Anarchističtí buřiči: Porovnání verzí

'''Anarchističtí buřiči''', „básníci života a vzdoru“, je označení pro generaci [[Česká literatura|českých spisovatelů]], která se začala tvořit na počátku [[20. století]] v době upadajícího vlivu [[Lumírovci|lumírovců]] a vrcholícího [[Symbolismus|symbolismu]] a [[dekadence]] představitelů [[Česká moderna|České moderny]] (v roce 1900 vyšla sbírka [[Antonín Sova|A. Sovy]] ''Ještě jednou se vrátíme'', o rok později ''Golgatha'' [[Josef Svatopluk Machar|J. S. Machara]] a ''Ruce'' [[Otokar Březina|O. Březiny]]). Jen o zhruba desetiletí mladší básníci [[Petr Bezruč|Bezruč]], [[Stanislav Kostka Neumann|Neumann]], [[Fráňa Šrámek|Šrámek]], [[Karel Toman|Toman]], [[Viktor Dyk|Dyk]], Mahen, Rosenzweig-Moir, Mach, Těsnohlídek a [[František Gellner|Gellner]] (kromě prvně jmenovaného narození v letech 1875–1883) se však po krátkém okouzlení symbolistně-dekadentní [[Poetika|poetikou]] v okruhu [[Moderní revue]] s tímto programem rozešli a abstraktní symboly začali nahrazovat přímým pojmenováním a věcností.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Lehár|jméno = Jan|titul = Česká literatura od počátků k dnešku|vydání = 2. doplněné|vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny|místo = Praha|rok = 2013|strany = 456|isbn = 978-80-7106-963-8|spoluautoři = et al.}}</ref>