Otevřít hlavní menu

Změny

m
Robot: názvy položek velkými písmeny (dle ŽOPP z 20.11.2016); kosmetické úpravy
| sbor =
| stát = {{vlajka a název|Česko}}
| stát podcelek1 název = [[Kraje v Česku|krajKraj]]
| stát podcelek1 = [[Soubor:Prague_CoA_CZ.svg|23px]] [[Praha|Hlavní město Praha]]
| stát podcelek2 název =
| stát podcelek2 =
| obec = [[FileSoubor:Praha 2 znak.jpg|20px]] [[Praha 2]]-[[Nové Město (Praha)|Nové Město]]
| zeměpisná šířka = 50.0758333
| zeměpisná délka = 14.4172222
}}
 
'''Chrám svatých Cyrila a Metoděje''' (do roku 1783 ''kostel svatého Karla Boromejského'') je nyní pravoslavný katedrální kostel, hlavní [[chrám]] [[Metropolitní rada|Metropolitní rady]] [[Eparchie pražská|České pravoslavné eparchie]]. Vznikl ve 30. letech [[18. století]] jako [[Barokní architektura|barokní]] [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] kostel [[Karel Boromejský|sv. Karla Boromejského]]. Za druhé světové války byl dějištěm posledního odporu českých parašutistů, [[Atentát na Heydricha|atentátníků]] na [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Chrám je situován na rohu ulic ''Resslovy'' a ''Na Zderaze'' na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]] pražském. Ze severovýchodu zasahuje na dvůr ČVUT.
 
== Stavba ==
[[FileSoubor:Praha,_sv._Cyril_a_Metoděj.JPG|thumb|left|280px|Chrám z [[Václavská (ulice v Praze)|Václavské]] ulice]]
Budova kostela je dílem [[Baroko|barokních]] [[architekt]]ů [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] a [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]] z let 1730 až 1736. Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v [[kasárna]] a skladiště. V roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
 
Kostel stojí na břidlicové skále, která se dnes jeví jako tři až čtyři metry vyvýšená terasa oproti niveletě ulice a protějším stavbám. Je to důsledek asanace staré Prahy, při níž v 80. až 90.letech [[19. století]] došlo ke sloučení někdejší osady [[Zderaz (Praha)|Zderaz]] s přilehlým [[Nové Město (Praha)|Novým Městem]] odbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k terénním úpravám, při nichž byla proražena dnešní Resslova ulice.
 
=== Středověk ===
Od roku [[1115]] měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděm a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Když přešla do majetku bratrů Hrabiše a Slavka z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]], povolali před rokem [[1188]] rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina (se znamením dvojramenného patriaršího kříže), kteří vystavěli Zderazský [[klášter]] s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla (situovaným severovýchodně od kostela sv. Karla Boromejského) a s farním kostelem sv. Václava, dodnes stojícím na původní skále na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy. Hrabišův syn Kojata pak svou závětí z roku 1227 odkázal zdejší pozemky klášteru.
 
Za [[Husitství|husitských válek]] byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu sv. Cyrila a Metoděje však nebyla archeologicky prokázána.
 
=== Baroko ===
Kostel byl spojen s domovem pro vysloužilé římsko-katolické [[kněz|kněží]], a jeho patrová podzemní [[Krypta]] s výklenky pro hroby plnila funkci kněžského pohřebiště.
 
== Zrušení kostela ==
Kostel i domov byly zrušeny [[12. leden|12. ledna]] 1783 v rámci reforem [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|císaře]] [[Josef II.|Josefa II.]] vnitřní zařízení z velké části rozprodáno. Například hlavní oltář byl přestěhován do kostela v [[Kozmice (okres Benešov)|Kozmicích]] u [[Benešov]]a. Budovy byly přeměněny roku 1785 na vojenské skladiště a kasárna. Od roku 1869 byl komplex užíván Českou technikou jako [[České technologické centrum]]. Uvažovaný projekt na aulu pro matematiky se neuskutečnil. Roku 1885 byla terénní úroveň Resslovy ulice snížena, což zvýšilo niveau kostela a bylo třeba na terase přistavět zídku s mříží.
 
