|
| poznamky =
}}
'''Oghuzští Turci''' nebo '''Oghuzové''', též '''Oguzové''' ({{vjazyce|tr}} a {{vjazyce|az}} ''Oğuzlar'', {{vjazyce|uz}} ''Oʻgʻuzlar'', {{vjazyce|kk}} ''Оғыздар, Oğyzdar'', {{Vjazyce|el}} ''Ονξοι'' → ''Oufi'', {{vjazyce|fa}} ''اغوز'' → ''Oghūz'', {{vjazyce|ar}} ''أوغوز'' → ''Ūghūz'' a varianty: ''Ghuzz'', ''Guozz'', ''Kuz'', ''Oğuz'', ''Okuz'', ''Ouz'', ''Ouzoi'', ''Uğuz'' a '''''Uz''''') byli raně-[[středověk]]ou historickou kmenovou konfederaci [[turkické jazyky|turkiců]] ve [[Střední Asie|Střednístřední Asii]]. Je třeba poznamenat, že řecké zdroje používaly jméno ''Oufi'' (nebo '''''Ouvvi''''') označujíc Oguzské Turky, jménem, které také používaly k označení Asijskýchasijských Hunů čili [[Siungnuové|Siung-nuů]]. Oguzové migrovali na západ z oblasti [[Sedmiříčí|Žety-su]] ({{vjazyce|cs}} Sedmiříčí) po střetu s [[Karlukové|karluckou]] (3-Oguzové) větví [[Ujgurové|Ujgurů]]. Západní hranicí jejich území se pak na čas stalo [[Kaspické moře]]. Potomky Oguzů byli i pozdější zakladatelé několika různých států, jako třeba:například [[Ghaznovská říše|Ghaznovské říše]], [[Seldžucká říše|Seldžucké říše]], [[Rúmský sultanát|Rúmského sultanátu]], [[Chórezmská říše|Chórezmské říše]], [[Osmanská říše|Osmanské říše]], a taky několika dynastií:, [[Safíovci|SafíovskáSafíovské dynastie]], [[Afšárovci|AfšárovskáAfšárovské dynastie]], [[Kádžárovci|KádžárovskáKádžárovské dynastie]] a další, adalších. termínTermín ''og-uz'' dnes přetrvává v označení pro jihozápadní skupinu turkických [[oghuzské jazyky|oguzských jazyků]].
== Původ ==
=== Sága Ogurů a Oguzů ===
Bez pochopení ságy '''[[Oghurové|Ogurů]]''' a '''Oguzů''' (烏古斯人) je historie znehodnocena, zvláště když evropští historici používají termín jako „někde v hloubce Asie“ nebo „v šedi věků“. Ogurové jsou bratři Oguzů. Pravděpodobně od počátku rozdělení (nejdříve v 3. století př. n. l.) jejich společný [[prototurkičtina|prototurkický]] jazyk se začal rozcházet poněkud foneticky. Kvalifikovanou odlišnosti jsou změny přízvuku na začátku slov „Ogurského“ ‚'''dž,d,g'''‘ na „Oguzské“ ‚'''j,i'''‘ (například: Džilan, Dilom, Gilan → Jilan je označení „hada“ atd.) a v ostatní části slova ‚'''r'''‘ na ‚'''z'''‘.<br />Lingvisté naznačují, že aplikace tohoto jednoduchého starověkého jazykového pozorování umožňuje diskriminaci a klasifikaci jazyků přímo a snadno. Tyto rozdíly byly atestovány domorodými názvy, které tradičně spojujeme s nejlidnatější subdivizemi s profesním nebo geografickým umístěním: [[Burtasové|Burtas]] (jak včelí úl), [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi-lesní muž), [[Čuvaši|Suas]] (Čuvaš-jak voda), [[Maďaři|Madžar]] (Maďar-lesní muž), [[Tocharové|Tauar]] (Tochař-horský muž), [[Suaři|Suvar]] ([[Sabirové|Sabir]]-vodní muž) atd.
Lingvisté naznačují, že aplikace tohoto jednoduchého starověkého jazykového pozorování umožňuje diskriminaci a klasifikaci jazyků přímo a snadno. Tyto rozdíly byly atestovány domorodými názvy, které tradičně spojujeme s nejlidnatější subdivizemi s profesním nebo geografickým umístěním: [[Burtasové|Burtas]] (jak včelí úl), [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi-lesní muž), [[Čuvaši|Suas]] (Čuvaš-jak voda), [[Maďaři|Madžar]] (Maďar-lesní muž), [[Tocharové|Tauar]] (Tochař-horský muž), [[Suaři|Suvar]] ([[Sabirové|Sabir]]-vodní muž), atd.
