|
Od roku 1589 pobýval v [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příboře]].
Od roku [[1592]] studoval filosofii na latinské škole [[Olomouc]]i. V roce 1597 byl imatrikulován na [[Univerzita Palackého v Olomouci|olomoucké univerzitě]]<ref>Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974, strana 8</ref> a od roku [[1600]] pak studoval filozofii [[Univerzita Karlova|v Praze]], kde se roku [[1603]] stal doktorem [[filosofie]], poté od roku [[1604]] studoval [[Teologie|teologii]] ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Studia předčasně ukončil v roce 1606 a poté se téhož roku [[3. září]] oženil s protestantkou Annou Plachetskou, dcerou kupce z Velkého Meziříčí. Novomanželé se usadili v Brně, ale Anna krátce po sňatku zemřela a Sarkander se po její smrti rozhodl vrátit k duchovní dráze.
21. prosince [[1607]] přijal Sarkander v [[Kroměříž]]i nižší (podjáhenské) svěcení z rukou [[František z Ditrichštejna|kardinála Ditrichštejna]], který jej zároveň 19. března [[1609]] v Brně vysvětil na [[jáhn]]a. 22. března téhož roku mu pak udělil kněžské svěcení olomoucký [[světící biskup]] [[Jan Křtitel Civalli]]. Na konci roku 1609 byl na příkaz kardinála Ditrichštejna uvězněn, neboť pomohl bratrovi [[Mikuláš Sarkander|Mikulášovi]] uprchnout z vězení, kde pobýval obžalován ze zrady.
Od roku [[1609]] byl farářem v [[Uničov]]ě, [[1611]] farářem v [[Charváty|Charvátech]], [[1612]] farářem ve [[Zdounky|Zdounkách]], [[1615]] farářem v [[Boskovice|Boskovicích]].
Od roku [[1616]] byl farářem v [[Holešov]]ě, kde se stal zpovědníkem [[Ladislav III. Popel z Lobkovic|Ladislava Popela z Lobkovic]]. Sarkander jako farář v Holešově vedl dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem [[Václav Bítovský z Bítova|Václavem Bítovským z Bítova]].
[[Soubor:Sarkandrova kaple - freska Holesov.jpg|left|thumb|[[Freska]] znázorňující průvod Jana Sarkandera v [[Holešov]]ě a [[kozáci]] [[Lisovčíci]]]]
Když Lobkovic přechodně ztratil vliv ([[1619]]), Sarkanderovi přátelé poradili, aby uprchl. Jan Sarkander se následně vydal na pouť do [[Čenstochová|Čenstochové]] a přechodně pobýval v [[Krakov]]ě. V listopadu 1619 se vrátil na Moravu.
[[Lisovčíci]] ve službách polského katolického krále vtrhli v únoru roku [[1620]] na Moravu, což bylo doprovázeno značným drancováním. Prakticky bezbranný [[Holešov]] ovšem zůstal ušetřen poté, co vyšlo lisovčíkům naproti procesí s monstrancí (ozdobná schránka na vystavování a uctívání Nejsvětější Svátosti Oltářní) v rukou. Nájezdníci se zastavili, přidali se ke zpěvu a modlitbám a pak pokračovali v cestě. Podle některých později vzniklých legend vedl procesí sám Sarkander, ale to není příliš pravděpodobné, spíše to byl jen holešovský zámecký kaplan Samuel Tuček.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144-145)</ref> Převážně evangelické okolí bylo přitom vypleněno a zvlášť velké škody utrpěl majetek pana Václava Bítovského z Bítova.
[[Soubor:Socha svatého Jana Sarkandera u mostu přes Bečvu u silnice na Troubky, Tovačov, okres Přerov.jpg|thumb|left|Místo zadržení Jana Sarkandra u [[Troubky|Troubek]] na [[Okres Přerov|Přerovsku]], se sochou světce]]
Poté, co na Moravě došlo k převratu a s pomocí českého vojska získali moc moravští protestantští stavové sympatizující s [[České stavovské povstání|českým stavovským povstáním]], ocitl se Sarkander ve velkém nebezpečí - byl touto stranou podezříván, že v [[Čenstochová|Čenstochové]] z pověření Lobkovice dojednal pomoc císaři [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandovi]], kterého nechtěli moravští stavové uznat. Pokusil se uprchnout, ale byl po delším skrývání a cestování dopaden u [[Troubky|Troubek]] a pohnán před povstalecký soud. Shodou okolností byl sudím právě Václav Bítovský z Bítova.
