Tádžikové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m redirect napřímen |
<ref> podle šablony značka: možný spam |
||
Řádek 63:
Úředním jazykem je [[tádžičtina]]. Dalším významným jazykem je [[ruština]], která je mnohdy používána pro obchod. Považuje se za mezietnický jazyk. Třetím neoficiálním prvkem jsou jazyky pamírské. Poslední skupinou jsou jazyky jednotlivých etnik, která na území žijí.
Tádžičtinou dnes hovoří kolem 4 380 212 lidí<ref>{{Citace monografie
Tádžičtinou dnes hovoří kolem 4 380 212 lidí<ref>Kokails, P. a spol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán: střípky kulturních proměn střední Asie. NOSTALGIE Praha, 2007. ISBN: 9788073081676</ref>. Z hlediska klasifikace se tadžičtina řadí mezi indoevropské jazyky pod větev perské jazyky. Dělí se dále do čtyř skupin dialektů – severní (samarkandsko-bucharský, západoferganský, východoferganský, uratjubinský, pendžikentský, varzobsko-gissarský), centrální (matčinský, falgarský), jižní (vachánsko-karateginský, kuljabský, kuljabsko-gissarský, rogský, badachšánský) a jihovýchodní (darvazský, vančský).▼
| příjmení = Kokaisl
| jméno = Petr
| příjmení2 = Pargač
| jméno2 = Jan. a kol
| titul = Lidé z hor a lidé z pouští – Tádžikistán a Turkmenistán
| url = http://books.google.cz/books?id=9UtKqmQZz54C&printsec=frontcover&dq=%22petr+kokaisl%22&lr=&ei=mpb6SuP0GJaizATnzKjuDg#v=onepage&q=&f=false
| dostupnost = Dostupné online
| vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
| místo = Praha
| rok = 2007
| doi = 10.13140/RG.2.1.4037.5125
| oclc = 314349871
| isbn = 978-80-7308-167-6
▲
Co se týče psaného písma, tádžikové používají ruskou [[azbuka|azbuku]], která je doplněná o další čtyři znaky. Původní obyvatelé Tádžikistánu používali [[arabské písmo]], v roce 1930 přešli na latinku, kterou azbuka vystřídala po roce [[1940]].
Řádek 80 ⟶ 94:
== Umístění ==
=== Tádžikistán ===
V [[Tádžikistán]]u žije 7 768 385 obyvatel, z toho 79,9 % jsou Tadžikové.<ref>Tádžikistán. In: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/tadzikistan/zakladni_informace_o_teritoriu.html?notify=1</ref> Na rozdíl od většiny středoasijských národů se zde nevyskytuje žádné dělení na kmeny, ačkoliv se tádžikové mohou dělit na 3 skupiny podle [[dialekt]]u – Sogdijskou, Chaltonskou a Gornobadachšánskou. Z tradičních uznávaných institucí si dodnes zachoval význam mašvarat (schůze obecních stařešinů), džamomad (schůze mužů) a avlod (rodová skupina).<ref>
| příjmení = Kokaisl
| jméno = Petr
| příjmení2 = Pargač
| jméno2 = Jan. a kol
| titul = Lidé z hor a lidé z pouští – Tádžikistán a Turkmenistán
| url = http://books.google.cz/books?id=9UtKqmQZz54C&printsec=frontcover&dq=%22petr+kokaisl%22&lr=&ei=mpb6SuP0GJaizATnzKjuDg#v=onepage&q=&f=false
| dostupnost = Dostupné online
| vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
| místo = Praha
| rok = 2007
| doi = 10.13140/RG.2.1.4037.5125
| oclc = 314349871
| isbn = 978-80-7308-167-6
}}</ref> Základní jednotkou společnosti je ovšem rozšířená rodina.
=== Uzbekistán ===
| |||