Chlebíčková aféra: Porovnání verzí

Odebráno 1 342 bajtů ,  před 5 lety
Úprava textu
(Úprava textu)
'''Chlebíčková aféra''' nebo také '''Travičská aféra''' je událost ze září [[1941]], při které mělo dojít za souhlasu tehdejšího [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátního]] ministerského předsedy [[Alois Eliáš|Aloise Eliáše]]došlo k otrávě několika aktivistických novinářů. Incident dodnes nese název známé pochutiny, jelikož otravu mělo způsobitzpůspbilo občerstvení, resp. [[Chlebíček|chlebíčky]] infikované bakteriemi [[Břišní tyfus|břišního tyfu]], podávané při setkání Aloise Eliáše se zástupci protektorátního tisku.
 
== Předehra ==
Vznik protektorátu český politický život zcela paralyzoval. Z dosud širokého spektra vymizely veškeré politické strany, organizace a hnutí, [[Poslanecká sněmovna Národního shromáždění|Poslanecká sněmovna]] a [[Senát Národního shromáždění|Senát]] Národního shromáždění zanikly, a na místo klasické vlády vznikla [[Úřednická vláda|vláda úřednická]]. Vzniklé vakuum vyplnila jediná politická strana, [[Národní souručenství]], jež měla představovat oporu protektorátní vlády a správy.<ref>ČECHURA, Jaroslav a kol.: Historie českých spiknutí. Praha: AKROPOLIS, 2000. 167 s. ISBN 80-85770-96-2. s. 150. Dále jen Historie českých spiknutí.</ref>
 
Důležitou součástíSoučástí [[Okupace|okupačního]] režimu byl i protektorátní tisk zejména pak jeho exponenti, tzv. aktivističtí novináři, tj. s okupačním režimem aktivně spolupracující novináři. Ti převzali [[Nacismus|nacistickou]] [[Ideologie|ideologii]], aktivně spolupracovali s [[Sicherheitsdienst|německou zpravodajskou službou]] a mnozí z nich udržovali vřelé osobní kontakty s nacistickými úředníky. To byly důvody proč se postupem času stali nejnenáviděnějšími muži české společnosti. Nenávist vůči jejich osobě došla během okupace tak daleko, že často čelili výhružným dopisům a jejich byty musely být hlídány.<ref>PASÁKOVÁ, Jana: Chlebíčková aféra. Odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše? Historie a vojenství. 2008, roč. LVII, č. 1, s. 77.</ref>
V březnu 1941 vytvořila tato skupina [[Kolaborace|kolaborantů]] tzv. sedmičku vedoucích novinářů, do které patřili [[Vladimír Krychtálek]], [[Karel Lažnovský]] Jaroslav Křemen, Vladimír Ryba, Václav Crha, [[Emanuel Vajtauer]] a Karel Werner. Společně usilovali o vytvoření pronacistického proudu české žurnalistiky, přijetí nacistické ideologie a postupné úplné začlenění českých zemí do [[Třetí Říše|říše]]. Ústředním bodem programové kritiky aktivistických novinářů vůči vládě byla její pasivita ke světovým událostem a neochota spolupráce s nacistickým režimem. Velmi záhyProto se proto ocitli v rozporu s oficiální politikou jak prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]], tak i Aloise Eliáše a jeho vlády. PočínáníProti aktivistickýchaktivistickým novinářůnovinářům navystupoval domácíprostřednictvím scénělondýnského neuniklorozhlasu anii představitelům zahraničního [[Československýzahraniční odboj (1939–1945)|odboje]], kteří proti nim vystupovali prostřednictvím londýnského rozhlasu.<ref>ČVANČARA, Jaroslav - UHLÍŘ, Jan B.: Chlebíčková aféra. Poslední odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše. Historie a vojenství. 2006, roč. LV, č. 4, s. 39.</ref>
 