Když stál [[Svatý Gorazd II.|biskup Gorazd]] v roce [[1921]] u zrodu [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|České pravoslavné církve]], začal společně s církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro novou katedrálu. [[29. červenec|29. července]] 1933 československá rada ministrů na žádost České pravoslavné [[eparchie]] ([[diecéze]]) poskytla české církvi k dlouhodobému užívání někdejší římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic ''Resslova'' a ''Na Zderaze''. Pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a renovací interiéru.
 
Obřad [[Svěcení|vysvěcení]] prvního pravoslavného chrámu v Praze se konal [[28. září]] [[1935]] na svátek českého světce [[Svatý Václav|sv. Václava]]. Původní datum [[14. říjen|14. října]] 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť byl spáchán atentát na krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]], který patřil mezi významné [[mecenáš]]e české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech]]). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského [[metropolita Dositej|metropolity Dositeje]], zakarpatského [[biskup Damaskinos|biskupa Damaskina]] a ruského [[biskup Sergij|biskupa Sergije]]. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka [[sv. Averk]]a a srbského arcibiskupa [[sv. Arsenij]]e, jsou pohřbené pod [[oltář]]em. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba ''Snímání z kříže'' od jihoslovanského malíře [[Cetković]]e, datovaná letopočtem 1927.
 
[[Soubor:Krypta-pamatnik.jpg|thumb|left|280px|Památník parašutistům v kryptě kostela]]
=== Druhá světová válka ===
{{Podrobně|Boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje}}
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého [[Zahraniční odboj|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na organizaci atentátu [[Zastupující říšský protektor|zastupujícího říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím [[Odboj během druhé světové války|nekomunistickým odbojem]] poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to: štábní kapitán [[Adolf Opálka]], kpt. [[Jozef Gabčík]], kpt. [[Jan Kubiš]], kpt. [[Josef Valčík]], por. [[Josef Bublík]], por. [[Jan Hrubý]], por. [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně se zde měla skupina úkrývat jen krátce, ale jeden z parašutistů z výsadku [[Operace Out Distance|Out distance]] rtn. [[Karel Čurda]] úkryt prozradil dříve, než skupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 přísluníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co gestapo odhalilo úkryt v kryptě chrámu, následovalo její dobývání. Zbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kulek, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od kulek z německých zbraní.
Po roce 1989 byla katedrála zrenovována, také díky nové komunitě věřících z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Vnitřek je vyzdoben podle zásad [[ikonografie]] pravoslaví, s obnoveným ikonostasem a ikonami. Pravidelně [[18. červen|18. června]] je každým rokem sloužena vzpomínková bohoslužba na paměť obětí „heydrichiády". Roční vzpomínková akce vyvrcholila ve vyhlášení pravoslavné katedrály svatých Cyrila a Metoděje za ''[[Národní památník hrdinů heydrichiády – Místo usmíření]]''. To se uskutečnilo při příležitosti 60. výročí, původního vysvěcení kostela na první českou pravoslavnou katedrálu [[28. září]] [[1995]].
 
V současnosti funguje jako [[Katedrála|katedrální chrám]] [[Eparchie pražská|pražské eparchie]] [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|české pravoslavné církve]]. [[Bohoslužba|Bohoslužby]] se zde konají: večerní – každou sobotu od 17 hodin a nedělní v 9.30 hodin. Kromě toho se konají bohoslužby podle církevního kalendáře.
 
Dne 26. ledna 2011 byly na nádvoří odhaleny [[mramor]]ové desky s 294 jmény příslušníků [[Odboj během druhé světové války|nekomunistického odboje]]. Jedná se převážně o spolupracovníky a příslušníky rodin.
 
== Literatura ==
* Růžena Baťková a kolektiv: ''Umělecké památky Prahy'', díl 2., (Nové Město, Vyšehrad). Academia Praha 1999, strany 95 - 97.
* Jaroslav Šuvarský a Eva Šuvarská, ''Národní památník obětí heydrichiády – Místo usmíření'', Pravoslavná Katedrála svatých Cyrila a Metoděje, Praha, 22
 
{{Katedrály v České republice}}
{{Portály|Praha|křesťanství}}
 
[[Kategorie:Pravoslavné chrámy v Česku]]
[[Kategorie:Kostely v Praze 2|Cyril a Metoděj]]
281 054

editací