Pokračovací válka: Porovnání verzí

=== Ofenzíva Rudé armády (v roce 1944) ===

V roce [[1944]] se situace na frontě zcela změnila. Rudá armáda připravila mohutnou ofenzívu na [[Karelská šíje|Karelské šíji]]. Hlavním cílem však nebyla porážka Finska. Plán byl jednou ze dvou klamných operací před operací Bagration. Němci měli právě touto operací na Karelské šíji a Ladožsko – Oněžské frontě, stejně jako u Narvy a na jižním směru dojít k přesvědčení, že toto jsou hlavní směry úderu, které Rudá armáda ve svém letním tažení povede. Pozdější naprostý úspěch operace Bagration, který znamenal definitivní zhroucení německých obranných linií na východě byl také právě mimo jiné rovněž důsledkem této velmi úspěšné tzv. "maskirovky". Stejně, jako tomu bylo na západní frontě v případě vylodění, i zde byl hlavní útok očekáván v jiných oblastech, než nakonec proběhl. Přesto však útok na finské obranné linie byl veden mohutnou armádou, vybavenou nejmodernější technikou silné a nyní také velmi zkušené Rudé armády. Maršál Mannerheim předpokládal, že k tomuto útoku dříve či později dojde a nechal na frontových liniích a zejména pak na Karelské šíji vybudovat silné obranné linie. Ty Finové budovali prakticky celých dva a půl roku a tak zde byla silná a odolná hluboce členěná obrana s množstvím pevností a zátarasů.

Ofenzíva Rudé armády začala 9. června 1944 a byla vedena zničující silou. Finové, přestože vedouvedli mistrné obranné boje, nemohounemohli odolat takové přesile a stahujístahovali se postupně na další, vnitřní obranné linie. Obě strany majíměly těžké ztráty. Hlavní obranné linie se sovětům podařilo prorazit, avšak nepodařilo se jim finskou armádu přivést do stavu, kdy by nebyla s to vést ústupové boje a zaujímat nová obranná postavení. Několikanásobná převaha a nasazení elitních [[gardové jednotky|gardových jednotek]], vyzbrojených tím nejlepším, čím Rudá armáda disponovala, umožnila částečný úspěch sovětské ofenzívy. Kritickým se pro finskou armádu ukázal být nedostatek moderních pěchotních protitankových zbraní, bez kterých finští vojáci navzdory obrovské statečnosti a vynikajícím schopnostem dokázali vzdorovat nejmodernější obrněné technice, představované tanky [[IS-1]], [[IS-2]] a [[T-34|T-34/85]], jen velmi obtížně.

25. června 1944 vypukla [[bitva v oblasti Tali-Ihantala]], největší a nejkrvavější bitva v historii severských zemí. Padesátitisícová finská armáda v ní zastavila početně třikrát silnějšího a mnohem lépe vyzbrojeného nepřítele a způsobila mu těžké ztráty. Obranná linie nebyla prolomena. Ztráta 22 000 mužůrudoarmějců a asi 500 tanků představujících vrchol soudobé obrněné techniky ukázala, že Finsko není tak slabé, jak se předpokládalo. Navíc zkrachovaly i souběžné akce v [[Ladožská Karelie|Ladožské Karelii]] (– Východní Karelii Finové vyklidili) – a proti jižnímu pobřeží Finska, (ukázalokde se ukázalo, že Rudá armáda není se stávajícími silami schopna provést efektivní [[vylodění]] ve finském týlu). Finská fronta tak byla jediným úsekem [[Východní fronta 1941-1945|Východní fronty]], na němž Rudá armáda v roce 1944 nedokázala splnit zadané cíle navzdory nejvyšší snaze a četným posilám.