V srpnu 1941 se začaly vztahy mezi Eliášem a aktivistickými novináři značně přiostřovat a žurnalisté, kteréza podporovalpodpory úřadúřadu říšského [[Říšský protektor v Čechách a na Moravě|protektora]], zahájili aktivističtí novináři proti ministerskému předsedovi ofenzivní politiku. Na poradě tiskového odboru svolané [[Wolfgang Wolfram von Wolmar|Wolfgangem Wolframem von Wolmar]] si sedmička vedoucích novinářů stěžovala, žena jaknedostatečný Aloisproněmecký Eliáš, tak celá vláda, nepodporují jejich činnost, a o několik dní později obvinilipostoj protektorátní vedení z toho, že od roku 1939 ani jednou novináře nepodpořila a neuznala, že oni jako jediní příslušníci intelektuální vrstvy se staví k dosavadnímu stavu české společnosti pozitivněvlády. Londýnský rozhlas vzápětí reagoval veřejnou výzvou Čechům k bojkotu protektorátního tisku. K němu došlobojkotudošlo 14. září a úspěchbezprostředně akcepo znepokojilněm aktivistyaktivističtí natolik, ženovináři požadovali, abyEliášovu Eliáš nebo samotná vláda novináře veřejněveřejnou podpořilipodporu. Ministerský předseda se striktně odmítl v této záležitosti exponovat, stejně tak odmítal hromadnou audienci novinářů, jelikož věděl, že na něho budou vyvíjet nátlak, aby je svou osobou zaštítil. Eliáš názor změnil až ve chvíli, kdy žurnalisté přesunuli své požadavky na prezidenta Háchu, protože se domníval, že prezident jejich tlaku podlehne.<ref>PASÁK, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha: PRÁH, 1998. 429 s. ISBN 80-85809-88-5. s. 316.</ref>
 
== Otrávené chlebíčky ==
Alois Eliáš se na schůzku důkladně připravil. Kontaktoval Miloše Kliku, urologa a svého přítele, se kterým již v roce 1940 plánovali odstranění [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka.]] Klika je dodnes považován za hlavního otce myšlenky odstranění vlivných nacistických představitelů pomocí bakteriologické zbraně.
 
Zprostředkovatelem účinného jedu měl být [[František Patočka (lékař)|František Patočka]], ředitel bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě, a jeho kolegové [[Ivan Málek]] a Vladimír Wagner. Patočka sám neměl možnost bakterie získat, proto požádal své kolegy, o pomoc. Tiaby laboratorně vyšlechtili bakterie tyfu a [[Tuberkulóza|tuberkulózy]]. aMusela dodalibýt jetaké Patočkovi.vyřešena Zbývalootázka jenaplikace vyřešit otázku jak jedjedu do občerstvení aplikovat. V den schůzky, 18. září 1941, přinesl Eliáš do ordinace profesora Kliky pět obložených chlebíčků s pomazánkou a sardinkami, které připravila Eliášovajeho manželka. Jed do nich musel být vpraven tak, aby se při servírování neocitly na povrchu a nebyl otráven sám Eliáš. Jed byl proto aplikován pomocí injekční stříkačky, přičemž do každého chlebíčku byla vstříknuta bakterie tyfu a tuberkulózy, a do jedno z nich přidán dosud nevyzkoušený [[botulotoxin]], tzv. klobásový jed, rozpuštěný ve vodě.<ref>Historie českých spiknutí, s. 154-156.</ref>
 
