Architekt: Porovnání verzí

 

== Historie profese ==

 

V roce [[1440]] florentský architekt [[Leone Battista Alberti]] napsal knihu De Re Aedificatoria, vydanou v roce [[1485]], rok před znovuvydáním prvního svazku Vitruvit, jehož autorem byl antický technik a architekt ([[Marcus Vitruvius Pollio]]). Alberti jako první definoval postavení architekta, který by se měl v první řadě zabývat konstrukčním systémem s ohledem na vlastnostmi prostředí, materiálů a stavebních principů, v druhé řadě s artikulací díla vzhledem k využití a potřeby jeho uživatele a ve třetí řadě by se měl architekt zabývat [[proporcí]] a výzdobou budovy. Základem povolání architekta je neustále vytváření životních prostor pro jednotlivé okruhy lidské činnosti, jeho schopnost a znalosti potřebné k vytvoření návrhu a zaručující jejich využití ve všech stupních návrhu a realizace, architekt musí projít neustálým procesem vzdělávání podpořeným zkušenostmi z praxe. Práce architekta spojuje disciplíny jako je [[matematika]], [[věda]],[[umění]], [[technologie]], [[sociologie]], [[politika]], [[historie]] a jeho vlastní přístup a filozofie. Vitruvius jako první známý teoretik na poli architektury tvrdí: ''"Architektura je věda vycházející z množství jiných věd a lemována širokým okruhem podrobných znalostí, které pomáhají vytvořit postoj k umění."'' Dodává, že architekt by měl být zběhlý v hudbě a astronomii. Vitruviova rozsáhlá definice architekta ve svém přeneseném významu platí i v současnosti navzdory komerci a výpočetní technice, která do značné míry změnila přístup moderního architekta v procesu tvorby.