=== Mučení a smrt ===
Po zatčení byl čtyři týdny vyslýchán [[právo útrpné|právem útrpným]] v městském vězení s mučírnou na místě dnešní [[Kaple svatého Jana Sarkandra (Olomouc)|Sarkandrovy kaple]] v Olomouci. Byl nucen k prozrazení, o čem v [[Polsko|Polsku]] jednal, kdo pozval cizí vojska do země a co mu svěřil Ladislav Popel z Lobkovic při zpovědi. Sarkander obvinění, že domlouval vpád polského vojska nebo vedl tajná jednání v [[Polsko|Polsku]], odmítal a co mu svěřil Popel z Lobkovic, rovněž odmítl prozradit, protože by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství.
{{citát|A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti.|[[Jan Scintilla]] v dopise [[František z Ditrichštejna|kardinálu Ditrichštejnovi]] (1621)<ref>in [[Jiří Fiala (bohemista)|Jiří Fiala]]: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 151)</ref>}}
[[Soubor:Sarkandrova kaple - freska vezneni.jpg|thumb|Freska znázorňující [[věznění]] Jana Sarkandera]]
[[Soubor:Sarkandrova kaple - freska muceni.jpg|thumb|Freska znázorňující [[mučení]] Jana Sarkandera]]
[[Soubor:Sarkandrova kaple - epitaf detail.jpg|thumb|[[mučení]] Jana Sarkandra na [[skřipec|skřipci]]]]
Byl třikrát mučen běžnými způsoby a nakonec, v rámci třetí tortury, ještě i mimořádnými, které kat na přání soudců použil, nicméně zradu nepřiznal a zpovědní tajemství neprozradil. Když nakonec kat prohlásil, že už nezná žádná další mučení, která by na něj mohl použít, vyslýchající navrhli speciální mučení, nicméně ani to nevedlo k cíli. Před čtvrtou torturou zachránil Sarkandera [[Jan Scintilla|rychtář Scintilla]], který se vzepřel soudní komisi a zdůraznil, že takové pošlapání práva nemůže schválit. Komise poté od úvah o čtvrté tortuře ustoupila.<ref>in [[Jiří Fiala (bohemista)|Jiří Fiala]]: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)</ref>
O mučení i odpovědích byl pořizován podrobný protokol, ten ale na konci rozzuřený [[Ctibor Žernovský]] sebral a patrně zničil. Jediné podrobnějším autentickým popisem Sarkanderova osudu během věznění je tak zpráva [[rychtář]]e Jana Scintilly, sepsaná v roce [[1621]] pro kardinála z Ditrichštejna.<ref>její kompletní překlad do češtiny viz in Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)</ref>
Mučení Sarkanderovi způsobilo celou řadu vážných zranění (očití svědkové vypovídali, že když se ve vězení modlil [[Denní modlitba církve|breviář]], otáčel listy jazykem, nemoha tak činit rukama) a na jejich následky zemřel v žaláři o necelé čtyři týdny později.
Pokud jde o obvinění, které proti Sarkanderovi vznášeli protestantští vůdci, není znám žádný důkaz o tom, že by se účastnil jednání o polské pomoci císaři nebo o něm vůbec věděl. Pomoc v Polsku každopádně dojednalo tajné císařské poselstvo vedené hrabětem Michalem z Althanu.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144)</ref>
Jeho soudce, [[Václav Bítovský z Bítova]], bojoval po porážce stavovského povstání proti Habsburkům v řadách cizozemských armád, v roce [[1627]] byl zajat v [[bitva u Bernsteinu|bitvě u Bernsteinu]] a převezen do Brna. Po doplňovacích výsleších a procesu (odsouzen k smrti za velezradu byl již v nepřítomnosti v roce 1622) byl [[27. březen|27. března]] [[1628]] popraven.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 164-166)</ref>
== Úcta ==
[[Soubor:St_John_Sarkander_Church_Pašovice_(CZ).jpg|thumb|Kostel sv. Jana Sarkandera v [[Pašovice|Pašovicích]] (1995)]]
[[Soubor:Kościół św. Jana Sarkandra i klasztor franciszkanów w Górkach Wielkich.jpg|right|thumb|[[Kostel svatého Jana Sarkandera (Górki Wielkie)|Kostel sv. Jana Sarkandera]] v obci [[Velké Hůrky]]]]
Umučení kněze vyvolalo okamžitě značné pobouření. Jeho kult jako mučedníka se poměrně brzy rozšířil nejen na Moravě, ale i v Polsku a v Čechách.
Dne [[15. září]] [[1859]] ho papež [[Pius IX.]] blahořečil, a [[21. květen|21. května]] [[1995]] byl v Olomouci papežem [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]] svatořečen současně se [[Zdislava z Lemberka|Zdislavou z Lemberka]]. [[Kanonizace]] Jana Sarkandera byla ve své době kontroverzním tématem a nemalá část veřejnosti se stavěla proti ní. Proti kanonizaci se dosti ostře postavili též [[evangelíci]] a byla vnímána jako krok proti [[Ekumenické hnutí|ekumenickému hnutí]].
