Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 2 bajty ,  před 3 lety
nahrazeno "kanovník augustiniánů" věcně správným označením "augustiniánský kanovník".
Zdá se, že měl zvlášť blízký vztah k svému otci Adolfovi, jenž pocházel z Vídně, a byl přednostou železniční stanice v Tullnu. Od něj zdědil celoživotní zálibu k železnici. Také jeho dědeček byl železničním inženýrem a stejně tak i Egonův pozdější poručník Leopold Czihaczek. U dráhy pracovala posléze i sestra Melanie.
 
Byl plachý a uzavřený a raději se zabýval sám sebou, než aby vyhledával společnost druhých. Byl tiché dítě, jež se nevyznačovalo nápadnou ctižádostí nebo zvláštním nadáním ani na reálném gymnáziu v [[Kremže|Kremži]] ([[1902]]), ani v [[Klosterneuburg]]u ([[1902]]–[[1906]]). Jednu třídu musel dokonce opakovat, což později kvitoval nepřívětivou poznámkou, že jeho "neomalení učitelé" byly vždy jeho "nepřáteli". Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Jeho učitel z Klosterneuburgu, Ludwig Karl Strauch, malíř Max Kahrer a kanovníkaugustiniánský augustiniánůkanovník Wolgang Pauker ho v tom s porozuměním podporovali. Byli to oni, kdo přes námitky jeho poručníka Leopolda Czihaczeka schválili roku [[1906]] jeho žádost o přijetí na akademii.
 
Předcházející rok patřil v jeho životě k jedněm k nejbolestnějším. 1. ledna [[1905]] zemřel na [[progresivní paralýza|progresivní paralýzu]] jeho otec. Kromě finančních obtíží, jež měla otcova smrt za následek, zůstal nyní bez nejdůležitější osoby ve svém životě. Nikdy neměl nijak zvlášť důvěrný, či dokonce vřelý vztah k matce. Ale ztráta otce jej natrvalo poznamenala. Zkušenost smrti, která rodině Schielových věru nebyla cizí, mladého Egona podle jeho vlastních slov silně ovlivnila i jako umělce. Smrt se pro něj stala významným námětem tvorby. Zpočátku však měla otcova smrt za následek, že se, coby jinoch, cítil jako jediný "muž" v domácnosti a snažil se vyvážit ztrátu uctívaného otce stupňováním sebevědomí.
4

editace