Zjevení Janovo: Porovnání verzí

Zjevení je asi nejobtížnější a nejkontroverznější kniha Nového zákona a během asi 1900 let své existence byla také velmi rozdílně vykládána. Hrála velmi významnou úlohu v dobách zvratů a přelomů, zejména v pozdním středověku, například ve spiritualitě [[Karel IV.|Karla IV.]] a v [[Husitství|husitském]] hnutí. Kniha začíná slovy ''Αποκάλυψις Ίησου Χριστου'', tedy „Zjevení Ježíše Krista (které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům…)“. Jan je jen vidoucím, [[prorok]]em, který toto zjevení („Ježíšovo“ nebo „o Ježíši“) napsal; jen v tomto smyslu lze hovořit o "Zjevení„Zjevení Janovu"Janovu“.

Autor nemůže být totožný ani s [[Jan Presbyter|Janem Presbyterem]], o němž se zmiňuje biskup [[Papias]] († kolem 140). Podle Papia přichází totiž tento presbyter Jan do Malé Asie nanejvýš příležitostně a sotva proto měl dost času k sepsání apokalyptického spisu určeného sedmi církvím.

Jan píše svou knihu na ostrově [[Patmos]], což je malý řecký ostrov v Egejském moři, který leží asi 70 km od Milétu. Zde byl Jan ve vyhnanství, jak sám píše, ...''pro„pro [[Bible|Boží slovo]] a pro svědectví''svědectví“.

Podle církevního učitele sv. [[irenej|Ireneje]] kniha vznikla za císaře [[Domitianus|Domitiána]], pravděpodobně v letech 94-9594–95. To nepřímo potvrzuje i situace, která podle knihy zavládla v některých maloasijských církvích, kde počáteční nadšení pro Krista již vychladlo. V této době také kvetl císařský kult, který je v knize odsuzován.

Kniha je adresována "sedmi„sedmi církvím"církvím“ v Malé Asii, kterým Jan vyřizuje Boží zjevení, které obdržel, když se ocitl na ostrově [[Patmos]] kvůli svědectví [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Zda tam byl ve vězení, či vyhnanství pro víru, anebo na misijní cestě, není zřejmé.

Jan představuje celou knihu jako jedno velké zjevení, kterého se mu dostalo "v„v den Páně"Páně“ (Zj 1,10; interpretováno obvykle jako neděle, ale podle některých sobota) na ostrově Patmos. Po slavnostním úvodu (Zj 1,1-20) dostává Jan příkaz napsat sedm listů, v nichž posuzuje sedm sborů v [[malá Asie|Malé Asii]]: v [[Efesos|Efezu]], [[Smyrna|Smyrně]], [[Pergamon|Pergamu]], [[Thyatiry|Thyatirách]], [[Sardy|Sardech]], [[Alašehir|Filadelfii]] a [[Laodikaeia|Laodikeji]] (Zj 2,1-3,22). Do jaké míry se jedná o skutečné dopisy, není jasné.

Známými obrazy ze Zjevení jsou např. čtyři jezdci (kap. 6), 144 000 spravedlivých vykoupených (kap. 7), dva svědkové, kteří jsou zabiti a pak vstanou z mrtvých (kap. 11), žena oděná sluncem a ohrožená [[drak]]em, který chce pohltit dítě, které má porodit (kap. 12), dravé šelmy vládnoucí světu a [[číslo šelmy|číslo, kterým jsou označeni jejich uctívači]] (kap. 13, "číslo„číslo [[Antikrist]]a"a“ je 666), rozhodující bitva u Armageddonu (Zj 16,16), odsouzení nevěstky opilé krví mučedníků a pád Velkého [[Babylón]]u (kap. 17-1817–18), beránkova svatba (kap. 19), tisíciletá říše Kristova (kap. 20), nebeský [[Jeruzalém]] (kap. 21-2221–22).

=== Minulý (Préteristickýpréteristický) výklad ===

Učí, že Zjevení má vztah pouze k událostem v té době, kdy byla napsána. Když pisatel mluví o budoucnosti a soudech, vyjadřuje prostě své mravní rozhořčení nad zlořády přítomné doby. Tento výklad má své přednosti v tom, že dává Zjevení do souvislosti s myšlením a událostmi vlastní doby. Jeho slabostí však je, že nedovoluje, aby kterákoliv část knihy byla vyložena jako proroctví o budoucnosti.

Vidí v knize symbolický obraz stálého boje mezi dobrem a zlem, mezi křesťanstvím a pohanstvím. Zjevení nemá být ztotožňováno s žádnou historickou událostí ani v minulosti, ani v budoucnosti, mají význam všeobecný.

Tento výklad chápe proroctví knihy Zjevení jako popis událostí, z hlediska Janova budoucích, od Kristovy smrti (nebo od nástupu křesťanství v [[římská říše|římské říši]]) až do konce světa. Popisují tedy běh dějin světa a církve. Historický výklad se tedya snaží objevit to místo v průběhu Zjevení, kde se dnešní doba právě nachází. ZtotožňujíZtotožňuje přitom různé obrazy ze Zjevení s konkrétními událostmi v dějinách.

Za otce historického výkladu se většinou pokládá [[Cisterciácký řád|cisterciácký]] [[mnich]] a [[opat]] [[Jáchym z Fiore]] v [[Kalábrie|Kalábrii]] (1135-12021135–1202); i když sám Jáchym nebyl pravým historicistou a naopak historické výklady Zjevení se vyskytovaly i před ním, znamená jeho teologie "třetího„třetího věku"věku“ [[Duch svatý|Ducha svatého]] zlom v interpretaci Zjevení.

"Idealisté"„Idealisté“ chápou slova Zjevení jako popis a vyjádření toho, že Kristus vládne dějinám. Zjevení podle nich popisuje „mechanismus dějin“, jak funguje svět a, jak se vůči němu staví Kristus/Bůh; a jak se ke světu a k jeho dějinám má postavit křesťan.

Individuace jako archetypální úkol člověka v jeho inkarnaci je vyložena v díle Edward F. Edinger " Archetype„Archetype of the Apocalypse "Apocalypse“. [[Stanislav Grof]] ji vnímá jako manifestaci archetypálních vzorců.<ref>http://www.astrosfera.cz/view.php?cisloclanku=2010120016</ref>