== Eliáš se setkává s novináři ==
 
== Smrt Karla Lažnovského ==
Aktivističtí žurnalisté se s odmítavým postojem Eliáše nehodlali smířit a v následujících dnech na něj i na vládu vyvinuli nátlak, který vyvrcholil požadavkem odsouzení [[Prozatímní státní zřízení|londýnské vlády]]. Ministerský předseda jako již mnohokrát své rozhodnutí obratně oddálil a odkázal žurnalisty na prezidenta Háchu, jehož stanovisko pro něj bylo určující. Audience novinářů u Háchy měla proběhnout 25. září 1941. Očekávaná schůzka se však neuskutečnila, neboť den před jejím konáním oznámil Emanuel Vajtauer, že Lažnovský, Křemen a Krychtálek onemocněli chřipkou. Lažnovského i s jeho kolegy hospitalizovali v nemocnici na Vinohradech, později je převezli do podolského sanatoria SS, kde provedená vyšetření prokázala onemocnění tuberkulózou. Zpráva o možném atentátu na aktivistické novináře vzbudila ve veřejnosti i mezi nacisty poplach a [[Gestapo]] začalo incidentmožný atentát ihned vyšetřovat.
 
O dva dny později, 27. září 1941, proběhla změna v úřadě říšského protektora. Umírněnějšího [[Konstantin von Neurath|Konstantina von Neuratha]] vystřídal nový zastupující říšský protektor [[Reinhard Heydrich|Reinhard Heydrich]]. Ten ihned po svém příjezdu vydal [[Nařízení o výjimečném stavu]] a o den později vyhlásil [[Stanné právo|stanné právo.]] Chtěl tak zlikvidovat stále více se vzmáhající odboj a vypořádat se s vysoce postavenými [[První republika|prvorepublikovými]] důstojníky. Mezi zatčenými byl i Alois Eliáš, kterého obvinili ze spolupráce s odbojovou organizací [[Obrana národa]]. Dne 29. září byl zbaven funkce předsedy protektorátní vlády a 1. října měl být za svou rozvratnou činnost souzen.
 
Atentát si nakonec vyžádal jedinou oběť. Poté co 10. října 1941 Karel Lažnovský na následky onemocnění zemřel a pitva kterou provedli lékaři Patologickoanatomického ústavu [[Německá univerzita v Praze|Německé Karlovy univerzity]] pod dohledem [[Schutzstaffel|SS]]-Hauptsturmführera MUDr. H. Strassenburgera 12. října jasně prokázala, že příčinou smrti Lažnovského byl tyfus, byl Eliáš podroben dalšímu výslechu. Klika a další lékaři, kteří se na atentátu podíleli se obávali, že Eliáš při výslechu vše prozradí. Ten i přes nátlak, který na něj byl vyvíjen, svou vinu popřel.<ref>ČVANČARA, Jaroslav - UHLÍŘ, Jan B.: Chlebíčková aféra. Poslední odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše. Historie a vojenství. 2006, roč. LV, č. 4, s. 43.</ref> Skutečnost, že byl Eliáš spojovaný s chlebíčkovým atentátem, hodlal Heydrich využít při jeho další obžalobě., Zvláštnízvláštní komise zřízená Říšským kriminálním úřadem v únoru 1942 však spojitost Eliáše s travičskou aférou odmítla.<ref>KVAČEK, Robert - TOMÁŠEK, Dušan: Generál šel na smrt. Praha: EPOCHA 2009. 136 s. ISBN 978-80-87027-56-1. s. 107-108.</ref>
 
== Důsledky ==
Aféry se snažili nacisté i aktivisté plně využít. Lažnovskému byl uspořádán státní pohřeb, bylo po něm pojmenováno náměstí na Novém Městě pražském (dnes Rašínovo nábřeží) a propaganda ho označila za nejvýznamnějšího českého novináře.<ref>Historie českých spiknutí, s. 152.</ref> Eliáš byl za účast v protinacistickém odboji 19. června 1942 popraven na [[Kobyliská střelnice|Kobyliské střelnici]] v Praze. Chlebíčková aféra je dodnes považována za významný odbojový čin, za nímž stál ministerský předseda Alois Eliáš. Odstraněním Lažnovského přišla česká kolaborantská žurnalistika o jeden z hlavních pilířů. Chlebíčková aféra se také stala výstrahou pro další aktivistické novináře, kteří poškozovali českou společnost. Chlebíčková aféraDodnes je také dodnes předmětem mnoha diskusí a kontroverzí.
 
== Odkazy ==
117

editací