Již [[Hérodotos]] ([[484 př. n. l.|484 př. n. l.]]–[[425 př. n. l.|425 př. n. l.]]), popisuje detailně starověké Skýtské [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi), kteří, stejně jako [[Sabirové|Sabiři]]-[[Suaři|Suvaři]], mluvili jazykem Ogurskéogurské větve. Později to taky potvrzuje starověký řecký zeměpisec [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaios]] (85-165). Staré západní zdroje umísťují starověké západní Ogurskéogurské kmeny ve stepích východní Evropy a na Středním východě, zatímco čínské zdroje umísťují jejich soudobé východní Ogurskéogurské kmeny ve stepích [[Střední Asie]] a pouště [[Taklamakan]]. Ptolemaios se zmiňuje o řece [[Ural (řeka)|Jajik]] (Ural),<ref group="pozn.">V 18. století byla ruskou carevnou řeka Jajik přejmenovaná na Ural</ref> jako o řece [[Ural (řeka)|Džajik]] v ''„Ogurském dialektu“'', a potvrzuje že Ogurové jsou předci [[Protobulhaři|Bulgarů]], [[Kangaři|Kangarů]], nebo [[Hunové|Hunů]] žijících před 2. stoletím mezi západní Sibiři a stepích [[Volga|Itilu]].<br />V další kapitole dějin se setkáváme s Ogurskými Huny již v manželských svazcích s Ogurskými Ujgury. Východní a západní Hunové patřili k [[Bolgarské jazyky|ogurské jazykové]] rodině. Ujgurové, kteří patřili k tie-lejským kmenům, byli ze skupiny Ogurů. Podstatné je, že tie-lejské kmeny nebyly nutně všechny Oguzské a že ze všech [[Tie-lejský lid|tie-lejských]] kmenů Ogurských Hunů se vyčlenil další tie-lejský - ogurský kmen Ujgurů v manželských svazcích. Turci a další oguzské kmeny ve 2. století př. n. l. zůstávají mimo ogurskou strukturu moci na úkor ogurských kmenů. Ve východní Evropě Oguři pokračovali ve své nadvládě až do arabských válek. Třicetiletá posloupnost válek zdecimovala celé místní obyvatelstvo. Dominance Ogurů je proměnila v uprchlíky v jejich vlastní zemi, a vedla k přílivu jejich východních sousedů Oguzů. Ačkoli jazykově převládající ogurská většina ve východní Evropě přežila do 15. století, stala se stále více ovlivněna oguzskými jazyky Pečěněhů, Oguzů a Kypčaků. To znamená, že kmenová etnonyma jsou starší než -‚'''r'''‘/-‚'''z'''‘ rozdělení, a kmeny, jejichž jméno končící na -‚'''ar'''‘/-‚'''er'''‘/-‚'''ir'''‘/-‚'''ur'''‘ nemusí nutně patřit do ogurské skupiny.
V další kapitole dějin, se setkáváme s Ogurštími Huny již v manželských svazcích s Ogurštími Ujguři. Východní a západní Hunové patřili k [[Bolgarské jazyky|Ogurské jazykové]] rodině. Ujgurové, kteří patřili k Tie-lejským kmenům, byli ze skupiny Ogurů. Podstatné je, že Tie-lejské kmeny nebyly nutně všechny Oguzské a že ze všech [[Tie-lejský lid|Tie-lejských]] kmenů Ogurštích Hunů se vyčlenil další Tie-lejský - Ogurský kmen Ujgurů v manželských svazcích. Turci a další Oguzské kmeny, ve 2. století př. n. l. zůstávají mimo Ogurskou strukturu moci na úkor Ogurských kmenů. Ve východní Evropě Oguři pokračovali ve své nadvládě až do arabských válek. Třicetiletá posloupnost válek zdecimovala celé místní obyvatelstvo. Dominance Ogurů je proměnila v uprchlíky v jejich vlastní zemi, a vedla k přílivu jejich východních sousedů Oguzů. Ačkoli jazykově převládající Ogurská většina ve východní Evropě přežila do 15. století, stala se stále více ovlivněna Oguzskými jazyky Pečěněhů, Oguzů a Kypčaků. To znamená, že kmenové ethnonyma jsou starší než -‚'''r'''‘/-‚'''z'''‘ rozdělení, a kmeny, jejichž jméno končící na -‚'''ar'''‘/-‚'''er'''‘/-‚'''ir'''‘/-‚'''ur'''‘ nemusí nutně patřit do Ogurské skupiny.
