Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 9 bajtů ,  před 3 lety
opr. linků.
Po roce [[1848]] resp. po roce [[1868]] zesílil tlak jiných národností na rakouskou monarchii, což se promítlo i do literatury. Vliv těchto především slovanských autorů se nejvíce odrazil v [[Realismus (literatura)|realismu]], který tak získal nejen nové podněty, ale zároveň byl oslaben jazykovými boji, které s oslabováním ekonomického a politického vlivu Rakouska, přerůstaly v určitou stagnaci literatury, či lépe řečeno v rezignaci nad stavem literatury.
 
Nejvýraznější představitelkou rakouského realismu byla [[Marie von Ebner-Eschenbachová]], [[Jakob Julius David]], který někdy bývá řazen k [[Naturalismus (literatura)|naturalismu]], který se plně projevil např. v díle [[Ludwig Anzengruber|L.Ludwiga Anzengrubera]].
 
Kolem roku [[1900]] do rakouské literatury pronikla celá řada nových uměleckých směrů. Nejvíce v této době ovlivnil literaturu [[impresionismus]] ([[Peter Altenberg]]) a [[symbolismus]]. Z německého prostředí se velice silně projevil i [[expresionismus]]. Nejvýraznějšími osobnostmi tohoto období byli [[Arthur Schnitzler]] a [[Hugo von Hofmannsthal]]. Schnitzler je autorem řady dramat (''Anatol'', ''Milkování'', ''Rej'' a další) a kratších próz (např. ''Snová novela''), kromě toho si dlouhá léta vedl detailní deník.
Po [[první světová válka|první světové válce]] se ústředním tématem rakouské literatury stal rozpad rakouské monarchie, kde se většinově projevilo nostalgické vzpomínání a záporné hodnocení tohoto rozpadu ([[Stefan Zweig]], [[Karl Kraus]], [[Robert Musil]], [[Alexander Lernet-Holenia]]. Mezi nejvýraznější osobnosti rakouské literatury patřil i [[Heimito von Doderer]], který se otázkou rozpadu monarchie příliš nezabýval.
 
Po nástupu [[nacismus|nacismu]] v [[Německo|Německu]] ([[1933]]) se mnoho tehdejších rakouských spisovatelů angažovalo v jeho prospěch, což ostatně vycházelo ze stavu v jakém byla tehdejší rakouská společnost (např. [[B. Brehm]], [[K.Karl H.Hans Strobl]]). Druhá část spisovatelů nacismus s fašismus povětšinou z levicovových pozic odmítala (např. [[Stefan Zweig]], [[Felix Braun]]). Tito spisovatelé pak odcházeli do exilu, kde se zpravidla zapojovali do různých antifašistických spolků.
 
== Od konce války po pád železné opony ==