Douglas A-20: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odrážka u {{Commons(cat)}}; kosmetické úpravy |
literatura, foto |
||
Řádek 26:
První [[prototyp]] letounu pod označením '''Douglas Model 7B''' vzlétl 26. října [[1938]] a vývoj nadále pokračoval.
270 strojů Model 7B objednala [[Francie]] společně s další verzí '''DB-7''' (Douglas Bomber 7th Type) upravenou dle požadavků [[Armée de l'Air]], avšak do její kapitulace v roce [[1940]] bylo dodáno od 2. ledna tohoto roku jen 75 kusů, zbytek objednávky převzala [[Spojené království|Velká Británie]]. DB-7 poprvé vzlétl 17. července [[1939]] a společnost Douglas typ začala vyrábět v závodech El Segundo v Kalifornii, z jehož výrobních hal byl první sériový letoun vytažen v říjnu 1939. Počínaje 31. strojem byly do motorových gondol instalovány dvouhvězdicové [[válec (motor)|čtrnáctiválcové]] pohonné jednotky Pratt & Whitney R-1830-S3C4G Twin Wasp s [[výkon|výkonem]] po 883 [[Watt|kW]]. Třímístné stroje nesly hlavňovou výzbroj v podobě čtyř pevných a dvou pohyblivých [[Kulomet MAC 1934|kulometů MAC]] [[ráže]] 7,5 mm a ve Francii pro ně bylo připraveno označení '''DB-7B-3'''.
'''Douglas DB-7A''' byl variantou, která byla na francouzskou žádost vybavena silnějšími motory Wright R-2600-A5D s výkonem po 1 177 kW v prodloužených gondolách. Zvětšení doznala rovněž [[svislá ocasní plocha]]. Většinu z francouzské objednávky převzala Velká Británie, která pro RAF získala také 17 letounů určených původně pro Belgii. V Británii sloužily stroje z těchto dodávek pod označením '''Boston Mk.I''' a '''Boston Mk.II''' (Douglas DB-7A).
Stroje řady DB-7 s motory R-2600-A5B, upravené podle britských požadavků, byly čtyřmístné a nesly označení '''DB-7B'''. Měly pozměněný tvar konstrukce prosklení přídě, ve které se nacházely čtyři kulomety. Na spodní část [[trup letadla|trupu]] bylo instalováno střeliště. Ke 150 strojům objednaným pro RAF přibylo ještě 480 kusů určených původně pro Francii (DB-7C) a 48 exemplářů pro Nizozemsko (DB-73). Všechny nakonec převzala Velká Británie jako DB-7B pod označením '''Boston Mk.III'''.
Britské královské letectvo použilo část Bostonů Mk.I až III k různým účelovým úpravám, známým obvykle pod jménem Havoc. Od zimy 1940–[[1941]] byly využívány letouny '''Havoc Mk.I''' (DB-7) s tlumiči plamenů a [[pancéřování|pancéřováním]] [[kokpit|kabiny]]. Určeny byly k útokům na cíle ležící v okupované evropě a v RAF se jim neoficiálně přezdívalo Ranger či Invader.
Noční stíhací '''Havoc Mk.I NF''' se od DB-7 lišil nejen tlumiči plamenů, ale také neprosklenou přídí se čtyřmi kulomety ráže 7,62 mm a anténou radiolokátoru AI Mk.IV. Do služby byl přijat koncem roku 1940 a byl také znám pod neoficiálním označením Moonfighter.
Řádek 50:
'''Douglas A-20C-DO''' s motory R-2600-23 vyráběla pobočka v [[Santa Monica|Santa Monice]], která dodala celkem 808 kusů této varianty. Továrna [[Boeing]] v [[Seattle]] naopak dodala 140 strojů subvarianty '''A-20C-BO''' s protiprachovými filtry v prodloužených lapačích vzduchu na motorových krytech. „Céčka“ byla vyzbrojena čtyřmi kulomety v přídi, dvěma v horním a jedním v dolním střelišti, všechny ráže 7,62 mm. Pasivní ochrana byla posílena samosvornými nádržemi, stroje mohly nést také letecké [[torpédo]]. A-20C byly takřka identické s DB-7B a ve Velké Británii nesly označení '''Boston Mk.IIIA'''.
V průběhu roku 1942 bylo přestavěno 59 Douglasů A-20 na noční stíhací '''P-70''', obvykle s neprosklenou přídí se dvěma kulomety. Ty doplňovala čtveřice [[letecký kanón|kanónů]] ráže 20 mm pod trupem a s radarem AI Mk.IV. Byly americkým vojenským letectvem využívány zejména k výcviku.
V roce 1943 pak bylo přebudováno nejméně 13 A-20C na '''P-70A-1''' s radarem a výzbrojí 6 až 8 kulometů ráže 12,7 mm v přídi.
Řádek 65:
Výkonnější motory R-2600-29 po 1250 kW byly instalovány do 412 kusů '''Douglas A-20H''', lišících se od verze G pouze v detailech okolo střelecké věže.
[[File:A-20 Havoc.jpg|thumb|Douglas A-20 Havoc]]
Zvýšená poptávka po klasických taktických bombardérech dala vzniknout verzi '''A-20J''' ('''Boston Mk.IV'''), dodávané od října 1943 v celkovém počtu 450 kusů. Měla opět prosklenou příď trupu, vylisovanou z jednoho kusu materiálu, prodlouženou o 180 mm s pracovištěm bombometčíka a jeho zaměřovačem Norden. Na bocích zůstaly dva pevné kulomety 12,7 mm.
Řádek 125:
== Odkazy ==
[[File:Aeroprints (8141392963).jpg|thumb|Douglas Havoc]]
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Genf | jméno = S. A. | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1998 | vydání = 1 | titul = Encyklopedie letadel | vydavatel = Slovo | místo = Ivanka pri Dunaji | isbn = 80-85711-35-4 | strany = 16 a 27}}
* {{Citace monografie | příjmení = Green | jméno = William | příjmení2 = Swanborough | jméno2 = Gordon | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 2001 | vydání = 1 | titul = Kamufláže Vojenská letadla | vydavatel = Svojtka & Co. | místo = Praha | isbn = 80-7237-438-9 | strany = 128 a 129}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Gunston
| jméno = Bill
| odkaz na autora =
| titul = Bojová letadla druhé světové války
| vydavatel = Svojtka&Co.
| místo = Praha
| rok = 2006
| isbn = 80-7237-203-3
| kapitola = Douglas DB-7, A-20, Boston, Havoc
| strany = 376 a 377
| jazyk = česky
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schmid | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | titul = Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA | vydavatel = Fraus | místo = Plzeň | rok = 1998 | počet stran = 131 | isbn = 80-7238-022-2}}
* {{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Douglas A-20G/K Havoc | časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1995 | měsíc = | ročník = LXXI. | číslo = 15| strany = 47 | url = | issn = }}
|