Verze z 16. 9. 2015, 22:41 editovat RPekař (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 24 790 editací →‎Nastudování: +Lízinka ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 11. 2016, 11:10 editovat zrušit editaci MatSuBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 146 201 editací m sjednocení infoboxu; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - opera \| název = Polská krev \| originální název = Polenblut \| obrázek = Oskar Nedbal 1930.jpg \| ~~popis~~velikost obrázku = ~~Oskar Nedbal~~ \| popisek = Oskar Nedbal ~~\| velikost obrázku =~~ \| široký obrázek = \| žánr = [[opereta]] \| hudba = [[Oskar Nedbal]] \| libreto = [[Leo Stein]] \| dějství = 3▼ \| předloha = [[Alexandr Sergejevič Puškin]]: ''Барышня-крестьянка'' (''Slečna selka'')▼ \| jazyk = [[němčina]] ▲\| předloha = [[Alexandr Sergejevič Puškin]]: ''Барышня-крестьянка'' (''Slečna selka'') ▲\| dějství = 3 \| datum ~~vznik~~vzniku = 1910–1912 \| premiéra = [[25. říjen\|25. října]] [[1913]], [[Vídeň]], Carltheater \| csčeská premiéra = [[26. prosinec\|26. prosince]] [[1913]], [[Plzeň]], [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla\|Městské divadlo]] }} '''''Polská krev''''' (v německém originále '''''{{Cizojazyčně\|de\|Polenblut}}''''') je [[opereta]] ve třech obrazech (dějstvích) českého skladatele [[Oskar Nedbal\|Oskara Nedbala]] z let 1910–1912, jejíž libreto napsal vídeňský libretista Leo Stein (vl. jm. Leo Rosenstein) na námět povídky ''Slečna selka'' [[Alexandr Sergejevič Puškin\|A. S. Puškina]]. Premiéru měla [[25. říjen\|25. října]] [[1913]] ve [[Vídeň\|vídeňském]] divadle Carltheater, v českých zemích byla poprvé uvedena 26. prosince téhož roku v [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla\|plzeňském Městském divadle]]. Je považována za nejpopulárnější a nejhranější českou operetu.▼ ▲'''''Polská krev''''' (v německém originále '''''{{Cizojazyčně\|de\|Polenblut}}''''') je [[opereta]] ve třech obrazech (dějstvích) českého skladatele [[Oskar Nedbal\|Oskara Nedbala]] z let 1910–1912, jejíž libreto napsal vídeňský libretista Leo Stein (vl. jm. Leo Rosenstein) na námět povídky ''Slečna selka'' [[Alexandr Sergejevič Puškin\|A. S. Puškina]]. Premiéru měla [[25. říjen\|25. října]] [[1913]] ve [[Vídeň\|vídeňském]] divadle Carltheater, v českých zemích byla poprvé uvedena 26. prosince téhož roku v [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla\|plzeňském Městském divadle]]. Je považována za nejpopulárnější a nejhranější českou operetu. == Nastudování == Řádek 114 ⟶ 113: == Instrumentace == Dvě [[flétna\|flétny]], dva [[hoboj]]e, dva [[klarinet]]y, dva [[fagot]]y, čtyři [[lesní roh~~\|lesní rohy~~]]y, dvě [[trubka\|trubky]], dva [[pozoun]]y, [[harfa]], [[bicí souprava]] a [[smyčcový nástroj\|smyčce]]. == Děj == Řádek 132 ⟶ 131: (O několik dní později na statku hraběte Baranského „Krasnowola“) Na Bolově statku je ihned vidět hlavní příčinu jeho finančních potíží. Majitel s houfem svých přátel tráví veškerý čas popíjením a hrou v karty. Nepřeruší je ani exekuční komise doprovázená hlavním věřitelem Zarembou, a to ani tehdy, když zabaví veškerý nábytek včetně stolů a židlí: šlechtici furiantsky pokračují ve hře na zemi (č. 6: karetní scéna – ansámbl F dur, Bolo, Gorski, Wolenski, Mirski, Zaremba, Wlastek a sbor šlechticů ''Ich kaufe! – Ich laufe!... Einundzwanzuig, einundzwanzig… Glück