Bez kladných důkazů, v žádné době by se nemělo předpokládat že Ogurové byli výhradně Ogurové, a odpovídajícím způsobem Oguzové byli výhradně Oguzové. Jednou z nejčasnějších [[Turkické národy|Turkickýchturkických konfederací]] souhrnně známá pod názvem [[Tuchsové]] čili [[Tocharové]], může být zahrnuta do Oguzských [[Azové|Aseů]] a Ogurských [[Protobulhaři|Bulgarů]] a [[Sabirové|Sabirů]]-[[Suaři|Suvarů]] (Sabaroi). Označení '''''„Azští Bulgaři“''''' může naznačovat jejich bývalou politickou příslušnost, a nikoli jejich jazykové vlastnosti, přesně jako etnicky různé kmeny Turkutaských kaganátů nesly ethnonym '''''„Türk“'''''. Subjekty kmene Azů/Asů, se samostatným tématem, z Asyrštinyasyrštiny jako „Az-kiši“, byly historicky spjaté s téměř každým v oblasti Střední Asie, zasahující až na [[Střední východ]], do [[Střední Evropa|střední Evropy]] a na [[Dálný východ]]. Ze zábleskůZ historických záznamů se zdá, že ‚'''r'''‘/‚'''z'''‘ rozdělení došlo v rámci Kangarskýchkangarských kmenů, produkci dvou pra-ethosů, Kangarů a Azů. Tito Azové se nacházeli severně od Kangarů, nebo alespoň zaujímali vyšší nadmořskou výšku horských oblastí, s blízkostí horské tajgy, zatímco Ogurští Kangaři dávali přednost otevřené stepi [[Kazachstán]]u a [[Taklamakan]]u - [[Tarimská pánev]].<br />Pro historické období je několik svědectví že Ogurové a Oguzové koexistovali ve stejných politických organizacích, volně se míchali a sjednocovali. [[Tie-lejský lid|Tie-lejská]] domorodá větev [[Protobulhaři|Bulgarské]], [[Orchonští Turci|Turkutské]], [[Chazarský kaganát|Chazarské]], [[Kimäkové|Kimäcké]], [[Polovci|Kypčacké]], taktéž i Ogurské [[Ujgurové|Ujgurské]] a Oguzské [[Kyrgyzové|Kyrgyzské]] konfederace (kaganáty), a taky [[Turkické národy|Turkické konfederace]] (svazy, unie, kaganáty) a její potomci, zahrnovala jak ogurské, tak i oguzské kmeny.
Pro historické období je několik svědectví že Ogurové a Oguzové koexistovali ve stejných politických organizacích, volně se míchali a sjednocovali. [[Tie-lejský lid|Tie-lejská]] domorodá větev [[Protobulhaři|Bulgarské]], [[Orchonští Turci|Turkutské]], [[Chazarský kaganát|Chazarské]], [[Kimäkové|Kimäcké]], [[Polovci|Kypčacké]], taktéž i Ogurské [[Ujgurové|Ujgurské]] a Oguzské [[Kyrgyzové|Kyrgyzské]] konfederace (kaganáty), a taky [[Turkické národy|Turkické konfederace]] (svazy, unie, kaganáty) a její potomci, zahrnovala jak Ogurské tak i Oguzské kmeny.
=== Pojmenování a etymologie Oguzů ===
Jméno „Oguz“ pochází ze slova „Ok“ → šíp, „Ok“ v turkických jazycích také znamená „kmen“. V té době byla tato slova přeložena do čínštiny jako "kmen". Podle tohoto je slovo "Oguz" tvořeno připojením „Ok“ z koncovkou ‚'''z'''‘, což ve staroturkickém jazyku znamená ukončení v množném čísle. Slovo „Oguz“ nebylo etnické jméno a přímo znamená „Turkické kmeny“. Jako příklad by mohl být název z číslicí: On-Ok → deset kmenů → [[On-Okové]] → 10-Oguzové.
Název „Oguz“ byl poprvé použit v Turkutskýchturkutských textech v prvním [[Jenisejské nápisy|runovém nápise]] nalezeném na břehu řeky [[Barlyk]] (Ulu-Kem → runy u [[Jenisej]]e). Ten říká o „šesti Oguzskýchoguzských kmenech“, které vstoupily do konfederace. Tyto nápisy naznačují, že v předchozím čase Oguzové žili v tomto údolí (u Jeniseje) a vytvořili spojení. [[Orchonské nápisy|Orchonské runové nápisy]] nedělají rozdíl mezi Oguzy a Turkuty neboli ModřímiModrými Turky, navíc Oguzové bylybyli hlavní složkou Turkutskýchturkutských kaganátů. Slovo 'Türk' je politický termín. V tomto ohledu jsou Oguzové a [[Orchonští Turci|Turkuti]] neboli [[Modrý Turci|Modří Turci]] → Turci stejní.
Období Gök-Tureckýchtureckých kaganátů (Turkutské) se překrývá z obdobím [[Dynastie Tchang|Tchangů]]. V Čínskýchčínských zdrojích, na základě písemností z období vlády Tchangů (po roku 618),<ref group="pozn.">roční kroniky [[Tchang-šu|Nová kniha Tchangů]] {{Čínsky|znaky=新唐書|pchin-jin=Tangshu|český přepis=Tchang-šu}} a [[Ťiou Tchang-šu|Kniha Tchangů]] {{Čínsky|znaky=舊唐書|pchin-jin=Jiu Tangshu|český přepis=Ťiou Tchang-šu}} se čtyřmi různými překlady</ref> Devět kmenů, v nápisech zvané "Devět Oguzů", někdy „Devět Turkickýchturkických kmenů (Turkuti a Modrýmodří Turci → Gök-Turci)“ se uvádějí jako „Turci devíti kmenů (Gök-Turci)“, a někdy jako „Devět Tolesskýchtolesských kmenů“ či „Devět Tolesskýchtolesských Oguzů“, což se rozumí stejně jako „Devět Gökgök-Tureckýchtureckých Oguzů“. Tvořící kořeny Gök-Turků jsou v Oguzskýchoguzských kmenech. Dále jsou Oguzové uvedeni nikoli samostatně (tj. „Oguzové“), ale jako '''''„Kchuej-sing“''''' → „Devět kmenů“, a překlad slova „Oguz“ je uváděn jako '''''„Tchu-ťüe“''''' → „Turek“, což svědčí o absenci nutnosti volat tuto skupinu dalšími názvy. Absence v památkách z doby Prvníhoprvního Turkutského kaganátu k použití jména „Oguz“ svědčí o tom taky.
