Právní jednání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rozpracováno |
další doplnění |
||
Řádek 2:
'''Právním jednáním''' ({{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|''negotium''}}) [[Svéprávnost|svéprávná]] [[Právní osobnost|osoba]] nabývá [[Subjektivní právo|práva]] a zavazuje se k [[povinnost]]em. Je projevem [[vůle]] člověka s právními následky, jde tedy o jednu z [[Právní skutečnost|právních skutečností]]. Právně lze jednat konáním (''komisivní jednání'') nebo opomenutím (''omisivní jednání''), může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (''konkludentně''). Svým obsahem a účelem musí právní jednání odpovídat [[Dobré mravy|dobrým mravům]] i [[zákon]]u. Jestliže je v rozporu s právem, jedná se o '''protiprávní jednání''', jehož následkem je [[delikt]]. Nejčastějším projevem právního jednání obecně je [[smlouva]].
Dříve bylo právní jednání vyjádřeno pojmem '''právní úkon''', který byl v § 34 [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]] definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“. Tato zákonná definice se stala předmětem kritiky (například [[Karel Eliáš]]), neboť výraz ''zejména'' implikoval existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobovaly, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat. S [[Občanský zákoník )Česko, 2012)|novým občanským zákoníkem]] se české právo vrátilo k původnímu označení ''právní jednání'', které podle jeho § 545 vyvolává nejen ty právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které plynou ze zákona, dobrých mravů, obecných zvyklostí a ze zavedené praxe stran.
== Náležitosti právního jednání ==
Řádek 41:
== Druhy právních jednání ==
Právní jednání lze třídit podle různých kritérií:
*
** jednání jednostranná – např. [[závěť]], na jedné straně ale může vystupovat i více subjektů právního jednání (tzv. pluralita subjektů)
** jednání dvou a vícestranná – zejména [[smlouva]], mezi projevy vůle všech stran musí dojít ke vzájemné shodě; zde se ještě rozlišují synallagmatická (se vzájemnými právy a povinnostmi, např. [[kupní smlouva]]) a asynallagmatická právní jednání (nerovná, právům a povinnostem jedné strany neodpovídají práva a povinnost druhé strany, např. u [[darování]])
* podle kauzy (důvodu):
* Podle požadavku na existenci formy:▼
** jednání kauzální – důvod je výslovně vyjádřen
** jednání abstraktní – kauza není vyjádřena, ale věřitel je v případě sporu (s výjimkou cenných papírů) povinen ji dokázat ({{OZ|1791}})
* podle zaměření:
** jednání adresovaná – učiněna vůči určité osobě (osobám), dovršena jsou okamžikem, kdy se dostanou do sféry dispozice adresáta
**
**
**
▲** neadresné - Nesměřují vůči určitým subjektům (např. veřejná soutěž, opuštění věci, závěť atd.).
▲* Podle vzniku následků ve vztahu k jednajícímu:
** jednání formální – zákonem nebo dohodou je vyžadována určitá forma, např. písemná forma pro zřízení, převod, změnu nebo zrušení věcného práva k nemovité věci
▲** úkony mezi živými (''inter vivos'')
** jednání neformální – lze jednat libovolnou formou
▲** úkony pro případ smrti (''mortis causa''), např. závěť
▲* Podle majetkového naplnění:
**
▲** úplatné (''onerózní'') - Za plnění jedním účastníkem je poskytnuta protihodnota druhým účastníkem (peníze, či jiná protihodnota).
** jednání nepojmenovaná (''inominátní'')
▲** bezplatné (''lukrativní'') - Protihodnota není smluvena (např. darování).
▲* Podle úpravy v občanském zákoníku:
▲** právní úkony pojmenované (typické) - Jedná se o nejčastější právní úkony, ty občanský zákoník speciálně upravuje a pojmenovává.
== Literatura ==
|