Právní jednání: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rozpracováno
další doplnění
Řádek 2:
'''Právním jednáním''' ({{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|''negotium''}}) [[Svéprávnost|svéprávná]] [[Právní osobnost|osoba]] nabývá [[Subjektivní právo|práva]] a zavazuje se k [[povinnost]]em. Je projevem [[vůle]] člověka s právními následky, jde tedy o jednu z [[Právní skutečnost|právních skutečností]]. Právně lze jednat konáním (''komisivní jednání'') nebo opomenutím (''omisivní jednání''), může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (''konkludentně''). Svým obsahem a účelem musí právní jednání odpovídat [[Dobré mravy|dobrým mravům]] i [[zákon]]u. Jestliže je v rozporu s právem, jedná se o '''protiprávní jednání''', jehož následkem je [[delikt]]. Nejčastějším projevem právního jednání obecně je [[smlouva]].
 
Dříve bylo právní jednání vyjádřeno pojmem '''právní úkon''', který byl v § 34 [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]] definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“. Tato zákonná definice se stala předmětem kritiky (například [[Karel Eliáš]]), neboť výraz ''zejména'' implikoval existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobovaly, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat. S [[Občanský zákoník )Česko, 2012)|novým občanským zákoníkem]] se české právo vrátilo k původnímu označení ''právní jednání'', které podle jeho § 545 vyvolává nejen ty právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které plynou ze zákona, dobrých mravů, obecných zvyklostí a ze zavedené praxe stran.
 
== Náležitosti právního jednání ==
Řádek 41:
 
== Druhy právních jednání ==
Právní jednání lze třídit podle různých kritérií:
* Podlepodle počtu stran:
** jednostranný právní úkon - Obsahuje projev vůle jen jedné strany. Na jedné straně může vystupovat i více subjektů právního úkonu (tzv. pluralita subjektů). Jedná se například o závěť, odstoupení od smlouvy, opuštění věci atd.
** jednání jednostranná – např. [[závěť]], na jedné straně ale může vystupovat i více subjektů právního jednání (tzv. pluralita subjektů)
** dvoustranný právní úkon - Obsahuje projevy vůle dvou stran, mezi kterými musí být vzájemná shoda (konsensus). Jedná se zejména o smlouvy.
** jednání dvou a vícestranná – zejména [[smlouva]], mezi projevy vůle všech stran musí dojít ke vzájemné shodě; zde se ještě rozlišují synallagmatická (se vzájemnými právy a povinnostmi, např. [[kupní smlouva]]) a asynallagmatická právní jednání (nerovná, právům a povinnostem jedné strany neodpovídají práva a povinnost druhé strany, např. u [[darování]])
** vícestranný právní úkon - Obsahuje projevy vůle více než dvou různých stran. Jedná se například o smlouvu o sdružení, vícestrannou směnnou smlouvu atd.
 
* podle kauzy (důvodu):
* Podle požadavku na existenci formy:
** jednání kauzální – důvod je výslovně vyjádřen
** formální
** jednání abstraktní – kauza není vyjádřena, ale věřitel je v případě sporu (s výjimkou cenných papírů) povinen ji dokázat ({{OZ|1791}})
** neformální
 
* podle zaměření:
* Podle obsahu podstaty právního úkonu:
** jednání adresovaná – učiněna vůči určité osobě (osobám), dovršena jsou okamžikem, kdy se dostanou do sféry dispozice adresáta
* volní (konsenzuální) - K jejich vzniku stačí projev vůle. Vyskytují se zpravidla v občanském právu.
** neadresnéjednání -neadresovaná Nesměřují– nesměřují vůči určitým subjektům, (např. [[veřejná soutěž,]] nebo [[opuštění věci, závěť atd.).]]
* reálné - Musí dojít ještě např. k předání věci; tj. přistupuje zde ještě reálný úkon něco učinit.
 
* Podlepodle vzniku následků ve vztahu k jednajícímu:
* Podle vyjádření kauzy:
** úkonyjednání mezi živými (''inter vivos'')
** kauzální
** úkonyjednání pro případ smrti (''mortis causa''), např. závěť či [[dědická smlouva]]
** abstraktní
 
* Podlepodle majetkového naplnění:
* Podle působení účinků právního úkonu:
** úplatnéjednání úplatná (''onerózní'') - Zaza plnění jednímjedné účastníkemstrany je druhou stranou poskytnuta protihodnota druhým účastníkem (peníze, či jiná protihodnotamajetková hodnota).
** adresné - Musí být učiněny vůči určitým subjektům a zároveň se dostaly do sféry jejich dispozice.
** bezplatnéjednání bezúplatná (''lukrativní'') - Protihodnotaprotiplnění není smluvenasjednáno, (např. darování). nebo [[zápůjčka]]
** neadresné - Nesměřují vůči určitým subjektům (např. veřejná soutěž, opuštění věci, závěť atd.).
 
* Podlepodle požadavku na existenci formy:
* Podle vzniku následků ve vztahu k jednajícímu:
** jednání formální – zákonem nebo dohodou je vyžadována určitá forma, např. písemná forma pro zřízení, převod, změnu nebo zrušení věcného práva k nemovité věci
** úkony mezi živými (''inter vivos'')
** jednání neformální – lze jednat libovolnou formou
** úkony pro případ smrti (''mortis causa''), např. závěť
 
* Podlepodle úpravy v občanském zákoníku:
* Podle majetkového naplnění:
** právní úkonyjednání pojmenovanépojmenovaná (typické''nominátní'') - Jednájedná se o nejčastější právní úkonyjednání, tykterá občanskýzejména zákoníkjako tzv. typové smlouvy zákon speciálně upravuje a pojmenovává.
** úplatné (''onerózní'') - Za plnění jedním účastníkem je poskytnuta protihodnota druhým účastníkem (peníze, či jiná protihodnota).
** jednání nepojmenovaná (''inominátní'')
** bezplatné (''lukrativní'') - Protihodnota není smluvena (např. darování).
 
* Podle úpravy v občanském zákoníku:
** právní úkony pojmenované (typické) - Jedná se o nejčastější právní úkony, ty občanský zákoník speciálně upravuje a pojmenovává.
** právní úkony nepojmenované (atypické)
 
== Literatura ==