Franská říše: Porovnání verzí

{{Infobox zaniklý stát

| název = Království Franků

| rok zániku = [[843]]

| více před = ano

| před 1 = Západořímská říše

| před 3 vlajka =

| před 4 vlajka =

| před 5 vlajka =

| před 6 vlajka =

| před info =

| více po =

| článek o vlajce = Oriflamme

| vlajka velikost = 38px

| článek o znaku = Monogram

| znak velikost = 95px

| motto =

| článek o mottu =

| mapa velikost =

| rozloha = 1.000.000

| rozloha poznámka =

| jazyky = [[starofrancouzština]], [[latina]], slovanské

| národnostní složení =

| mateřská země =

| měna = denár, byzantské mince

| zánik = 843 [[Verdunská smlouva]]

}}

 

 

V poslední čtvrtině [[7. století|7. století]] byl nejsilnějším majordomem [[Pipin II. Prostřední|Pipin II.]], jenž porazil roku [[687]] vojsko [[Neustrie|neustrijského]] krále a jeho majordoma. Pipin II. [[Merovejci|Merovejcům]] sice královský titul ponechal, faktickou mocí však disponoval on a jeho následníci. Jeho syn [[Karel Martel]] vítězstvím nad [[Chalífát|muslimy]] v [[Bitva u Tours|bitvě u Tours]] roku [[732]] prokázal svou sílu, jež se hodila [[papež]]i proti [[Langobardi|Langobardům]]. Sbližování s římskou kurií pokračovalo také za jeho syna [[Pipin III. Krátký|Pipina III.]], kterého nakonec papež korunoval franským králem.

== Dějiny Franské říše ==

=== Frankové v době římské ===

{{podrobně|Frankové}}

[[Frankové]] se v&nbsp;[[Starověký Řím|římských]] písemných pramenech objevují poprvé v&nbsp;polovině [[3. století]] v&nbsp;souvislosti s&nbsp;útoky [[Germáni|germánských kmenů]] na římskou hranici. Od počátku [[4. století]] Frankové pronikali také do římského vojska, postupem času se někteří dostali i&nbsp;do funkce [[římský konzul|konzula]] a&nbsp;v&nbsp;2.&nbsp;polovině 4.&nbsp;století se dokonce Frankové [[Magnentius]] a&nbsp;[[Claudius Silvanus|Silvanus]] pokusili uzurpovat [[seznam římských císařů|císařský]] titul. Římané nebyli stále více schopni franský vojenský nápor zvládat, a&nbsp;proto se s&nbsp;nimi snažili vyjednávat a jakožto [[foederati]] je začlenit do svých služeb – výměnou za vojenskou pomoc se Frankové mohli usazovat na území římské říše a&nbsp;sami si vládnout. Moc římské říše nejen v&nbsp;této oblasti proto postupně slábla.<ref>{{Citace monografie|příjmení=James|jméno=Edward|odkaz na autora=Edward James|titul=Frankové|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=NLN|rok=1997|isbn=80-7106-200-6|poznámka=Dále jen James (1997)|strany=37-60|jazyk=}}</ref>

==== Childerich a Chlodvík ====

[[Soubor:Verovering van Gallie.jpg|thumb|left|Růst Chlodvíkovy říše (481-511)]]

Franský král [[Childerich I.]] (asi 440-481) z&nbsp;rodu [[Merovejci|Merovejců]] byl sice zároveň správcem [[římské provincie]] [[Belgia secunda]] se sídlem v&nbsp;[[Tournai]], svou moc však posiloval na úkor slábnoucí [[západořímská říše|západořímské říše]], jež se roku [[476]] rozpadla. Není zcela jasné, zdali [[Frankové]] začali šířit svou moc do severní [[Galie]] právě pod vedením Childericha nebo až za vlády jeho syna [[Chlodvík I.|Chlodvíka]] (asi 481-511), teprve Chlodvíkovy výboje však daly vzniknout franské říši.<ref>James (1997). S. 60-78.</ref> Roku [[486]] Chlodvík zvítězil nad [[Syagrius|Syagriem]] u&nbsp;[[Soissons]] a postupně rozšířil svou moc nad celou severní Galií natolik, že nakonec přenesl své sídlo do [[Paříž]]e. Roku [[491]] podnikl tažení proti [[Durynkové|Durynkům]], v&nbsp;tomto případě však Chlodvík došel jen dočasných úspěchů. Úspěšnější byla jeho další expanze na jih. Roku [[493]] se oženil s&nbsp;[[burgundsko]]u princeznou [[Chlotilda|Chlotildou]]. Převrat v&nbsp;Burgundsku a zavraždění Chlotildiných rodičů se staly Chlodvíkovi záminkou k&nbsp;sérii vpádů do Burgundska, kterými si vynutil platbu [[tribut]]u. Tribut mu museli platit také [[Vizigóti]].<ref>James (1997). S. 79-89.</ref>

 

Chlodvík posiloval svou moc nejen co do rozsahu říše, nýbrž také v rámci franského kmenového svazu. Odstranil především vůdce ripuárských Franků [[Sigibert Chromý|Sigiberta Chromého]] a&nbsp;postupně sjednotil, byť za cenu krveprolití a&nbsp;občanských válek, franské kmeny.<ref>James (1997). S. 89-91.</ref> Poprvé se tak mezi Franky objevila myšlenka jednotné franské identity.<ref>James (1997). S. 6n.</ref> Chlodvík si ponechal jakožto syn správce římské provincie mnohé římské zvyky, rovněž organizace vojska a&nbsp;státní správy se v mnohém podobala spíše římskému než germánskému vzoru.<ref>James (1997). S. 80n.</ref> Konsolidace proběhla také v právní oblasti, když Chlodvík nechal ke konci své vlády [[kodifikace (právo)|kodifikovat]] franské právní zvyklosti do zákoníku ''[[Lex Salica]]''.<ref>James (1997). S. 16n.</ref>

 

 

==== Správa říše ====

Karel se i&nbsp;po císařské korunovaci snažil být především vládcem Franků. Rozlehlou říši rozdělil jako kdysi merovejci na [[hrabství]], která spravovala [[Hrabě|hrabata]], vybíraná panovníkem. V&nbsp;pohraničí byly místo hrabství zřizovány [[Marka (území)|marky]] v&nbsp;čele s&nbsp;[[Markrabě|markrabími]]. Marky byly obsazovány vojáky, kteří měli za úkol bránit říši před útoky zvenčí. Středisky správy byly falce, královské dvorce s&nbsp;palácem, rozmístěné v&nbsp;různých částech země. K&nbsp;nim příslušely statky. Kontrolu nad celým územím prováděl král, který se svojí družinou objížděl zemi. Říše neměla hlavní město, v&nbsp;němž by trvale sídlil. Při tehdejší malé úrodnosti totiž početný královský dvůr rychle spotřeboval zásoby potravin i&nbsp;pícnin z&nbsp;širokého okolí. Panovník byl proto nucen cestovat po statcích, na nichž mu poddaní vždy přichystali dostatek obživy a&nbsp;čerstvé koně pro něho osobně i&nbsp;jeho družinu. Karel ovšem nejraději pobýval v&nbsp;[[Cáchy|Cáchách]], kde si nechal postavit výstavný císařský palác. Z&nbsp;rozlehlého objektu se jako jediná dochovala pouze osmiboká kaple (''Oktogon''), před níž byl císař pohřben. Nese výrazné znaky byzantského slohu.