Ne-Oguzskáoguzská pokolení (tj. „Ogurové“) nesla název „Turci“. Slovo „Turek“, byl politický název. [[První Turkutský kaganát|Turkutský stát]] byl vytvořen starověkou vládnoucí dynastií turkických [[Ašina (klan)|Ašinovců]], s pomocí turkických skupin které ji obklopovali, organizovaných do svazku kmenů (tj. „Oguzové“). Zmatek, který vznikl v důsledku zmínky v islámských zdrojích o Ujgurech jako o „Devíti Oguzech“, je eliminován po přesné definici Ujgurkéhoujgurského pokolení a Gökgök-Tureckýchtureckých „Devíti Oguzech“.
=== Historie ===
Oguzské Turky můžeme považovat za předky dnešních Turků, SeldžučtíchSeldžuckých Turků, Turkmenů, Ázerbájdžánců a některých dalších národů. Původ je smíšený a komplikovaný. Utvořili se uvnitř Turkutských kaganátů z více elementů. Jádrem byly zřejmě severoíránské kmeny z přiaralských stepí, blízké k Parthům. Ty se pod turkutskou nadvládou spojují a mísí s kmeny tureckými, část mohla být i ugrofinského původu. Postupně ale všechny začaly mluvit turecky. Původním náboženstvím byl [[šamanismus]].
Oguzské kmeny bylibyly vev příbuzenství s PečeněžštímiPečeněžskými [[Kangarská unie|KangařiKangary]],<ref group="pozn.">2. gasirdin ekinši žartisindagi «Chaliktardin uly konis audarui» dep atalmiš ketken tarihi okigalardin netižesinde Ortalik Azijada žana memlekettik birlestikter, sonin išinde Ujsin, Jancaj, Kanly memleketteri kalyptasady.</ref> z nichž někteří byli dohola vyholenývyholení a další, někteří byli zs malými vousy. Dle knihy ''Attila a Nomad Hordes'' - ''Atila a kočovné hordy'' "[[Kimäkové]] jim vystavěli řadu vyřezávaných dřevěných pohřebních soch, obklopených jednoduchými kamennými monolity - [[Balbaly]]." Autoři knihy vzaly na vědomí, že "...Oguzští válečníci sloužili v Byzanci od 9. století. Sloužili dokonce i ve Španělsku a Maroku, a téměř ve všech [[islám]]ských vojskách na Blízkém východě od jedenáctého století. Ti [[Uzové|Uz'ové]] či Tork'ové kteří se usadili podél ruské hranice byli postupně slavicizovaný,slavizováni ježa jakojejich kavalerie 12. a počátku 13. století také hrálihrála vedoucí roli v ruské armádě, kdy byli známýznámí jako [[Černé klobouky|Karakalpak kmen]] čili Kara-kalpakové."<ref>{{Cite book| publisher = Osprey Publishing| last = Nicolle| first = David| coauthors = Angus McBride| title = [http://books.google.sk/books?id=inWrvm0oggC&printsec=frontcover&dq=bibliogroup:%22Osprey+Military+Series%22&source=bl&ots=GRVY7alxmg&sig=VMVsgtHlr0LjMvHNZVxOjm233Q0&hl=cs&sa=X&ei=4KQdUIvPDej04QTm4IC4AQ&ved=0CCkQ6AEwADgo#v=onepage&q&f=false Atila a kočovné hordy]| location =| year = 1990}}ISBN 0-85045-996-6, ISBN 978-0-85045-996-8 (anglicky)</ref>
Je známé, že počet domorodých seskupení nesoucínesoucích název Oguz, často s číslicí, reprezentuje množství kmenů sjednocených v kmenové unii. Jejich jméno znamenalo cosi jakopřibližně ''bílí (ušlechtilí) lidé''.
