Vinobraní (opereta): Porovnání verzí

Odebráno 101 bajtů ,  před 3 lety
m
sjednocení infoboxu; kosmetické úpravy
(+kat)
m (sjednocení infoboxu; kosmetické úpravy)
{{Infobox - opera
| název = Vinobraní
| originální název = Die Winzerbraut
| obrázek = Oskar Nedbal 1930.jpg
| popisvelikost obrázku = Oskar Nedbal
| popisek = Oskar Nedbal
| velikost obrázku =
| široký obrázek =
| žánr = [[opereta]]
| hudba = [[Oskar Nedbal]]
| libreto = [[Leo Stein]] a [[Julius Wilhelm]]
| předlohadějství = 3
| jazyk = [[němčina]]
| předloha =
| dějství = 3
| datum vznikvzniku = 1914–1915
| premiéra = [[11. únor]]a [[1916]], [[Vídeň]], [[Theater an der Wien]]
| csčeská premiéra = [[17. duben|17. dubna]] [[1916]], [[Královské Vinohrady]], [[Divadlo na Vinohradech|Městské divadlo Královských Vinohradů]]
}}
 
'''''Vinobraní''''' (v německém originále '''''{{Cizojazyčně|de|Die Winzerbraut}}''''', tj. doslova „Vinařská nevěsta“) je [[opereta]] ve třech dějstvích českého skladatele [[Oskar Nedbal|Oskara Nedbala]], jejíž libreto napsali vídeňští libretisté [[Leo Stein]] a [[Julius Wilhelm]]. Premiéru měla [[11. únor]]a [[1916]] ve [[Vídeň|vídeňském]] Divadle na Vídeňce ([[Theater an der Wien]]), v českých zemích ji poprvé uvedla zpěvohra [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradského divadla]] 17. dubna téhož roku.
 
 
== Inscenační historie ==
[[Soubor:Nedbal-Vinobrani-Vinohrady1916.jpg|thumbnáhled|Oskar Nedbal s protagonisty vinohradské premiéry ''Vinobraní'' roku 1916.]]
Premiérový úspěch operety byl stejně jako u ''Polské krve'' bouřlivý, i kritiky byly příznivé, přesto se osud předchozí Nedbalovy operety zcela neopakoval. Z různých důvodů, k nimž patřila jistě zhoršující se politická situace Rakouska-Uherska, která činila jihoslovanský námět méně sympatickým, ale také povaha díla, které postrádalo sólové „šlágry“.<ref name="Künzel"/>
<ref name="Barnard"/> I tak bylo přijetí veřejností obstojné, Theater an der Wien hrál operetu v prvním tahu asi padesátkrát za sebou a celkově tam dosáhla 137 představení,<ref name="booklet"/> do roku 1921 se na německojazyčných scénách hrála 270krát,<ref name="ON202"/><ref>{{Citace periodika
}}</ref> „kasaštykem“ se však ''Vinobraní'' nestalo a brzy po první světové válce z jevišť zmizelo, takže německá kritika v současnosti může tvrdit, že „s Nedbalovým ''Vinobraním'' dokonce ani zkušení znalci žánru v zásadě nikdy nepřišli do styku“.<ref name="Künzel"/>
 
To ovšem zdaleka neplatí pro české prostředí, ve kterém ''Vinobraní'' dodnes patří ke kmenovému repertoáru českých operetních souborů.<ref name="kronika130"/> Česká premiéra se konala již za dva měsíce po premiéře vídeňské, totiž 17. dubna 1916. Uvedla ji tehdy Vinohradská zpěvohra, překlad pořídil, režíroval a hlavní úlohu hrál oblíbený pražský písničkář [[Karel Hašler]], hudebně nastudoval Nedbalův synovec Karel.<ref name="kronika422">Šulc, Česká operetní kronika, s. 422.</ref> Ještě v témže roce ''Vinobraní'' uvedla i všechna další česká divadla hrající operetu, tj. divadlo [[Národní divadlo Brno|brněnské]] (8. září), [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|plzeňské]] a na různých místech hrající [[Východočeská divadelní společnost]].<ref name="kronika130"/>
 
[[Soubor:Nedbal-Vinobrani-CB1916.jpg|thumbnáhled|Nedbal se souborem Východočeské divadelní společnosti při příležitosti inscenace ''Vinobraní''v Českých Budějovicích roku 1916.]]
Oskar Nedbal sám operetu později dvakrát upravil. Pro novou inscenaci ve [[Slovenské národní divadlo|Slovenském národním divadle]] v Bratislavě (premiéra 17. října 1925), jehož byl v té době ředitel, upravil především její závěr, který se místo Vídně odehrává v Bratislavě, a doplnil kuplet Franja a paní Müllerové ''Hej, hej, v Bratislavě pod věchýtek chodíme''. Kritika tento doplněk, kvalitativně pod úrovní ostatní hudby, nepřijala vlídně.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 259-260.</ref> Znovu a podstatněji ''Vinobraní'' přepracoval od pět let později pro nově založenou „Velkou operetu“ v Praze (dnes [[Divadlo v Dlouhé]]). Libreto bylo modernizováno, rozděleno do čtyř aktů a závěr přeložen do Prahy, Nedbal doplnil pět písní a zbytek hudby upravil do modernějšího stylu oproštěného od sentimentality. Doplněný materiál opět nebyl na výši původní hudby a celek ztratil jednotný charakteristický styl. Výsledek měl premiéru 24. října 1930 pod názvem ''Podzimní píseň''.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 279.</ref><ref>Šulc, Česká operetní kronika, s. 241.</ref>
 
 
=== 2. dějství ===
[[Soubor:VinobraniCB1916.jpg|thumbnáhled|Závěrečné tableau z inscenace ''Vinobraní'' v Českých Budějovicích roku 1916]]
Zámecká terasa na statku hraběte Mikoliće ve [[Slavonie|Slavonii]]. Vinobraní na hraběcích statcích končí velkou slavností. Vesničané vedení Ivanem zpívají serenádu svému „gospodaru“ za doprovodu [[tamburaši|tamburašského souboru]] (č. 7: Průvod a serenáda, allegro moderato F dur, Ivan a sbor: ''Unsern Herrn en Hoch! Zivili!... Hell töne heut' der Saiten Klang'' / ''Ať žije náš hospodář... Trub jasné tóny hlaholí''). Milan jim děkuje (č. 7a: Repríza sboru). Po jeho boku se nachází Líza. Od skandálu u Bogdana už uběhlo několik týdnů, ale dívka se dosud nevrací domů, cítí k Milanovi vřelou náklonnost. Milan její city opětuje, má sice kvůli věkovému rozdílu značné zábrany, ale Líza se je dosti úspěšně snaží rozptýlit (č. 8: Valčíkový duet D dur, Milan a Líza: ''Es ruht so spöttisch Ihr Blick auf mir.. Nun denn ich fühl's'' / ''Jak výsměch viděl bych v očích Vám… Ač se zdá'').
 
118 372

editací