Verze z 10. 11. 2016, 13:09 editovat Dominik Pidima (diskuse \| příspěvky) 117 editací m →‎Předehra značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 10. 11. 2016, 13:12 editovat zrušit editaci Dominik Pidima (diskuse \| příspěvky) 117 editací m →‎Předehra značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 2: == Předehra == ~~Vznik~~Ihned ~~protektorátu~~po ~~český~~vzniku ~~politický život zcela paralyzoval. Z dosud širokého spektra~~protektorátu vymizely veškeré politické strany, organizace a hnutí, [[Poslanecká sněmovna Národního shromáždění\|Poslanecká sněmovna]] a [[Senát Národního shromáždění\|Senát]] Národního shromáždění zanikly, a na místo klasické vlády vznikla [[Úřednická vláda\|vláda úřednická]]. ~~Vzniklé~~Politickou ~~vakuum~~stranou zůstalo ~~vyplnila~~jen ~~jediná~~nově ~~politická strana,~~vzniklé [[Národní souručenství]]. Součástí [[Okupace\|okupačního]] režimu byl i protektorátní tisk, tzv. aktivističtí novináři, tj. s okupačním režimem aktivně spolupracující novináři. Ti převzali [[Nacismus\|nacistickou]] [[Ideologie\|ideologii]], aktivně spolupracovali s [[Sicherheitsdienst\|německou zpravodajskou službou]] a mnozí z nich udržovali vřelé osobní kontakty s nacistickými úředníky. To byly důvody proč se postupem času stali nejnenáviděnějšími muži české společnosti. Nenávist vůči jejich osobě došla během okupace tak daleko, že často čelili výhružným dopisům a jejich byty musely být hlídány.<ref>PASÁKOVÁ, Jana: Chlebíčková aféra. Odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše? Historie a vojenství. 2008, roč. LVII, č. 1, s. 77.</ref> V březnu 1941 vytvořila tato skupina [[Kolaborace\|kolaborantů]] tzv. sedmičku vedoucích novinářů, do které patřili [[Vladimír Krychtálek]], [[Karel Lažnovský]] Jaroslav Křemen, Vladimír Ryba, Václav Crha, [[Emanuel Vajtauer]] a Karel Werner. Společně usilovali o vytvoření pronacistického proudu české žurnalistiky, přijetí nacistické ideologie a postupné úplné začlenění českých zemí do [[Třetí Říše\|říše]]. Ústředním bodem programové kritiky aktivistických novinářů vůči vládě byla její pasivita ke světovým událostem a neochota spolupráce s nacistickým režimem. Proto se ocitli v rozporu s oficiální politikou jak prezidenta [[Emil Hácha\|Háchy]], tak i Aloise Eliáše a jeho vlády. Proti aktivistickým novinářům vystupoval prostřednictvím londýnského rozhlasu i zahraniční odboj.<ref>ČVANČARA, Jaroslav - UHLÍŘ, Jan B.: Chlebíčková aféra. Poslední odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše. Historie a vojenství. 2006, roč. LV, č. 4, s. 39.</ref>

Chlebíčková aféra: Porovnání verzí