== Tradiční dělení konfederace Oguzů ==
}}</ref>napsaného v 11. století se uvádí: {{Citát|…slovo Töre se vysvětluje jako hlavní místo v domě, toto slovo v základním smyslu se používá jako zvyk, tradice…|Mahmud al-Kāshgharī „Divân-ı Lügati't-Türk“|350|}}
Podle [[Zija Gökalp|Ziju Gökalpa]], mohou mít slova Töre a Türk můžou mít jeden kořen. [[Azgar Muchamadiev]] to potvrzuje nalezenými numismatickými mincemi: první Turanské mince používají "'''trgi'''" k označení "'''státu'''" → "'''zákona'''"<ref>{{Cite book
| publisher = pp. 36-83 [http://s155239215.onlinehome.us/turkic/33WritingTuranian/TurPismoEn9-15.htm ''II. Nápisy na mincích z nové doby'' (dostupné online)] (anglicky)
| last = Azgar
=== Kultura a literatura ===
Jeden z dávných Turkických [[epos|dastanů]] byl o slavném hrdinovi [[Alp Er Tunga (hrdina)|Alp Er Tungovi]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikisource.org/wiki/Alp_Er_Tunga_Destan%C4%B1 Alp Er Tunga destanı]). V práci [[Šáhnáme]], básníka [[Firdausí]]ho (11. století) je zmíněn pod názvem „[[Afrasiab]]“. Žil po staletí v paměti Turků, jeho památka byla poctěná podle svátků Yog’i. Některé z vládnoucích rodin Turkiců (Karachánové, Ujguři, Seldžukové) se vztahují k němu. [[Kniha Dede Korkut]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikipedia.org/wiki/Dede_Korkut_Destan%C4%B1 Dede Korkut Kitâbı]) se považuje za součást starověkých Oguzských dastanů. Zaujímá důležité literární místo kvůli svému popisu společnosti stepních Turků: jejich organizace, sociální struktury, tradice a zvyky. Další dastan, popisující život stepních Turků, je dastan o [[Manas (hrdina)|Manasovi]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikipedia.org/wiki/Manas_Destan%C4%B1 Manas destanı]), typickém hrdinovi v období Alp Era Tungu.
=== Náboženství ===
Představy Turků o „Boží rozvinutosti“ směrovali k větší podstatě bytí představeného v materiální obloze. V [[Orchonské nápisy|Ochonských nápisech]] je výraz, který odhaluje Turkickéturkické kosmogonie v jedné větě:<br />
:”Use '''Kek Tangri''' asra yagyz yir kylyndykta ikin ara kishi oglu kylynmysh” <br />
:„Když '''Bůh''' stvořil modrou oblohu nahoře a zemi dole, také mezi nimi byl stvořen člověk“<br />
Pradomovinou několika kmenových svazů, které se seskupili do konfederace středověkých Og-uz'ů nazývaných také [[Uzové|Uz'ové]], byla oblast v dnešním Mongolsku a Ruské Burjatské autonomní oblasti u povodí řeky [[Selenga|Selengy]] v okolí jižní části Bajkalu. {{#tag:ref|délka toku Selengy je 1024 km|group=pozn.}}.
Podle mnoha historiků, se použití slova "Oguz" datuje do příchodu [[Siungnuové|Asijštích Hunů]] (220 př. n. l.). Titul "Oguz" byl dán [[Mao Tun (šan-jü)|Mao Tunu]] ([[Oghuz kagan|Oguz kagan]]),<ref>[Bichurin N.Ya., ''„[[Collection of information on peoples in Central Asia in ancient times"|Shromažďování informací o národech Střední Asie ve starověku]]“''], vol. 1, Sankt Petersburg, 1851, pp. 56-57</ref><ref>Taskin V.S., ''"Materials on history of Sünnu"'', transl., 1968, Vol. 1, p. 129</ref> zakladateli [[Siungnuové|Říšeříše AsijkýchAsijských Hunů]], který je často považován za první turkickou politickou entitu ve Střední Asii.
L.Torday ve své publikaci uvádí:
==== Kutlukský kaganát (Modří Turci) ====
V roce 682 ve válce u Kravího jezera ({{vjazyce|tr}} Inek gölü) byli v tomto autonomním kaganátě poraženi [[Ilteriš-kagan|Kutluk-kaganem]] (682-691-4) {{#tag:ref|[[Ilteriš-kagan|Kutluk-kagan]] ({{Čínsky|znaky=頡跌利可汗|pchin-jin=xǐedǐelišǐ kěhàn|český přepis=Sie-'''tie-li'''-š' kagan}}<br />nebo osobním jménem {{Čínsky|znaky=那骨咄祿|pchin-jin=āshǐnà gǔdǔlù|český přepis=Ašina Kutluk}})|group=pozn.}}. ZnepokojenýZnepokojeni s Kutlukovým vítězstvím, se Oguzové pokusili o spolupráci s číňany a [[Kitajové|kitany]]. Útok, který byl zahájen z [[Tonjukuk|Tonjukukova]]ůvho {{#tag:ref|[[Tonjukuk]] ({{Čínsky|znaky=暾欲谷|pchin-jin=tūnyùgǔ|český přepis=Tchun-jü-ku}}) byl jabguem a vrchním vojevůdcem počas vlády čtyř turkutských kaganů.|group=pozn.}} stanoviště na pobřeží Kravího jezera, proběhl pro turkutyTurkuty úspěšně a eliminoval nebezpečí Oguzů. Později byl vládci Oguzského kaganátu který zemřel v této bitvě, [[Baz-kagan]]ovi (???-682) {{#tag:ref|[[Baz-kagan]] osobním jménem ({{Čínsky|znaky=阿史那步真|pchin-jin=āshǐnà bùzhēn|český přepis=Ašina Pu-čen}}), kagan větve Oguzů přímo proklamovaný Turkuty|group=pozn.}}, postaven památník-[[balbal]], přímo v Kutlukově hrobce.
