Grigorij Alexandrovič Potěmkin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 193.165.146.234 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomas62
Bez shrnutí editace
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Řádek 5:
 
== Život ==
'''Vladimir Vladimirovič Putin''' (rusky  [[:Soubor:Ru-Putin.ogg|Влади́мир Влади́мирович Пу́тин]]; narozen [[7. říjen|7. října]] [[1952]] [[Petrohrad|Leningrad]]) je [[Rusko|ruský]] [[politik]], [[Seznam prezidentů Ruska|prezident]] [[Rusko|Ruské federace]]. V březnu 2012 zvítězil v prvním kole[[Ruské prezidentské volby 2012|prezidentských voleb]]. Předtím zastával funkci ruského [[Seznam prezidentů Ruska|prezidenta]] již po dvě funkční období mezi roky [[2000]]–[[2008]]. V letech 1985–1990 byl činný jako agent [[KGB]] ve [[Německá demokratická republika|Východním Německu]]. Od roku [[1998]] do roku [[1999]] působil jako ředitel [[Federální služba bezpečnosti|Federální služby bezpečnosti]]. V letech 1999–2000 a pak 2008–2012 vykonával funkci [[Předseda vlády|předsedy vlády]]. [[Ideologie|Ideologický]] základ, kterým je určována podoba politického systému v Rusku v období Putinovy vlády, bývá označován jako [[putinismus]].
Narodil se v obci [[Čižovo]] poblíž [[Smolensk]]a v rodině nepříliš bohatého [[Bělorusové|běloruského]] [[důstojník]]a [[Šlechta|šlechtického]] původu. Původně navštěvoval církevní školu, ale v šestnácti letech se přihlásil jako řadový voják do jízdní gardy. V roce [[1756]] byl přijat na [[gymnázium]] při právě založené [[Lomonosovova univerzita|moskevské univerzitě]]. Jako mimořádně nadaný [[student]] se stal jedním z dvanácti nejlepších absolventů této školy. Za odměnu byl poslán do [[Petrohrad]]u a představen carevně [[Alžběta I. Petrovna|Alžbětě I]]. Krátce po návratu z Petrohradu byl však ze studií vyloučen, jelikož školu přestal navštěvovat. Tuto situaci způsobil zřejmě jeho [[zdravotní stav]]. Trpěl po celý svůj život častými a dlouhodobými [[deprese (psychologie)|depresemi]], stavy naprosté [[apatie]] a [[Únava|únavy]]
 
[[Soubor:Catherine_II_and_Potemkin_(modern_collage).jpg|thumb|Kníže Potěmkin a carevna Kateřina II.|258x258pixelů]]
Tato období trvala i několik měsíců a a podle svědků se po celou tuto dobu vždy oddával náboženskému [[mysticismus|mysticismu]], opíjel se, odmítal se mýt a převlékat.
 