Jelikož jde o poměrně nového svatého, má zatím jen málo kostelů a kaplí. Z našich kaplí je nejznámější [[Kaple svatého Jana Sarkandra (Olomouc)|Sarkandrova kaple v Olomouci]], která stojí na místě vězení, kde byl umučen. Ještě v roce svatořečení 23. září [[1995]] byla také sv. Janu Sarkanderovi zasvěcena nová kaple<ref>http://farnostpraksice.webnode.cz/bohosluzby/</ref> v [[Pašovice|Pašovicích]] u [[Uherský Brod|Uherského Brodu]]. Jeho kostely najdeme nejvíce v [[Polsko|Polsku]], viz např. františkánský klášterní [[kostel svatého Jana Sarkandera (Górki Wielkie)|kostel sv. Jana Sarkandera]] v obci [[Velké Hůrky]].
Zajímavým dokladem úcty ke sv. Janu Sarkanderovi mezi Olomoučany je fakt, že jeho sochu bez ohledu na hrozící potíže ze strany církevních úřadů umístili mezi sochy světců zdobící slavný [[Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)|Sloup Nejsvětější Trojice]] - více než sto let před jeho blahořečením.<ref>Vladislav Dudák: ''Metropole Hané: Olomouc a kaple sv. Jana Sarkandra'' in Týden, 6. 7. 2009; dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/okno-do-ceska/metropole-hane-olomouc-a-kaple-sv-jana-sarkandra_127581.html</ref>
== Reference ==
<references />
[[Soubor:Sarkandrova kaple - epitaf.jpg|left|thumb|[[epitaf]] Jana Sarkandra v [[Kaple svatého Jana Sarkandra (Olomouc)|Sarkandrově kapli]] v [[Olomouc]]i, pův. umístěný v dnes zrušeném olomouckém kostele [[Kostel Panny Marie na Předhradí (Olomouc)|Panny Marie na Předhradí]]]]
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Balcárek | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Balcárek | titul = Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2011 | počet stran = 524 | isbn = 978-80-86829-61-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Buben | jméno = Milan M. | odkaz na autora = Milan Buben | příjmení2 = Kučera | jméno2 = Rudolf | odkaz na autora2 = Rudolf Kučera (politolog) | příjmení3 = Kukla | jméno3 = Otakar A. | odkaz na autora3 = Otakar A. Kukla | titul = Svatí spojují národy : portréty evropských světců | vydavatel = Panevropa | místo = Praha | rok = 1995 | vydání = 2. rozš | počet stran = 195 | isbn = 80-85846-00-4}}
* Bradáč Josef, ''Ženitba Jana Sarkandra'', in: Čejka Gustav (red.), ''Teologické studie. Sborník teologických statí IV.'', Praha, ČKCh 1985, 84-106.
* [[Jiří Černý (historik umění)|Černý Jiří]]: Sv. Jan Sarkander ve výtvarném umění jihozápadní Moravy. In Naším krajem (sborník). Západomoravské muzeum v Třebíči č. 7, 1996, 1-7.
* [[Jiří Černý (historik umění)|Černý Jiří]]: Některá zapomenutá zobrazení sv. Jana Sarkandra v Čechách a na Moravě, Mezinárodní zpravodajství z katolického světa Report, 2, 2000 (únor), s. 32 – 34.
* [[František Hrubý|Hrubý František]], ''Kněz Jan Sarkander, moravský mučedník doby bělohorské a jeho legenda''. [[Český časopis historický]] 45, 1939, 236-271, 445-478. Též zvl. otisk, Praha 1940.
* [[Jiří Fiala (bohemista)|Jiří Fiala]], ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 135-160)
* [[Josef Foltynovský|Foltynovský Josef]] – [[Jan Tenora|Tenora Jan]], ''Bl. Jan Sarkander. Jeho doba, život a blahoslavení'', Olomouc, MCM 1920.
* [[Josef Foltynovský|Foltynovský Josef]], ''Králický rukopis o bl. Janu Sarkandrovi'', Hlídka 27 (1910), 379-387.
* Grulich Rudolf, ''Der selige Johanes Sarkander'', in: ''Deutschland und seine Nachbarn. Forum für Kultur und Politik'', Heft 9, Bonn 1994, 3-26).
* Hertl Jan, ''Bl. Jan Sarkander v pojetí prof. Hrubého'', Řád. Revue pro kulturu a život 7 (1941) 264-268.
* [[František Hrubý|Hrubý František]], ''Kalvínský teolog a bouře opavská roku 1603'', [[Český časopis historický]] 37 (1931) 593-601.