V důsledku [[Kapagan-kagan|Bäkčor Kapagan-kaganových]] (691-4–716) vojnových tažení proti Oguzskýmoguzským kmenům, které byl nucen provést v roce 715, byl všechen jejich skot zabit. V roce 716 vypukla vzpoura [[Tokuz Oghuzové|9 Oguzů]] (Tokuz Oguzové) a nastala smrt Kutlukova bratra Bäkčora. Kutlukův syn [[Kül-tegin]] (716–731) {{#tag:ref|[[Kül-tegin]] byl spoluvládce a bratr [[Bilgä-kagan|Mokilian-kaganův]], [[Jiran-tegin|Jollug-teginův]], [[Tengri-kagan]]ův a [[Kutlug Jabgu-kagan|Koto-kaganův]]|group=pozn.}} učinil 5 vojnových tažení proti Oguzům, u čtyř z nich se účastnil i [[Bilgä-kagan|Mokilian-kagan]] (716–734). V témže roce jeden z Oguzskýchoguzských kmenů - Bajirkuové → Bajir-gur (Pa-jie-ku) - byl podroben hrozným způsobem.<br />
Vojevůdce Tonjukuk společně s Kutlukem zabili mnoho Číňanů na jihu, Kitajů na východě, Oguzů na severu. Ale Oguzové nadále pokračovali bojích. I v roce, kdy z důvodu sucha zemřela spousta jejich zvířat , odhodlal se Mokilian k vojenskému tažení. 3 Oguzové → (Üč Oguzové → Karlukové), kteří napadli [[Ötüken]], byli ze aliance vyřazeni. Oguzové se spojili s Tatary a válku začali ze zálohy, ale utrpěli porážku v boji u Agu, po němž masy Oguzů opustily zemi a uprchly na jih k čínskému příhraničí (717-718).<br />
Ale Oguzové nadále pokračovali v zápase s neustupujícími síly. I v roce, kdy z důvodu sucha byla spousta zvířat podechnuta, šel Mokilian k vojnovému tažení. 3 Oguzové → (Üč Oguzové → Karlukové), kteří napadli [[Ötüken]] byli ze aliance vyřazeni. Oguzové se spojili s Tatary a válu začali se zálohy, ale utrpěli porážku v boji u Agu, po nějž masy Oguzů opustily zemi a uprchli na jih k čínskému příhraničí (717-718).<br />
=== Ujgurský kaganát ===
Před vytvořením [[Ujgurský kaganát|Druhého Ujgurskéhoujgurského kaganátu]], vůdce Ujgurů '''''Bajan Čör''''' (v čínských zdrojích známý jako kagan Mojan Čör), jež stál v čele Oguzů, nesl titul '''''tegina'''''. O něco později Oguzové nabrali na vážnosti vůči kaganátu. Tentokrát se jednalo o část z [[Najmani|8-Oguzů-Tatarů]] (Najmani). Mezi roky 747–750 si v Burgu a na břehu Selengy '''''[[Mojan Čör|Bajan Čör]]-tegin''''' podrobil Oguzy, kteří se připojili k [[Otuz-Oghuzové|30 Oguzům-Tatařům]]. Překročením Selengy Oguzové ustoupilyustoupili.
Pozdější informace o osudu Oguzů v jejich rodné zemi nejsou dostatečné, ale je jisté že přesídlilypřesídlili západním směrem. Členové domorodého svazu Oguzů přesídlilypřesídlili ve velkém množství z Orchonské oblasti do okolí Talasu a poté k Syrdarji. Dialekt Oguzů se oddělil od východoturkického dialektu spřed devátého století, a do jedenáctého století jazyk Oguzů ze Syrdarje se liší od východoturkických jazyků v lexikonu a výslovnosti.<br />
== Oguzský jabguluk ==
}}
=== Karlukové ===
V roce 758 Karlukové stanovili nadvládu v západní oblasti Talasu za pouhých sedm až osm let s hlavním městem [[Balasagun]]. Název „''Turkmen''“ začal být používán jako politický. PokračovalyPokračovali v uznání nadřazenosti [[Ötüken]]u ([[Ujgurský kaganát|Druhého Ujgurskéhoujgurského kaganátu]]). Karlukští cháni přiřadili svůj rodokmen vládnoucí dynastii Turkutského kaganátu, [[Ašina (klan)|Ašinovské dynastie]]. Do té doby většina z Üč-Karlukské (Üč-Oguzové, Tři Karlukové) konfederace opustila Altaj a prvenství v Žety-su přešlo na Karlukskékarlukské kmeny. V roce 766, potompoté, co Karlukskékarlukské kmeny obsadiliobsadily [[Türgešský kaganát]] v [[Sedmiříčí|Žety-su]], vytvořilyvytvořili Chanátchanát soustředěný pod vládou Jabguho, obsadili [[Sujab]] a přenesli tam svoje centrum. V té době žila Oguzská konfederace v údolí řeky [[Ču (řeka)|Ču]], kde ležela jejich rezidence '''''Stará Guzie'''''. Poté, co prohrála boj s Karluky o vedoucí pozice v Türgešském kaganátě, významná část Žety-suštích Oguzů zůstává na úpatí pohoří [[Karatau]] a údolí řeky Ču v [[Issyk-kul|Issyk Kulské]] kotlině. V roce 770 jejich větší část odešla k západu do [[Transoxanie|Máveraünnehiru]] (Transoxanie).
