Richard Bienert: Porovnání verzí

Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po studiu gymnázia vystudoval i práva na pražské univerzitě. Od roku [[1906]] působil jako policejní úředník u c.k. policie v Praze.<ref name="Szabo">{{Citace monografie | příjmení = Szabo | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Szabo | titul = Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.| vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 245 | isbn = 978-80-7277-487-6 | strany = 122}}</ref> Postupně pak pracuje na několika pražských komisařstvích. Od roku [[1912]] působí jako koncipista pražského policejního ředitelství. V roce [[1916]] pak začíná pracovat v jeho zpravodajském oddělení. V lednu roku [[1918]] přechází do prezidia státní policie.<ref name="živ.onl.">http://zivotopisyonline.cz/richard-bienert-591881-321949-posledni-protektoratni-premier</ref> Za [[První světová válka|první světové války]] jako zasvěcený státní úředník, vzdor rizikům, úzce spolupracoval s [[První československý odboj|domácím odbojem]], tzv. [[Maffie|Maffií]]. Spolupracoval s jejím vedoucím činitelem [[Přemysl Šámal|Přemyslem Šámalem]].<ref name="libri">http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=2&name=BIENERT+RICHARD</ref> A právě to ho vyneslo za [[První republika|republiky]] do nejvyšších policejních pater.<ref name="Szabo"/>

Po příchodu nacistů jej [[gestapo]] [[1. září]] 1939 zatklo. Z gestapa byl po několika hodinách propuštěn až na zákrok státního prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]]<ref name="libri"/> a slib [[loajalita|loajality]], který dodržel. Takže ve funkci policejního zemského prezidenta mohl zůstat a vydržel v ní až do roku [[1942]]. Po zatčení premiéra [[Alois Eliáš|Eliáše]], aby neuvolnil klíčový post ministra vnitra aktivním kolaborantům, rozhodl se tento rezort převzít.<ref name="Szabo"/> Dne [[19. leden|19. ledna]] [[1942]] tak byl jmenován v [[Vláda Jaroslava Krejčího|Krejčího vládě]] [[ministr vnitra|ministrem vnitra]]. K jeho jmenování mimo jiné přispěl i konflikt říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava, [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka]], s dosavadním ministrem vnitra [[Josef Ježek (ministr)|Ježkem]].<ref name="libri"/> Od [[12. březen|12. března]] téhož roku byl zároveň náměstkem ministerského předsedy.<ref name="živ.onl."/> Nakonec se [[19. leden|19. ledna]] [[1945]] stal krátce do [[5. květen|5. května]] [[1945]] i [[předseda vlády|předsedou vlády]]. Zároveň s funkcí protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra. Jako jeden z mála (bylo uděleno cca. 30ks) obdržel vysoké protektorátní vyznamenání - [[Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava|Svatováclavskou orlici]] I. stupně se zlatým věncem.<ref name="warcross">http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841</ref> Byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti [[Sovětský svaz|SSSR]]. Akce se však nezdařila.<ref name="libri"/>