jan Josef Thun zakázal na území Děčínského panství pastvu dobytka a v určitém období v roce i těžbu dříví. Hrabě tak chtěl místní zvěři ponechat potřebný klid pro vývoj a rozmnožování. Podobného účelu byla i nařízení v následujících letech. Např. podle nařízení [[Kinští|Kinských]] z roku 1863 byla v některých lesních revírech dnešního národního parku zakázána [[Seč (lesnictví)|seč]] a byl vyčleněna klidová místa, která byla ponechána samostatnému vývoji. Důvodem pro tato opatření byly populace [[tetřev hlušec|tetřeva hlušce]] a [[tetřívek obecný|tetřívka obecného]], o které hraběcí rod projevoval zájem. Podobných počinů se v dějinách ochrany Labských pískovců vyskytla celá řada, což napomohlo k zachování druhové rozmanitosti i vysoké hodnoty krajiny.<ref>Werner Hentschell, „Od historie ochrany přírody Labských pískovců po současnost“, in: Labské pískovce (2008), s. 14.</ref>
 
S rozvojem turismu a s přílivem návštěvníků na přelomu 19. a 20. století se stále více začalo uvažovat o řízené ochraně území. První reálné pokusy o řízenou ochranu pocházejí z pera českého průkopníka moderní ochrany přírody [[Rudolf Maximovič|Rudolfa Maximoviče]], který v roce 1923 napsal: „České Švýcarsko jest vhodným objektem turistického ruchu. Jde opravdu o významné objekty, neboť tato oblast má nejen v detailu [...], ale i jako krajinný celek nesporný charakter přírodní památky vhodné ke zřízení parciální rezervace. Proto má ministerstvo zájem na udržení území v dochovaném stavu, oddálení všech nebezpečí, která by mu hrozila a na vědeckém probádání a využití“.<ref name="Hentschell15">Werner Hentschell, „Od historie ochrany přírody Labských pískovců po současnost“, in: Labské pískovce (2008), s. 15.</ref> Nicméně první řízená ochranná území byla vyhlášena až o deset let později: v roce 1933 v oblasti vznikly rezervace [[Edmundova soutěska]], [[Pravčická brána]] a [[Tiské stěny]].
 
Vznikala však potřeba chránit oblast jako celek. První návrh na zřízení [[Chráněná krajinná oblast|chráněné krajinné oblasti]] v povodí Labe mezi [[Litoměřice]]mi a [[Hřensko|Hřenskem]] podal v roce 1939 vládní prezident v [[Ústí nad Labem]]. Podle údajů z Okresního archivu v Děčíně se o vyhlášení národního parku uvažovalo již v roce 1943. Ochranářským snahám se dostalo slyšení až v 27. června 1972, kdy byla výnosem Ministerstva kultury Československé socialistické republiky č. 4946/72 – II/2 zřízena [[Chráněná krajinná oblast Labské pískovce]]. O deset let později byla provedena zonace území, tzn. oblast se rozdělila na čtyři zóny odstupňované podle míry ochrany. Takováto zonace byla v roce 1994 ještě upravena. Ochranáři však požadovali pro nejcennější část chráněné krajinné oblasti ještě vyšší stupeň ochrany. Po dlouholetém úsilí a i za pomoci ochranářů z německé strany byl k [[1. leden|1. lednu]] [[2000]] zákonem č. 161/1999 Sb. vyhlášen Národní park České Švýcarsko.<ref name="Hentschell16">Werner Hentschell, „Od historie ochrany přírody Labských pískovců po současnost“, in: Labské pískovce (2008), s. 16.</ref>
| datum přístupu = 2012-3-15
| vydavatel = Národní park České Švýcarsko
}}</ref> Park je součástí [[Evropsky významná lokalita|Evropsky významné lokality]] České Švýcarsko a [[Ptačí oblasti Labské pískovce]].<ref name="cittadella.cz"/> Na území národního parku se nachází tři maloplošná [[Chráněné území|chráněná území]]. Jedná se o [[Přírodní památka|přírodní památku]] [[Nad Dolským mlýnem]], [[Národní přírodní památkapamátky v Česku|národní přírodní rezervaci]] [[Růžovský vrch|Růžák]] a [[Národní přírodní památkapamátky v Česku|národní přírodní památku]] [[Pravčická brána]]. V minulosti se na území parku nacházely i dvě [[přírodní rezervace]], a to [[Ponova louka]] a [[Babylon (přírodní rezervace)|Babylon]]. V roce 2007 však byly zrušeny.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Stav životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky
| url =
 
== Turismus ==
[[Soubor:Mariina skála 4811.jpg|thumbnáhled|upright=0.9|[[Mariina vyhlídka]] v roce 2012]]
[[Soubor:Dolsky mlyn (08).jpg|thumbnáhled|upright=0.9|[[Dolský mlýn]], kulturní památka na řece Kamenici]]
Počátky zájmu turistů o krajinu Českého Švýcarska sahají do druhé poloviny 19. století, kdy se krajinou toulali jedni z jejích první propagátorů, švýcarští malíři [[Adrian Zingg]] a [[Anton Graff]]. Ve třicátých letech 19. století byl na trase [[Děčín]] – [[Drážďany]] zahájen provoz [[Osobní vodní doprava na Labi v Čechách|lodní dopravy]] včetně výletních [[parník]]ů, roku 1851 vyjel po [[Severní státní dráha|nové železniční trase]] Drážďany–[[Podmokly (Děčín)|Podmokly]] první vlak. O rozmach turistiky v Českém Švýcarsku se postaral hlavně rod [[Kinští|Kinských]], který vlastnil českokamenické panství, a rod [[Clary-Aldringenové|Clary-Aldringenů]], kterým patřilo panství děčínské. Po členech těchto rodů je pojmenována řada skalních útvarů a míst jako např. [[Rudolfův kámen]] nebo [[Edmundova soutěska]]. Byl to rod Clary-Aldringenů, který v 80. letech 19. století zpřístupnil Pravčickou bránu turistům. V roce 1878 vznikl v Děčíně první spolek podporující turistický ruch v oblasti, a to Horský spolek pro České Švýcarsko ({{Cizojazyčně|de|Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz}}); v roce 1885 byl ještě v Krásné Lípě založen Horský spolek pro nejsevernější Čechy ({{Cizojazyčně|de|Gebirsverein für das nördlichste Böhmen}}).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Historie turistického ruchu
117 375

editací