Počátkem 9. století konfederace Oguzů, v spojenectví s Karluky a Kimaky, dobytím dolního toku Syrdarje a aralských stepí dobyli Kangaře a Pečeněhy, a tím zničilyzničili Kangarskou unii. Tyto kočovné kmeny Syrdarštích Kangarů byly nucené se připojit k Oguzům. Oguzové z aralských stepí vytlačili [[Pečeněhové|Pečeněhy]] z oblasti řek [[Emba (řeka)|Emba]] a [[Ural (řeka)|Ural]] dále na západ.<br />O útoku Oguzů na kmeny [[Tokuz Oghuzové|9 Oguzů]] u [[Ušrusana|Ušrusany]] (mezi Syrdarjou a [[Samarkand]]em) v létech 820-821 se zmiňuje [[Al-Tabari]].<br />Koncem 9. století pak ve spojenectví s Chazary porazili Pečeněhy a pronikli do meziříčí mezi Volhou a Uralem. Část Pečeněhů se stěhovala na západ, k severní oblasti Černého moře. Oguzové přesunuli svoje centrum do [[Jangikent]]u ({{vjazyce|tr}} Jenikent → Nové město) u Syrdarje. Boje s Pečeněhy pokračovaly i v 10. století.
O útoku Oguzů na kmeny [[Tokuz Oghuzové|9 Oguzů]] u [[Ušrusana|Ušrusany]] (mezi Syrdarjou a [[Samarkand]]em) v létech 820-821 se zmiňuje [[Al-Tabari]].<br />
Koncem 9. století pak ve spojenectví s Chazary porazili Pečeněhy a pronikli do meziříčí mezi Volhou a Uralem. Část Pečeněhů se stěhovala na západ, k severní oblasti Černého moře. Oguzové přesunuli svoje centrum do [[Jangikent]]u ({{vjazyce|tr}} Jenikent → Nové město) u Syrdarje. Boje s Pečeněhy pokračovaly i v 10. století.
V první polovině 10. století žili v "[[Oguzská step|Oguzských stepích]]" (Mafazul-Guzija) u Syrdarje, ve městech [[Otrar|Karadžuk]] (Faráb) {{#tag:ref|Faráb, 39.2° S 63.6° V|group=pozn.}} a [[Ispidžab|Sajram]] ([[Šymkent]]).<ref group="pozn.">Ispidžab čili Čimkend, 42,3° S 69.8° V</ref> Podle islámských geografů (Al-Balči, Istačri, Ibn-Haukal) a [[Hudūt al-Ālam|Chudud ul-Alem]], se území Oguzů rozšířila do Kaspického moře na západě {{#tag:ref|tedy poloostrov ve východní části tohoto moře přijal turkické jméno [[Mangyšlak]]|group=pozn.}} do města [[Kunya-Urgench|Jurgenč]] (Ürgenč)<ref group="pozn.">Urgenč, 42,3° S 59.2° V</ref> na jihu, do osady [[Džit]] na severozápadě a [[Baratekin]] na jih od Aralského jezera, na sever od [[Buchara|Buchary]] {{#tag:ref|39,8° S 64.4° V|group=pozn.}} v [[Transoxanie|Máveraünnehiru]] (Transoxanie) a do města [[Sabran]] u úpatí [[Karadžukské hory|Karadžukských hor]].
