Zdeněk Strnad: Porovnání verzí

Doc. Ing. '''Zdeněk Strnad''', CSc. (* [[1939]], [[Praha]]) je český chemik, vědec, spoluzakladatel společnosti LASAK. Hlavním zaměřením jeho vědecké aktivity je materiálový výzkum pro zdravotnictví, v počátcích zaměřený na skla a sklokeramické materiály, v pozdějším období orientovaný zejména na výzkum biomateriálů pro náhrady a regeneraci [[Tkáň|tkání]] v lidském organismu.

Studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde studium úspěšně ukončil v roce 1962 diplomovou prací na téma zabývající se rozpouštěním pevných látek v [[Tavenina|taveninách]]. Disertační kandidátskou práci v oboru [[Křemičitany|silikátů]] obhájil na [[Vysoká škola chemicko-technologická v Praze|VŠCHT Praha]] v roce 1970. V roce 1992 se habilitoval (titul docent) na VŠCHT Praha.

Během dlouholeté odborné činnosti ve Výzkumném ústavu [[Sklo Union]] (1974–92) vybudoval v jeho pražské dceřiné společnosti výzkumné oddělení zaměřené na materiálový výzkum v oblasti skel a skelně krystalických materiálů. Teoretické a praktické výsledky z řešení oborových a státních výzkumných projektů, které vedl, prezentoval ve více než devadesátce původních publikací, patentů, domácích a zahraničních přednáškách a v monografii ''„Skelně krystalické materiály“, SNTL Praha, [[1983]]'', i v jejím rozšířeném anglickém vydání ''„Glass-Ceramic Materials/Liquid Phase Separation, Nucleation and Crystallization in Glasses“, Elsevier, Amsterdam-Oxford-New York-Tokyo 1986''.

Teoretické přínosy tohoto výzkumu lze vidět zejména v původním, uceleném a ojedinělém matematickém zpracování problematiky termodynamických výpočtů, fázových diagramů metastabilního odmísení v kapalné fázi, ve vícesložkových sklotvorných, kysličníkových systémech, které přinášejí nové poznatky teoretické i širšího praktického dosahu. Po přednesení některých výsledků na Mezinárodním sklářském kongresu v [[Spojené státy americké|USA]] v roce 1980 obdržel doc. Strnad pozvání na krátkodobé působení na [http://www2.warwick.ac.uk/ universitě ve Warwicku], kde mohl na špičkově vybaveném pracovišti experimentálně ověřit některé svoje teoretické závěry. (''Z. Strnad, P. W. McMillan: Metastable two-liquid tie lines in the soda-lime-silica system; Phys.  Chem, Glasses, Vol. 24, No. 3, 1983''). Ke konceptu bioaktivity pak přispěly jeho práce o určení vlivu chemického složení na bioaktivitu sklokeramických materiálů, skel a gelů na základě výpočtu nemůstkových kyslíků ve skelné struktuře s polymerní podstatou.<ref>Z. Strnad: Role of the Glass Phase in Bioactive glass-ceramics, Biomaterials, 1992, Vol. 13, No. 5, p. 317</ref><ref>Z. Strnad: Compositional dependence of non-bridging oxygen ions in bioactive glasses-correlation to bioaktivity. In: Proceedings of the CIMTEC 98, World Ceramics Congres, Florence, Italy 14.–19. 6. 1998 (SXI-4)</ref><ref>N. Koga, Z. Strnad, J. Strnad, J. Šesták: Thermodynamics of non- bridging oxygen in silica bio-compatible glass-ceramics; Mimetic material for the bone tissue substitution; Journal of Thermal Analysis and Calorimetry, Vol. 71 (2003), 927–937</ref>

V letech 1978–1984 byl členem Československého komitétu [http://www.icglass.org/ ICG], kde pracoval v odborné 7. komisi – krystalizace skel. V sedmdesátých letech byl členem odborné komise Chemie silikátů při společnosti silikátové  ČSVTS. Od počátku osmdesátých let do současnosti pravidelně plní funkci konsultanta a recenzenta diplomových a disertačních prací na VŠCHT Praha. V letech 1984–86 přednášel na VŠCHT v postgraduálním studiu v oboru technologie silikátů a do roku 2013 jako docent část předmětu „Biomateriály“„''Biomateriály''“. Uskutečnil řadu přednášek na universitách doma i v zahraničí.

Výsledky jeho prací byly kladně hodnoceny i v zahraničí, a tak v roce 1986 přijal zaměstnání u firmy Nippon Electric Glass Ltd. v [[Japonsko|Japonsku]], kam byl pozván jako konzultant v oboru sklokeramických materiálů. V Japonsku se setkal s význačnými osobnostmi z oblasti vývoje a klinické aplikace bioaktivních materiálů, včetně prof. T.  Kokubo a prof. T. Yamamuro z Kyoto University. Spolupráce s univerzitou později vedla k zorganizování první společné konference o bioaktivních materiálech v Praze (listopad/1994) s organizační pomocí od Vysoké školy chemicko-technologické a za bohaté účasti pracovníků mnoha domácích vědeckých, univerzitních a klinických pracovišť. Tato konference byla první událostí, jež informovala českou profesionální veřejnost o těchto nových materiálech, které jsou schopny vytvářet pevnou vazbu s živou kostní tkání bez intermediální vazivové vrstvy, jako reakce organismu na cizí těleso.

Počáteční orientaci i další směřování nově ustavené společnosti LASAK Zdeněk Strnad významně ovlivnil svojí vizí „endosteálního implantátu s bioaktivním povrchem“. V té době se koncept bioaktivity dotýkal pouze keramických bioaktivních materiálů, které však svými mechanickými vlastnostmi většinou nedosahovaly na aplikace ani středně zatížených implantátů. Představa bioaktivního implantátu s dostatečnou mechanickou pevností byla zpočátku částečně naplněna ve společnosti LASAK vývojem endosteálního, dentálního, titanového implantátu s plazmaticky naneseným bioaktivním povlakem hydroxyapatitu – IMPLADENT^® (''Z. Strnad, J. Strnad, C. Povýšil, K. Urban: Effect of Plasma Sprayed Hydroxyapatite Coating on Osteoconductivity of Titanium Implants. The International Journal of Maxillofacial Implants, 15 (2000) 483–490'').

Avšak úplné a originální naplnění vize „endosteálního implantátu s bioaktivním povrchem“ představovala až zlomové technologie BIO povrch, která byla vyvinuta (''J. Strnad, Z. Strnad: Způsob úpravy povrchu titanových implantátů; CZ Patent č. 291685/2003'') a zavedena do výroby ve společnosti LASAK u implantologických systémů  IMPLADENT^® a BioniQ^® pod vedením Jakuba Strnada.