Dimitrij: Porovnání verzí

Odebráno 103 bajtů ,  před 3 lety
m
sjednocení infoboxu; oprava překlepu: _<ref → <ref; kosmetické úpravy
(překlep)
m (sjednocení infoboxu; oprava překlepu: _<ref → <ref; kosmetické úpravy)
{{Infobox - opera
| název = Dimitrij
| originální název =
| obrázek = Scenes from Dimitrij, pictured by Emil Zillich for the Světozor journal in 1883..jpg
| velikost obrázku =
| popis obrázkupopisek = Scény z ''Dimitrije'', rytina [[Emil Zillich|Emila Zillicha]] z časopisu ''[[Světozor]]'', 1883
| velikost obrázku =
| široký obrázek =
| žánr = velká opera
| hudba = [[Antonín Dvořák]]
| libreto = [[Marie Červinková-Riegrová]]
| dějství = 4
| předloha = [[Ferdinand Břetislav Mikovec]]: ''Dimitr Ivanovič''
| jazyk = [[čeština]]
| předloha = [[Ferdinand Břetislav Mikovec]]: ''Dimitr Ivanovič''
| dějství = 4
| datum vznikvzniku = 8. 5. 1881 - 23. 9. 1882, (1. revize) léto 1883, (2. revize) 9. 4. - 31. 7. 1894
| premiéra = [[8. říjen|8. října]] [[1882]], [[Praha]], [[Nové české divadlo]] (2. verze [[20. listopad]]u [[1883]] tamtéž, 3. verze [[7. listopad]]u [[1894]] [[Národní divadlo]])
| csčeská premiéra =
}}
 
'''''Dimitrij''''' je opera českého skladatele [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] na libreto [[Marie Červinková-Riegrová|Marie Červinkové-Riegrové]], čerpající námět z ruských dějin. Poprvé byla uvedena roku 1882. Je to Dvořákův nejambicióznější pokus v žánru [[grand opera|velké opery]].
 
Přelom 70. a 80. let 90. století byl pro Antonína Dvořáka okamžikem jeho proniknutí na mezinárodní scénu (''[[Moravské dvojzpěvy]]'', ''[[Slovanské tance]]''). Slibné bylo jednání o zahraničním uvedení jeho poslední komické opery ''[[Šelma sedlák]]'' a Dvořák se ohlížel po dostatečně ambiciózním libretu se světovým námětem, na které by mohl napsat reprezentativní vážnou operu. Prostřednictvím tehdejšího ředitele opery [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]] [[Jan Nepomuk Maýr|Jana Nepomuka Maýra]] mu bylo bez určení autora nabídnuto libreto ''Dimitrij'', kterým byl skladatel ihned nadšen.<ref name="Kuna">Milan Kuna: Z historie Dvořákova Dimitrije, program Státní opery Praha 2004, s. 9-15</ref>
 
[[Soubor:Marie Cervinkova Riegrova 1895 Eckert.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Marie Červinková-Riegrová, libretistka ''Dimitrije'']]
Libreto napsala v roce 1877 [[Marie Červinková-Riegrová]], dcera politika [[František Ladislav Rieger|Františka Ladislava Riegra]]. Bylo původně určeno pro skladatele [[Karel Šebor|Karla Šebora]], který na její libreto již napsal operu ''[[Zmařená svatba]]''. Červinková však nebyla spokojena ani se spoluprací, ani s výsledným zhudebněním svého předchozího díla, a když Šebor ani po dvou letech nezačal na ''Dimitrijovi'' pracovat, vyžádala si je od něj zpět.<ref name="Kuna"/><ref name="Šupka">O. Šupka: Opery Antonína Dvořáka VIII:Dimitrij, viz "Literatura"</ref>
 
 
== Premiéra a další osudy díla ==
[[Soubor:Jan Vilímek - Antonín Dvořák.jpg|thumbnáhled|Antonín Dvořák]]
''Dimitrij'' je opera náročná na výpravu, sbory i orchestr a byla zamýšlena pro nové Národní divadlo. Po jeho požáru (1881) se však musel Dvořák spokojit s inscenací v dosavadních, málo vyhovujících podmínkách. Nastudování Dimitrije bylo nejprve odloženo do sezóny 1882/83 a poté se spěchalo, aby se premiéra stihla v letním [[Nové české divadlo|Novém českém divadle]] před zimním přestěhováním do stísněných prostor [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadle]]. Atmosféře nepřispělo, že současně byla studována poslední [[Bedřich Smetana|Smetanova]] opera ''[[Čertova stěna (opera)|Čertova stěna]]'' a problémy s přípravou jedné z nich byly kladeny za vinu protekční přednosti druhé. Nakonec však byla inscenace ''Dimitrije'', připravená s velkým úsilím a značnými náklady, premiérována 8. října 1882 (''Čertova stěna'' byla uvedena až 29. října v nastudování značně ledabylém).
 
