Věra Linhartová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m jí → ji
m narovnání přesměrování
Řádek 24:
Věnovala se též studiu japonštiny, do které později překládala, čínštiny a umění [[dálný východ|dálného východu]]. V letech 1978 až 1985 vystudovala japanistiku v Národním institutu orientálních jazyků a civilizací v Paříži a během doktorandského studia absolvovala roční pobyt na univerzitě Waseda v [[Tokio|Tokiu]] (1989–1990). Rigorózní zkoušku složila v roce 1993 a jako téma doktorské práce si zvolila japonské texty věnované malířství od 9. do 19. století. Od roku 1990 pracovala v muzeu orientálního umění Guimet a zabývala se především japonským a čínským malířstvím. V roce 2011 byla oceněna cenou [[Artis Bohemiae Amicis]]. Věra Linhartová je v současnosti v důchodu a stále žije v Paříži.
 
V souvislosti s jejím životem ve Francii se nabízí otázka, zda ji lze ještě vůbec považovat za českou autorku, píše-li výhradně francouzsky. Sama Linhartová se jednou přiznala, že sympatizuje s [[nomád]]y a docela možná se v těch sympatiích skrývá vědomí sdíleného osudu s umělci jako [[Fryderyk Chopin|Chopin]], [[Stravinskij]], [[Vladimir Nabokov|Nabokov]], kteří strávili valnou část svého života bez stabilního domova. V tomto aspektu má osud Věry Linhartové také blízko k osudu prozaika [[Milan Kundera|Milana Kundery]]. Ostatně sama autorka je přesvědčena, že umělec má být především svobodný, což lze považovat za jednu z příčin její emigrace z tehdejšího, nesvobodného Československa a její současnou nechuť se vrátit zpět.
 
== Reflexe autorky ==
Řádek 76:
Odborné práce o výtvarném umění a literatuře publikovala v tuzemských i zahraničních časopisech Výtvarném umění, Výtvarné práci, Tváři umění, Akzente ([[Mnichov]]), Arts asiatiques ([[Paříž]]), Atelier du roman ([[Paříž]]), Cahiers du Musée national d´art moderne ([[Paříž]]), Change ([[Paříž]]) aj.
Ukázky z její tvorby vyšly například i v časopisech Die schwarze Botin ([[Berlín]]), Grosseteste Review ([[Lincoln]]).
Francouzsky psané texty vyšly např. v Argile ([[Paříž]]), Pleine merge ([[Paříž]]), Notes (Malakoff). Publikuje i japonsky – např. v Gendaishi techō ([[Tokio|Tokyo]]), Subaru ([[Tokio|Tokyo]]).
Eseje a kunsthistorické studie publikovala i v polistopadových časopisech, např. v Analogon, List pro literaturu, Labyrint revue, Logos, Světová literatura, [[Literární noviny]], Souvislosti, Tvar aj.