im Spiel, Glück in der Liebe'' / ''Já koupím! – Já vstoupím!... Jednadvacet, jednadvacet… Štěstí v hrách i v milování''). Bolo jim přitom vypráví o svém posledním objevu – Wandě – do kterého je k zbláznění zamilován (č. 7: Pochod C dur / F dur, Bolo, Gorski, Wolenski, Mirski a sbor šlechticů ''Ich kenn' ein süßes Frauchen… Brüder, ich bin verliebt, ich bin verliebt'' / ''Já vím o krásné dívce… Bratři, jsem zamilován k zbláznění''). V doprovodu otce a Popiela přichází na statek Helena. Statkář se vychloubá svými diplomatickými schopnostmi (č. 8: Buffo tercet d moll / D dur, Helena, Zaremba a Popiel ''Ich bin ein Diplomate'' / ''Jsem jeden z diplomatů''). Poněkud nervózní Popiel se chystá představit Helenu Bolovi, nejprve ji však varuje před jeho svůdnickými taktikami. Helena je však přesvědčena, že jim nejen odolá, ale i naučí svého zaměstnavatele jiným manýrům (č. 9: Duet a [[sousedská]] A dur, Popiel a Helena ''Verzeihen Sie, ich lüge nie… Zunächst wirkt er mit Blicken… Immer nur ländlich und sittlich'' / ''Vždyť já ho znám a pravdu mám… Vám lásku vyzná asi… Takhle to děláme stále''). Řádek 153 ⟶ 152: První relativně kompletní nahrávka Polské krve (CD Cantus Classics, CACD 5.01702 F) byla vydána roku 2013. Jedná se o rozhlasovou nahrávku z roku 1952 v německém originále se zkrácenými dialogy. Zpívají (Helena) Rosl Seegers, (Zaremba) Fritz Hoppe, (Bolo) Herbert Ernst Groh, (Popiel) Carlheinz Carell, (Wanda) Ilse Metzel. Sbor a orchestr Berlínského rozhlasu (Berliner Rundfunk) řídí Otto Dobrindt. Téhož roku byla na CD vydána i kompletní česká verze operety v režii [[Přemysl Pražský\|Přemysla Pražského]] (Radioservis, CR0668-2). Jedná se o nahrávku [[Československý rozhlas\|Československého rozhlasu]] v Praze z roku 1947, rekonstruovanou roku 2009. Hrají a zpívají: (Zaremba) [[Hanuš Thein]] (zpěv) / [[František Kreuzmann starší]] (mluvené slovo); (Helena) [[Maria Tauberová]] (zpěv) / [[Jaroslava Adamová]] (mluvené slovo); (Bolo) [[Jaroslav Gleich]] (zpěv) / [[Karel Höger]] (mluvené slovo); (Popiel) [[Oldřich Dědek]] (zpěv) / [[František Filipovský]] (mluvené slovo); (Wanda) [[Jarmila Pechová]] (zpěv) / [[Dana Medřická]] (mluvené slovo); (Jadwiga) [[Nelly Gaierová]]; (von Mirski) [[Bořek Rujan]] (zpěv) / Richard Záhorský (mluvené slovo); (von Górski) Boža Vronský; (von Welénski) Jan Soumar; (von Senówicz) Drago Čáslavský; (komtesa Napolska) Lída Slaná; (Wlastek) Jaroslav Tomek; (baronka Drygulska) Drahomíra Hůrková; (vypravěč) Josef Červinka. Dětský pěvecký sbor a pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze a Pražský rozhlasový orchestr řídí [[Vlastislav Antonín Viplar]]. Nahrávku pouze zpěvních čísel operety v českém překladu pořídil Československý rozhlas v Praze v roce 1973 a vydal [[Supraphon]] na LP roku 1976 (1 12 2039 G) a znovu na CD roku 1995 (SU 3025-2 611). Zpívají: (Zaremba) Jindřich Janda, (Helena) [[Pavla Břínková]], (Bolo) Zdeněk Matouš, (Popiel) Vratislav Kadlec, (Wanda) Věra Macků, (Jadwiga) Jožka Waltrová, (Mirski) František Voborský, (Gorski) Milota Holcman, (Wolenski) Jan Sedliský, (Senowicz) Josef Janoušek, (baronka Drygulska) Jiřina Steimarová, (komtesa Napolska) Gabriela Třešňáková, (Wlastek) Karel Guld. Pražský dětský sbor, Pěvecký sbor Československého rozhlasu a Operetní studiový orchestr řídí [[Miroslav Homolka]].

Polská krev: Porovnání verzí