Italské království (Svatá říše římská): Porovnání verzí

| po 1 vlajka = ShieldFlag andGermany CoatEmperors of Arms of the Holy Roman Emperor (c.1200-c.1300)Banner.svg

| po 2 vlajka = ShieldFlag andof Coatthe of ArmsMarch of theVerona Holyand Roman Emperor (c.1200-c.1300)Aquileia.svgpng

| po 3 = JanovskáVévodství republikaSpoleto

| po 3 vlajka = Milano-Stemma 2.svg

| po 4 = PisánskáVévodství republikaFriuli

| po 4 vlajka = ShieldBandiere ofdal the Republic of PisaFriûl.svg

| po 5 = PapežskýJanovská státrepublika

| po 5 vlajka = CoAFlag Pontificalof States 02Genoa.svg

'''Italské království''' (německy ''Königreich Italien'', latinsky ''Regnum Italiae'' nebo ''Regnum Italicum'') či '''Říšská Itálie''' (německy ''Reichsitalien'') byla [[Dědičná monarchie|monarchie]] [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a spolu s [[Německé království|Německým královstvím]] a [[Druhé burgundské království|Burgundskem]] tvořili ''„Tria Regna“'' (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech [[962]]–[[1024]], kdy zahrnovalo většinu severního [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] (kromě [[Papežský stát|Papežského státu]] a jihu poloostrova, který náležel [[Sicilské hrabství|Sicilskému hrabství]]) a skládající se ze zemí Lombardie, [[Vévodství Spoleto|Spoleta]] a [[Markrabství|marek]] [[Toskánské markrabství|Toskánska]] a [[Veronské markrabství|Verony]]. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku [[1801]] existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval [[Císař říše římské|císařům Svaté říše římské]].

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k [[Svatá říše římská|Římsko-německé říši]], stalo se tak poté po odtržení [[Furlánsko|Friuli]]. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v [[Toskánsko|Toskánsku]], odtržení [[SplitSpoleto|Spoleta]] atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi [[Guelfové a ghibellini|ghibeliny a guelfy]] vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie ([[Lombardská liga]], [[Verona]] atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v [[Pavia|Pavii]].