=== Karachánové a islám ===
Někdy v tomto období přijali Oguzové islám a stali se spojenci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců ze Sogdiany. Oguzové společně s [[Ismáíl Sámání|Emírem Ismáílem Sámáním]] (892-907) bojují proti [[Karlukové|Karlukům]] ([[Karachánové]] 840/940-1212) {{#tag:ref|s kolapsem Ujgurského kaganátu v roce 840, se Karlukský chán prohlásil "právním panovníkem stepních zemí" jako "Legitimní nástupce" tureckých vládců, oprávněn na titul Kara-chán s hlavním centrem Kara-ordu (nebo Kuz-Ordu) poblíž Balasagunu, bývalého Türgešského hlavního centra. Karlukové položili základ pro vznik Kara-chánského státu (932–1212)|group=pozn.}} v [[Sedmiříčí|Žety-su]] a u [[Talas]]u {{#tag:ref|roku 893 [[Ismáíl Sámání]] dobyl hlavní město Karlukských Turků, Talas a přestavěl Nestoriánský kostel na mešitu.<ref>Renee Grousset, ''The Empire of the Steppes:A History of Central Asia'', Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 142. ISBN 0-8135-1304-9, ISBN 978-0-8135-1304-1</ref><ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, '''The Encyclopedia of Islam''', Vol. VIII, Ed. C.E.Bosworth, E.van Donzel, W.P.Heinrichs and G.Lecomte, (E.J.Brill, 1995), 1026.</ref> Ismailův syn Ahmad, vyslal dvě vojenské výpravy (911 a 912 - 913) do [[Sístán a Balúčistán|Sistánu]] ke znovu zavedení Sámánídské kontroly nad provinciemi u Kaspiku.<ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, 1027.</ref>|group=pozn.}}. Další tažení v roce 903 dále zabezpečilo Sámánídské hranice vůči karlukským nájezdům, a dovolilo muslimštím misionárům rozšířit své aktivity v regionu. Ve stejné době, [[Ahmad Sámání|Ahmadův]] (907-914, Ismailův syn) oguzský generál [[Simdžúr al-Dawati|Simdžúr]] přijal v [[Zaranž|Zarangu]] kapitulaci [[Al-Mu'addal]]a {{#tag:ref|Al-Mu'addala byl Saffaridským vládcem Zarangu v roce 911.|group=pozn.}}. Simdžúr byl pak dosazen jako guvernér Sístánu. [[Chórezm]] na severu byl rozdělen, jižní část zůstala pod autonomií [[Afrigidi|Afrigidštích]] vládců {{#tag:ref|Afrigidi (305-995) byla domorodá Chórezmská, Íránská<ref>C.E. Bosworth, “The Ghaznavids” in History of Civilization: Central Asia in History of Civilizations of Central Asia, Volume IV: The Age of Achievement : A.D. 750 to the End of the Fifteenth Century : Part One : The Historical Social and Economic Setting/edited by M.S. Asimov and C.E. Bosworth. Delhi, Motilal Banarsidass, 1999, 485 pages. (Vol. IV, Pt. I). ISBN 81-208-1595-5. Excerpt from page 101: “The ancient Iranian kingdom of Khwarazm had been ruled until 995 by the old established line of Afrighids of Kath, but control subsequently passed to the new line of Khwarazm Shahs, the [[Ma'munids]] of Gurganj”</ref><ref name="BosworthIranica">[http://www.iranicaonline.org/articles/al-e-afrig-afrighid-dynasty-the-name-given-by-the-khwarazmian-scholar-abu-rayhan-biruni-to-the-dynasty-of-rulers-in ” ĀL-E AFRĪḠ” IN Encyclopedia Iranica by C.E.Bosworth]</ref><ref name="MuslimDynasties">Clifford Edmund Bosworth, The New Islamic Dynasties: A Chronological and Genealogical Manual, Columbia University, 1996.</ref> dynastie která vládla nad starověkým Královstvím Chórezm až do roku 995.|group=pozn.}}, zatímco severní část byla řízena Sámánidským úředníkem. Rok 940 je považován za konec kaganátu Karluků a jeho přímým pokračováním byla následná říše Karachánů.
V roce 950 zavedli „[[Oguzský jabguluk]]“ čili '''''„OguzskéOguzské knížectví“knížectví''''' {{#tag:ref|[[Staroturečtina|staroturecky]]: Devet Oguz, {{vjazyce|tr}}: Oguz Devleti čili ''„Oguzský stát“'', nebo „[[Oguzský jabguluk|Oguz Il]] “ čili '''''„Země Oguzů“'''''|group=pozn.}}, jež vytrvalo do roku 1040. Zakladatelem byl [[Kül Erkin|Kül Erkin-chán]] (950 - ????). Tvořily ho kmeny kočovné, polokočovné i částečně usedlé. Celkově se jednalo o 24 kmenů, rozdělených na dvě uskupení po 12 - Üčoky a váženější Bozoky.<ref name="Oguz"/> Rozhodující vliv měla kočovnická šlechta, vlastnící velká stáda. V čele byl [[jabgu]] ([[jabgu|džabgu]], možná obojí výslovnost), což ovšem v hierarchii kočovnických vládců není titul úplného suveréna. Trůn byl dědičný, přesto byl ale vládce volen celonárodním shromážděním. Jeho zástupcem byl [[kül-erkin]], následník měl titul [[inal]], armádě velel [[sübaši]]. Centrem říše byl [[Jangikent]] na dolním toku [[Syrdarja|Syr-darje]].
V roce 960 Oguzové a Sámánové porazili Karluky čili Karachány a také je přiměli přestoupit k islámu. Oguzové v té době obývali step v oblasti řek [[Sarysu]], [[Torgaj]] a Emba, na východě až k severním břehům jezera [[Balchaš]]. Zřejmě až v této době dochází k plné konsolidaci a dotvoření svazu.
|
