Kristiánova legenda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Problémy autorství a pravosti legendy: překlep |
m oprava překlepů: jejiho → jejího; narovnání šablon; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Christianslegende.jpg|
[[Soubor:Dalimil.png|
'''''Kristiánova legenda''''' (také nazývána '''''Křišťanova legenda''''') je [[Latina|latinský]] spis o počátcích [[křesťanství]] a o prvních českých [[svatý|světcích]]. Názory na dobu jejího vzniku se různí - ačkoliv se legenda sama hlásí ke konci 10. století a někteří historikové kladou dobu
== Historie spisu ==
Nejstarší [[rukopis]]y obsahující části Kristiánovy legendy jsou datovány do [[12. století]].{{doplňte zdroj
Za "znovuobjevitele" Kristiánovy legendy je považován [[Bohuslav Balbín]], který ji nalezl v roce [[1645]] v [[třeboň]]ském archivu. Badatelům [[Josef Dobrovský|Josefu Dobrovskému]] a [[Gelasius Dobner|Gelasiu Dobnerovi]] však byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá, proto ji ve výsledku označili za podvrh. Do historické debaty legendu vrátil až roku 1902 [[Josef Pekař]] a od té doby neskončily učené spory o její platnost, ač v současnosti převažuje mínění o platnosti Pekařovy datace. Nikoliv však absolutně.
Řádek 11:
== Význam Kristiánovy legendy ==
Jako příslušník vládnoucí [[Přemyslovci|přemyslovské]] dynastie (syn Boleslava I. a bratr Boleslava II.) Kristián ve své legendě, která je podle Dušana Třeštíka svodem dosavadního literárního úsilí, sleduje dva cíle: je jím přirozeně oslava světce ze středu českého knížecího rodu (a možná i snaha o napravení otcovy viny). S tím se však logicky pojí ještě jeden aspekt, na který poukázali [[Dušan Třeštík]] a [[David Kalhous]]: Kristián podle nich cca 200 let před [[Kosmas
== Problémy autorství a pravosti legendy ==
Samotná legenda za svého autora označuje řeholníka Kristiána, příbuzného [[Svatý Vojtěch|biskupa Vojtěcha]].<ref>Jména autora i pražského biskupa, jemuž bylo dílo dedikováno, se nacházejí hned v první větě: ''"Domino et ter beato sancte ecclesie Dei Pragensis secundo pontifici Adalberto humillimus et omnium monachorum nec dicendus infimus frater, solo nomine Christianus, in Christo Iesu prosperis successibus ad vota pollere."'' Jejich vzájemné příbuzenství se vyvozuje z věty, v níž autor biskupa nazývá ''nejdražším synovcem'': ''"Nunc vos deprecor, pontifex inclite et nepos carissime [...]"'' Příbuzenství biskupa Vojtěcha se svatou Ludmilou a svatým Václavem pak dosvědčuje věta: ''"Passionem beati Wenceslai simul cum ava sua beate memorie Liudmila [...] non pleniter disertam reperiens, dignum duxi, ut vestram sanctitatem, qui ex eodem tramite lineam propaginis trahitis [...]"''</ref> Autor tedy pocházel snad z rodu [[Slavníkovci|Slavníkovců]], jelikož však legenda zmiňuje Vojtěchovo příbuzenství s Přemyslovci, nelze vyloučit ani jeho přemyslovský původ. Někdy je autor ztotožňován přímo se svatým Vojtěchem,{{doplňte zdroj
* [[Bohuslav Balbín]] (objevitel) považoval autora za syna Boleslava I. a zároveň dovozoval, že matka biskupa Vojtěcha, Střezislava, musela být autorovou sestrou.<ref>BALBÍN, Bohuslav. ''Epitome rerum bohemicarum [...].'' Pragae 1677, s. 82–88.</ref>
Řádek 24:
* Ani Pekařovo argumentační umění a jeho autorita v historické obci však nepřesvědčily všechny. Z jeho soudobých kolegů proti pravosti Kristiána vystoupili kupříkladu [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]] a [[František Vacek]], kteří s ohledem na kult sv. Ludmily, výrazněji se prosazující až ve [[12. století]], kladli vznik dané legendy až do této doby. Na konci 40. let 20. století pak následoval teze svého učitele Václava Novotného v rozsáhlé dvousvazkové studií [[Rudolf Urbánek]] <ref>URBÁNEK, Rudolf: ''Legenda t. zv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských i václavských a její autor.'' Svazky I.1–2, II.1–2. Praha 1947–1948.</ref>
* [[Záviš Kalandra]] zase velmi obšírně dokazoval, že Kristiánova legenda je falzem vzniklým v letech 1333–1342 v roudnickém klášteře (tedy v době [[Dalimilova kronika|podalimilovské]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = Kalandra|jméno = Záviš|příjmení2 = |jméno2 = |titul = České pohanství|vydání = |vydavatel = Fr. Borový|místo = Praha|rok = 1947|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>
* Další podpoře autentičnosti se legendě dostalo v rozsáhlé práci [[Jaroslav Ludvíkovský|Jaroslava Ludvíkovského]].<ref>LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav. ''Rytmické klausule Kristiánovy legendy a otázka jejího datování.'' LF 75, 1951, s. 169–190 a též další práce</ref> Krom něho podpořil stáří Kristiána literární vědec [[Oldřich Králík]]. I přesto však zůstali nepřesvědčen například [[Zdeněk Fiala]], stěžejní osobnost tehdejší historické vědy.<ref>FIALA, Zdeněk. ''Hlavní pramen legendy Kristiánovy.'' Praha 1974 a též mnohé dílčí studie</ref>
* Obhájcem pravosti legendy byl také [[Dušan Třeštík]], jehož argumentační podporou byl spor o pravost Kristiána na určitou dobu ukončen.<ref>TŘEŠTÍK, Dušan. ''Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935).'' Praha 1997; TÝŽ. [http://www.sendme.cz/trestik/premyslkristian.htm ''Přemyslovec Kristián''. AR 51, 1999], s. 602–613., TÝŽ. ''Deset tezí o Kristiánově legendě''. Folia historica bohemica 2/1980, s. 7–38.</ref>
* V poslední době však vystoupil s obranou názoru Vackova a Novotného [[Petr Kubín]], který zasazuje vznik legendy až do poloviny 12. století.<ref>KUBÍN, Petr. ''Znovu o Kristiána''. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha 2007, s. 63–72.</ref> Proti němu obhajuje Třeštíkův koncept například [[David Kalhous]].<ref>KALHOUS, David. ''Znovu o Kristiána: replika.'' In: ČMM (126) 2007, s. 411–417, též: [http://davidkalhous.webzdarma.cz/KalhousReplika.pdf Replika]</ref> Diskuse pokračuje i nadále.<ref>KUBÍN, Petr. ''Sedm přemyslovských kultů.'' Praha 2011, s. 81–123; PACOVSKÝ, Karel. ''Kristián – padouch, nebo hrdina? Pomůže svatá Ludmila?'' [http://www.casopisobscura.cz/obscura/index.php/archiv?download=3:zs2015 Obscura: Časopis studentů historie FF UK, ZS 2015, roč. 2.], s. 12–17.</ref> Kristián je tak stále pro české dějepisectví příslovečným tématem věčného návratu, které je provází již od 18. století.
|