Úspěch ''Dimitrije'' u publika i kritiky byl značný. Premiéry se účastnila řada slavnostních hostí, mimo jiné vlivný vídeňský kritik [[Eduard Hanslick]], který se o ''Dimitrijovi'' vyslovil celkově velmi příznivě, možnost jeho uvedení ve Vídni - o které Dvořák velmi usiloval - však podmiňoval některými změnami, zejména odstraněním scény vraždy Xenie. Dvořák připomínkám vyhověl a vyžádal si od Marie Červinkové změnu libreta IV. dějství; ta ji provedla jen se zdráháním, protože s Hanslickovým názorem nesouhlasila. Vedle úprav ve IV. dějství Dvořák zkrátil předehru; tyto úpravy provedl v roce 1883 pro nové nastudování konečně v Národním divadle. Opět se k partituře vrátil o dva roky později, když doplnil předehru ke II. dějství a ve III. dějství doplnil Dimitrijovu árii ''Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel'' pro představitele Dimitrije [[Antonín Vávra (pěvec)|Antonína Vávru]] (tomu byla tato role původně určena, avšak o premiéře byl nemocen). Vídeňské uvedení se však oddalovalo a po incidentech, jež doprovázely uvedení Dvořákova ''[[Šelma sedlák|Šelmy sedláka]]'', z něj definitivně sešlo. Ani na jiných zahraničních jevištích se Dvořákovi nepodařilo operu uvést, přes angažovanost řady příznivců včetně Františka Ladislava Riegra, což jej velmi mrzelo a na dlouho odradilo od skládání oper.<ref name="Šourek"/><ref name="Šupka"/>
* Olomouc 1925, 1954
 
Jinde:<ref>{{Citace monografie | příjmení = Seeger | jméno = Horst | titul = Opernlexikon | vydání = 4 | vydavatel = Henschelverlag Kunst und Gesellschaft | místo = Berlin | rok = 1988 | počet stran = 702 | kapitola = | strany = 179 | isbn = | jazyk = de}}</ref> <ref name="Šupka"/>
* [[Vídeň]] 1892 (zájezd Národního divadla v Praze)
* [[Bukurešť]] 1932
Odehrává se v Moskvě v letech 1605-06
=== 1. dějství ===
[[Soubor:Nevrev ksenia godunova Color.jpg|thumbnáhled|300px|Obraz N.V.Nevreva:Předvedení Xenie Dimitru Samozvanci]]
(Náměstí v Moskvě před [[Kreml]]em) Car Boris Godunov zemřel, před branami Moskvy stojí polské vojsko vedené mužem, který o sobě tvrdí, že je Dimitrij, syn cara Ivana Hrozného — lid se obává budoucnosti (sbor ''Veliké hoře stihlo matičku rodnou zem''). Patriarcha Jov vyzývá shromáždění, aby zůstalo věrné Godunovovým dětem Fjodorovi a Xenii (árie ''Všichni tvoji bojarové přísahají v souboru''). Lid je však rozpolcem mezi přívržence Fjodora a Dimitrije. Hrozící potyčku zažehnává vůdce vojska Basmanov, který radí k přijetí nového pretendenta (árie ''Slyš mne, Moskvo! Země celá Dimitra již uznala''). Odvolává se rovněž na carevnu Marfu, matku careviče Dimitrije. Lidé ihned následuje Basmanova, což s nelibostí komentuje kníže Šujskij (árie ''V záhubu lid slepý uhání... Klaňte se mu, kořte se mu, samozvanci veřelému''). Dav ubije dosavadní carevnu i mladého cara Fjodora, na scénu přichvátá vyděšená Godunovova dcera Xenie (zpěv ''Pomoc! Slyšte! Smilování! Kde's, ó Bože! Ty je spas!''). Šujskij ji bere do své ochrany a odvádí.
 
(Síň v Kremlu) Dimitrij nejprve o samotě vzpomíná na své setkání s Xenií (árie ''Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel''), pak se koná dvorská audience. Šujského soud odsoudil k smrti a je veden na popravu, všichni vyjadřují věrnost carovi. Idylu přeruší příchod patriarchy s požadavky, aby bylo zakázáno sloužit v Moskvě katolickou [[mše|mši]] a aby carevna Marina přestoupila na [[pravoslaví|pravoslavnou víru]], jinak bude její sňatek s carem prohlášen za neplatný (árie ''Svatá církev příkoř snáší''). To vyvolá novou konfrontaci mezi Poláky a Rusy, kterou přeruší až náhlý příchod Xenie, jež chce žádat Marinu o milost pro Šujského (''Pomilovat, odpustit, vznešený je úkol tvůj!''). Marina ji odkáže na cara, ve kterém Xenie poznává svého zachránce z carské hrobky. Ačkoli není schopna slova, Dimitrij Šujského omilostňuje. Zatímco Rusové carovi děkují (sbor ''Buď věčná tobě sláva''), Poláci jsou zaraženi a Marině neuniklo pouto mezi jejím manželem a Xenií.
 
[[Soubor:Murder of Ljedmitry.jpeg|thumbnáhled|250px|Carevna Marfa odmítá Lžidimitrije. Skica V. Babuškina]]
Když carský pár osamí, Marina Dimitrijovi vášnivě vyčítá milost pro Šujského. Když se ji manžel snaží odkázat do mezí vladařovy choti, žárlivá Marina mu prozradí pravdu o jeho původu: Je jen nevolník jménem Griška Otrepěv, kterého Marinin otec vychoval ve víře, že je ruským carevičem, aby jej pak využil ke svým cílům (árie ''Trůn otců tvých! Ty bloude zpozdilý!... Poslyš! K otci v noční době''). Dimitrij je do hloubi duše otřesen (''Hoj, Marino, ty lžeš, ni hlesu dál!''), ale poznání, že byl dosud Marininou loutkou, jej jen utvrzuje v odhodlání dále vládnout podle vlastního přesvědčení. Marina vidí, že chybila, a snaží se získat Dimitrije zpět (árie ''Pro Bůh, co díš? Mnou hrůza prochvívá!''), slibuje mu poslušnost i to, že se podle jeho přání stane Ruskou, Dimitrij ji však znechuceně odbývá a Marina hrozí pomstou.
 
120 013

editací