* [[František Hrubý|Hrubý František]], ''K boji o Jana Sarkandra'', 1940.
* Charouz Jindřich Zdeněk, ''Hlas v mlčení. Jan Sarkander, kněz a mučedník'', in: ''Kněz a mučedník Jan Sarkander. Sborník ke svatořečení''. Olomouc, MCM 1994, 6-73.
* Indra Bohumír, ''Ke vpádu lisovčíků na Moravu 1620''. Naše Valašsko 8 (1943) 73-77.
* ''Kněz a mučedník Jan Sarkander. Sborník ke svatořečení''. Olomouc, MCM 1994.
* [[Josef Matzke|Matzke Joseph]], ''Der Seelige Johannes Sarkander'', Königstein i. Taunus 1960 (''Schriftenreihe des Sudetendeutschen Priesterwerkes Königstein i. Ts., 13'').
* [[Václav Medek|Medek Václav]], ''Kněz Jan Sarkander'', Otisk ze Zpráv Vlastivěd. ústavu v Olomouci, 1970.
* Němec Jaroslav, ''Rozbor dokumentů o kanonizaci Jana Sarkandra'', in: ''Kněz a mučedník Jan Sarkander. Sborník ke svatořečení''. Olomouc, MCM 1994, 100-108.
* Samerski Stefan, ''Die Institutionalisierung eines Landespatrons. Der Olmützer Gebetszettel des Jan Sarkander (1576-1620) von 1749'', in: Ganz David - Henkel Georg (Hgg.), ''Rahmen-Diskurse. Kunstbilder im konfessionellen Zeitalter'', Münster, Reimer 2004 (''KultBild. Visualität und Religion in der Vormoderne 2''), 282-300.
* {{Citace monografie | příjmení = Schauber | jméno = Vera | odkaz na autora = | příjmení2 = Schindler | jméno2 = Hanns Michael | odkaz na autora2 = | titul = Rok se svatými | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 1997 | vydání = 2 | počet stran = 702 | isbn = 80-7192-304-4}}
* Souček Tomáš, ''Jan Sarkander a Uničov'', SevM 64 (1992) 54-56.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''Čtyři kapitoly o bl. Janu Sarkandrovi'', 1939.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''Kázání o bl. Janu Sarkandrovi v r. 1697'', Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje 30 (1939), 250-252.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''Obrana bl. Jana Sarkandra proti útokům dr. Františka Hrubého'', Olomouc 1940.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''P. Martin Ignác Sarkander TJ. bratrem bl. Jana'', Hlídka 57 (1940) 143-144.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''Spiknutí proti smlouvě libenské a Mikuláš Sarkander'', SlSb 1969, 242-258, též zvl.otisk, Opava 1969.
* [[František Šigut|Šigut František]], ''Bl. Jan Sarkander'', [Opava] 1969, rukopis. ZAO Opava, Pozůstalost Fr. Šiguta, inv. č. 98.
* Šindl Martin, ''Sv. Jan Sarkander, působení a kult ve Velkém Meziříčí'', Velké Meziříčí, SOkA Žďár 1995.
* Šumšal Jar., ''Rubín Moravy. Bl. Jan Sarkander, kněz mučedník'', sb. Vítězové, Olomouc 1934.
* [[Bohumil Zlámal|Zlámal Bohumil]], ''Blahoslavený Jan Sarkander'', Křesťanská akademie, Řím 1969.
* [[Bohumil Zlámal|Zlámal Bohumil]], ''Giovanni Sarcander'', heslo v: ''Bibliotheca Sanctorum IX'' (Roma 1969) 654-659.
* [[Rudolf Zuber|Zuber Rudolf]], ''Je svatořečení Jana Sarkandra oprávněné?'' in: 'Kněz a mučedník Jan Sarkander. Sborník ke svatořečení''. Olomouc, MCM 1994, 74-99.
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|John Sarkander}}
* [http://www.doo.cz/view.php?cisloclanku=2006021703 Jan Sarkander – Patron zpovědního tajemství] – podle Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: ''Rok se svatými'', Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1994
* http://www.svatymichal.cz/historie/JanSarkandr.html
* [http://www.rozhlas.cz/praha/uslysime/_zprava/349290 O Janu Sankanderovi v 421. dílu Toulek českou minulostí]
* [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:12846061-05ff-11e1-9caa-0050569d679d Život a utrpení blahoslaweného mučenníka Jana Sarkandera..., 1861.]
* [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:1be6b300-7e21-11e1-b070-0050569d679d Život blahoslaveného kněze a mučedlníka Jana Sarkandra, 1885.]
* Evangelíci o Janu Sarkandrovi: sborník ke kanonizaci nového katolického světce [uspořádal Pavel Keřkovský]; EMAN, Heršpice 1995
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Sarkander, Jan}}
| 