Běloruština: Porovnání verzí

Přidáno 41 bajtů ,  před 4 lety
linky.
(Běloruština není úředním jazykem české republiky)
(linky.)
|}
 
* Původní slovanské [g] se změnilo na hlásku [ɣ], která je podobná českému [h] (její [[Artikulace (lingvistika)|artikulace]] je však oproti [h] posunuta směrem výš v dutině ústní a k artikulaci se užívá zadní části jazyka, tj. jako u novořecké gammy neboli českého „ch“, od kterého se liší jen tím, že je znělé). K označení hlásky [g] (vyskytuje se pouze v několika málo slovech cizího původu, např. ''ганак'', ''гвалт'') sloužilo do roku 1933 písmeno Ґ, které nyní není „oficiální“ součástí běloruské abecedy.
* Mnohem častěji než v ruštině se používá písmeno Э, zejména ve slovech převzatých z jiných jazyků (srov. bělorusky ''тэатр'', ''універсітэт''/''універсытэт'' – rusky ''театр'', ''университет''). To znamená, že v takových slovech se v běloruštině vyskytuje před hláskou [e] souhláska tvrdá, zatímco v ruštině měkká (bělorusky ''teatr'', ''uňiversitet'', rusky ''těatr'', ''uňiversitět'').
* Běloruština má párovou měkkost souhlásek (tj. například tvrdé ''v'' a měkké ''v'', tvrdé ''l'' a měkké ''l'' atd.). Nemá ovšem měkké ''r'', což je rozdíl oproti ruštině (běl. ''рэктар'', rus. ''ректор''). Dále nemá měkké, ale vždy tvrdé ''š'' a ''č'' (ruské ''ч'' se oproti tomu vyslovuje vždy jen měkce, srov. běl. ''чысты'', rus. ''чистый'').
* Podobně jako v ruštině se nepřízvučné О nevyslovuje jako [o], ale přibližuje se k [a] (tento jev se nazývá '''[[Akání|ákání]]''', ''аканне''). Oproti ruštině je však tento posun k [a] výraznější. Je také odražen v pravopisu, proto je písmeno A v běloruských textech velmi časté (srov. bělorusky ''малако'', rusky ''молоко''). Podobné je to v pozici před přízvukem s kombinací měkká souhláska + E, které se v běloruštině posouvá také k [a] (tzv. '''jakání''', ''яканне''), zatímco v ruštině spíše k [i]. Výjimkou jsou převzatá slova z cizích jazyků a některé další skupiny slov (např. ''метро'' se v běloruštině vyslovuje nikoli [mjatro], jako by tomu bylo u slov domácího původu, ale [mjetro], zatímco v ruštině spíše [mitro]).
* Pro běloruštinu typické historické hláskové změny (resp. odlišnosti v porovnání s češtinou): [ď] → [dz'] (velmi měkké [dz]), [ť] → [c'] (velmi měkké [c]).
* Podobně jako [dz'] a [c'] je i [s'] a [z'] velmi měkké – přední část jazyka je přiklopena k dásním a tvrdému patru více, než je to v ruštině u měkkého [s'] a [z'], tj. výslovnost se přibližuje k polským Ś a Ź. Tedy například mezi běloruským ''сена'' a ruským ''сено'' (''seno'') je rozdíl nejen ve výslovnosti poslední samohlásky (u běloruštiny výraznější [a]), ale i ve výslovnosti měkkého [s'] na začátku slova.