Dorothea von Biron: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Život: Zdroj? (neozdrojované tvrzení, má vztah k jiným stránkám)
→‎Život: Úpravy; zdrojem o nemanželské dceři narozené v roce 1816 je kniha Johannese Willmse, kterou vlastním.
Řádek 23:
Matka Dorothey, Anna Charlotta Dorothea von Medem, vévodkyně Kuronská, patřila také k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]. Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790. Další lázeňské návštěvy příslušníků rodu Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791-1820. Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník (dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 jako patnáctiletá dívka prvně setkala se slavným básníkem [[Johann Wolfgang von Goethe|Johannem Wolfgangem von Goethe]]. Goethe si do deníku zapsal: „Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, byly příjemným středem tamějšího prostředí.“ Goethe se s Dorotheou a její sestrou Kateřinou Vilemínou setkal v Karlových Varech také ještě v roce 1820. Poslední vévodkyni Kuronskou (Anna Charlotta Dorothea von Meden) v lázeňském městě připomíná klasicistní altánek, který zde v roce 1791 nechal postavit pražský hrabě [[Christian Filip Clam-Gallas]] jako výraz obdivu a lásky k ní.
V letech 1811-1813 se Dorothee z manželství s&nbsp;Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti&nbsp;- Ludvík Napoleon (1811–1898), pozdější vévoda Zaháňský a&nbsp;z&nbsp;Valençay, Dorothée Charlotte Emily (1812–1814) a&nbsp;Alexandre Edmond, pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Podle německého historika Willmse se Dorothee de Talleyrand-Périgord koncem roku 1816 narodila také nemanželská dcera z jejího vztahu k hraběti [[Karel Jan Clam-Martinic|Karlu Janovi Clam-Martinicovi]] (1792–1840).<ref>WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O&nbsp;dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.</ref> Je určitá pravděpodobnost, že toto dítě známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, tedy jako pozdější spisovatelku [[Božena Němcová|Boženu Němcovou]]. Roku 1820 přišla na svět Joséphine Pauline (narozena 29.&nbsp;prosince 1820 v&nbsp;Paříži, zemřela 1890). Joséphine, jejímž otcem však podle nepotvrzených spekulací byl manželův strýc [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord]], se později stala majitelkou francouzského zámku [[Château de Rochecotte|Rochecotte]] v&nbsp;[[Francouzský departement|departement]] [[Indre-et-Loire]], který dostala darem od matky.
 
Je známo,{{zdroj?}} že v roce 1816 se Dorothee de Talleyrand-Périgord narodila ještě také nemanželská dcera z jejího vztahu k hraběti [[Karel Jan Clam-Martinic|Karlu Janovi Clam-Martinicovi]] (1792–1840). Je určitá pravděpodobnost, že toto dítě známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, tedy jako pozdější spisovatelku [[Božena Němcová|Boženu Němcovou]].
 
Manželství s&nbsp;Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a&nbsp;Edmondova strýce, ztroskotalo již v&nbsp;roce 1812, ačkoliv k&nbsp;formálnímu rozvodu došlo až v&nbsp;roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a&nbsp;těžil ze jména svého strýce a&nbsp;také z&nbsp;jeho pokladny. Po roztržce s&nbsp;hrabětem Edmondem se Dorothea sblížila s&nbsp;o&nbsp;39&nbsp;let starším vévodou Charlesem de Talleyrand-Périgord a&nbsp;stala se jeho stálou společnicí. Vedla jeho velkou domácnost a&nbsp;doprovázela jej na diplomatických misích. Byla jeho okouzlující partnerkou v&nbsp;hojně navštěvovaném salonu, který spolu vedli na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongrese]] (1814-1815), i&nbsp;v&nbsp;letech 1831-1834, kdy byl vévoda francouzským velvyslancem u&nbsp;britského královského dvora v&nbsp;Londýně. Vévoda Talleyrand ji po své smrti v&nbsp;roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Château de Valençay|Valençay]].