Žebnice: Porovnání verzí

'''Žebnice''' (dříve též ''Šebnice,'' {{Vjazyce2|de|''Schebnitz, Zebnitz''}}<ref name="profous"/>) je [[vesnice]] v severovýchodní části [[Okres Plzeň-sever|okresu Plzeň-sever]], část obce [[Plasy]], 2 km severně od Plas. VVe obcivesnici žije necelých 200 obyvatel,<ref name="sldb2011"/> její [[katastrální území]] jeměří 587,98&nbsp;ha a [[Poštovní směrovací číslo|PSČ]] všech adres je 33101331&nbsp;01. Ves je součástí [[Mikroregion Dolní Střela|Mikroregionu Dolní Střela]].

První archeologické doklady o slovanském osídlení místa pocházejí z 9. století a byly objeveny pod kostelem.{{Doplňte zdroj}} Roku 1250 patřila Žebnice mezi 11 vsí, které papež Inocenc IV. potvrdil mezi statky plaského kláštera a roku 1346 ji opat Jakub I. za roční nájemné postoupil jistému Gerhardovi a jeho manželce.<ref name="cechura"/><ref>Jaroslav Čechura, Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt, ''Právně historické studie 26, 1984, s. 35-72; Kateřina Charvátová, ''Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142 – 1420, Praha 1998, 180-182<name="charvatova"/ref>

Další písemná zmínka o vesnici ''Zebnycz'' s kostelem pochází z roku [[1352]],<ref name="profous"/>, a pochází z rejstříků papežského desátku.<ref>Václav Vladivoj Tomek, ''Registra decimalium papalium čili Registra desátků papežských diocesí pražské''. Praha 1873, s. 44<name="tomek"/ref>. Potvrzuje, že patřila ke statkům kláštera cisterciáků v [[Plasy|Plasích]] a zůstala jím až do zrušení kláštera v roce 1785.

Roku 1396 se připomíná rytíř Mikuláš ze Žebnice.<ref name="profous"/> Roku 1421 ves od krále Zikmunda Lucembursk=hoLucemburského získal Burian z Gutštejna, který ji připojil k [[Dolní Bělá (hrad)|hradu Bělé]]. V roce 1530 plaský opat Bohuslav Žebnici vyplatil, dále až do zrušení kláštera patřila k Plasům.{{Doplňte zdroj}}

V roce 1741 byla vystavěna nová fara. Kámen ze staré fary byl použit na stavbu školy uprostřed vsi.{{Doplňte zdroj}}

Po zrušení plaského kláštera majetek spravoval Náboženský fond českého gubernia, po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se obec osamostatnila. Až do roku 1921 tvořila politickou obec se sousedním Horním Hradištěm.{{Doplňte zdroj}}

Žebnice sousedí na jihu s městem [[Plasy]] a na západě se vsí [[Horní Hradiště]]. V hlubokém zalesněném údolí okolo Žebnického potoka nazývaném ''Peklo'' je malý podzemní [[vodopád]] vysoký asi 2dva metry. Na východ od vsi leží samota [[Sokolka (samota)|Sokolka]]. Vsí protéká [[Žebnický potok]].

První škola sídlila v domě čp. 37 pod kostelem, který shořel roku 1910. Samostatná obecná škola byla otevřena na základě dekretu císařovny Marie Terezie roku 1741 a postavena roku 1742. Její kronika byla založena po vystavění nové budovy roku 1884 a je důležitým pramenem k dějinám celé obce.<ref name="kronika1"/>Západočeský<ref archiv v Plzni, ''Kronika obecné školy z let 1884-1953''<name="kronika2"/ref> Nová školní budova byla postavena v letech 1897-18981897–1898.

Každoročně se ve vsi koná řada společenských a neobvyklých sportovních akcíː

* [[Kostel svatého Jakuba Většího (Žebnice)|Kostel svatého Jakuba Většího]] byl vrcholně gotickou stavbou z poloviny 14. století, ze které se zachoval jen trojboký presbytář s žebrovou klenbou a fragmenty figurálních gotických nástěnných maleb,<ref>Pavel Korelus, Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu, ''Plzeňský deník.cz, 4.8.2009, s. 1.<name="korelus"/ref>, který dnes slouží jako sakristie. Umělecky významné okenní sklomalby s motivy Krista Vševládce, Korunování Panny Marie a šesti postavami apoštolů byly roku 1910 přeneseny do dvou muzeí.<ref name="corpus"/> Větší část stavby byla stržena v letech 1784–1785 a nahrazena jednolodní barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí, snad podle staršího projektu [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho Aichela]].{{Doplňte zdroj}} Stavba je na věži označena letopočtem 1785 a znakem plaskeého kláštera s iniciálami opata C. &nbsp;Wernera.<ref name="podlaha"/>

**: Interiérː Všechny tři oltáře tvoří iluzivní nástěnná malba z roku 1785. Na hlavním oltáři stávala dřevěná gotická socha svatého Jakuba Většího jako poutníka z konce 15. století, přenesená do Západočeského muzea v Plzni. Dva protějškové boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a [[Lurdy|lurdské]] Panně Marii ve skalách. Dále zdezůstalzde zůstal votivní obraz ze 16. století zobrazující českého šlechtice [[Gottfried ze Žebnice|Gottfrieda ze Žebnice]] s manželkou.{{Doplňte zdroj}} V letech 2003 - 20102003–2010 zdejší občanské sdružení ''Jakub Větší'' podniklo s přispěním prostředků Evropské unie generální obnovu chrámu.<ref>Pavel Korelus, Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu, ''Plzeňský deník.cz'', 4.8.2009, s. 1.<name="korelus"/ref>.

* Budova základní školy z roku 1897-981897–1898

Na cestě Plasy - KralovicePlasy–Kralovice se nacházejí