Po vyloučení ze studií se vrátil do gardy, kde byl povýšen na [[strážmistr]]a. V roce [[1762]] došlo ke [[Státní převrat|státnímu převratu]] a moci v Rusku se ujala [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] On sám sice nepatřil k předním organizátorům tohoto převratu, ale aktivně se na něm podílel, za což byl carevnou náležitě odměněn a povýšen na podporučíka gardy. Získal také funkci carského podkomořího. Jako diplomatický [[kurýr]] strávil následující rok a půl ve [[Švédsko|Švédsku]]. Po návratu se jeho vojenská kariéra dále příznivě vyvíjela a v roce [[1768]] se přihlásil jako dobrovolník do bojů proti [[Turecko|Turecku]]. Zakrátko byl povýšen na [[generálmajor]]a a v roce [[1773]] na [[generálporučík]]a. V roce [[1772]] byl moci zbaven dosavadní favorit a milenec Kateřiny II. [[Grigorij Orlov]] a nahrazen Alexejem Vasilčikovem. Toho se však carevna Kateřina brzy nabažila a jeho místo v roce [[1775]] ve svých pětatřiceti letech zaujímá Potěmkin. Ten získával jedno vyznamenání za druhým, velkolepé dary a hodnosti a brzy se stal jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů [[Rusko|Ruska]]. Získal titul [[hrabě]]te, následně v roce [[1776]] i titul [[říšský kníže|říšského knížete]], který mu na přání carevny udělil rakouský císař [[Josef II.]] Po Potěmkinovi přišla ještě celá řada dalších carevniných [[Milenec|milenců]] – z nichž většinu vybral pro carevnu on sám), ale on zůstával nadále ve svých funkcích a byl neoficiálním spoluvladařem, rádcem a [[přítel]]em [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II. Veliké]] až do své [[smrt]]i. Povahově byl protipólem carevny. V politice byl méně cynický než ona a byl zastáncem méně tvrdých způsobů řešení některých situací – například ve vztahu k [[Polsko|Polsku]]. Na druhé straně byl i rozhodnější než [[car]]evna a současníci jej považovali za skvělého organizátora a administrátora. Měl rovněž spoustu těžko realizovatelných politických i vojenských [[plán]]ů a [[nápad]]ů, zatímco Kateřina uvažovala spíše prakticky a střízlivě. Kníže [[Taurida|Tauridský]], jak zněl jeho [[šlechtický titul|titul]], měl ovšem s Kateřinou také mnoho společných zálib. Tou největší bylo asi užívání si přepychu a nekontrolovaného utrácení peněz. Žádný z dosavadních ani následujících favoritů Kateřiny II. Veliké nestál státní pokladnu tolik jako Potěmkin.
 
[[Soubor:Catherine_II_and_Potemkin_(modern_collage).jpg|thumb|Kníže Potěmkin a carevna Kateřina II.|258x258pixelů]]Největšího úspěchu své [[Kariéra|kariéry]] dosáhl jako vicekrál a vladař nově připojených území na jihu Ruska. V březnu [[1774]] jej carevna jmenovala generálním gubernátorem [[Novorossijsk]]a. V roce [[1785]] byla tato [[gubernie]] přejmenována na [[Jekatěrinoslavská gubernie|Jekatěrinoslavskou]] a byla k ní připojena i Taurida (dnešní [[Krym]]). Potěmkin se rozhodl tuto téměř liduprázdnou oblast proměnit v nejbohatší kraj Ruska. Z celé Evropy byli zváni cizí kolonisté, aby tato místa osídlili. Největší rozmach výstavby Novorossijska začal po roce [[1783]], kdy do oblasti dorazily velké finanční prostředky na její rozvoj a začala výstavba [[Sevastopol]]u. Další vývoj ovšem ukázal, že tyto velké plány daleko přesahují reálné možnosti [[Státní pokladna|státní pokladny]]. Carevna jej ovšem bezvýhradně podporovala, jelikož jeho kolonizační plány byly plně v souladu s její myšlenkou na postupné vytlačení [[Turecko|Turecka]] z blízkých oblastí a ovládnutí [[Černé moře|Černého moře]], [[Balkán]]u a následné dobytí [[Istanbul|Cařihradu]] a vytvoření Řecké východní říše. Tohoto ctižádostivého plánu se však nepodařilo nikdy dosáhnout.
 
V roce [[1787]] pozval carevnu Kateřinu II. Velikou na [[Inspekce|inspekční]] cestu na [[Krym]] (v této době vznikl výraz [[Potěmkinova vesnice|potěmkinské vesnice]]).
 
Zanedlouho poté rusko–rakouská koalice v několika bitvách porazila turecká vojska a [[šestá rusko-turecká válka|rusko-turecká válka]] byla ukončena v roce [[1790]] dobytím [[Izmail]]u. On sám obdržel [[Plná moc|plnou moc]], aby zahájil mírová jednání s Turky. Do [[Iaşi|Jasů]] (v dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]) byla svolána[mírová konference, ale té se již nezúčastnil. Do Jasů sice dorazil, ale ve velmi špatném zdravotním stavu. Odtud se vydal na cestu do [[Mykolajiv|Nikolajeva]], ale během tohoto putování [[Smrt|zemřel]], zřejmě na [[Perforace (lékařství)|perforaci]] [[žlučník]]u.
 
== Odkazy ==