Říše Jüan: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: navbox, portál, defaultsort
Zkf (diskuse | příspěvky)
-chybný letopočet
Řádek 47:
Koncem 50. let 13. století byla [[mongolská říše]] na vrcholu moci. Její východní polovině vládl veliký chán [[Möngke]]. Západ, kromě [[Írán]]u kontrolovaného Möngkeho bratrem [[Hülegü|Hülegim]], ovládal chán [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] [[Berke]]. Möngke roku 1258 vyrazil do války s jihočínskou [[Říše Sung|říší Sung]]. Dobýval sungské opěrné body na západě země, v [[S’-čchuan]]u, zatímco mongolský generál [[Urjanchadaj]] útočil z [[Jün-nan]]u, Mönkgeho bratr [[Chubilaj]] v čele další armády útočil na Sungy ze severu, na středním toku [[Jang-c’-ťiang]], a nejmladší bratr [[Arik-buka]] z hlavního města říše [[Karakorum]]u spravoval [[Mongolsko]].
 
V srpnu 1259 Möngke při obležení Che-čou (dnes součást [[Čchung-čching]]u) ve věku padesáti let zemřel. Nového chána měl podle zákona – [[Jasa|Jasy]] – zvolit [[kurultaj|chural]] v Mongolsku za účasti členů [[Čingischán|Čingisova]] rodu. Vláda v Karakorumu v čele s Arik-bukou chural začala připravovat. O postavení nového vládce mongolské říše se hlásil Arik-buka, podporovaný prvním ministrem [[Bolgaj]]em, Möngkeho vdovou i mnohými chány z rodu Čingisovců. Chubilaj však převzal iniciativu, přitáhl do svého sídla [[Šang-tu|Kchaj-pchingu]] na severní hranici Číny, a v květnu 1260 se nechal svou armádou zvolit velikým chánem. Na zprávu o Chubilajově uzurpaci hodnostáři v Karakorumu v červnu 1360 reagovali prohlášením Arik-buky za velikého chána. V západních údělech Arik-buku podpořil Berke, kdežto Hülegü se postavil na stranu Chubilaje (a především proti Berkemu).
 
Chubilaj prohlásil Arik-buku uzurpátorem, podle čínské tradice vyhlásil [[Éra vlády|éru vlády]] ''Čung-tchung'' („Umírněná vláda“).<ref name="c 6d 423"/> Získal na svou stranu bývalou Möngkeho armádu i Urjanchadajův sbor, které byly zprvu ochotny podpořit Arik-buku. V nastalé válce bohaté zdroje severní Číny přinesly Chubilajovi převahu nad soupeřem. Po neúspěchu pokusu o ovládnutí střední Asie nezbylo Arik-bukovi než se, roku 1364, vzdát. Jeho stoupenci v čele s Bolgajem byli popraveni, on sám však dostal milost a zemřel o dva roky později.<ref name="dalaj 325"/>