|
[[Soubor:Mikoyan-Gurevich_MiG-23MLD_Flogger_K_USAF.jpg|náhled|250x250pixelů|Stíhací-bombardovací bombardér [[MiG-23|Mig-23]]]]
[[Soubor:FA-18_Hornet_VFA-41.jpg|náhled|250x250pixelů|Stíhací-bombardovací bombardér [[Boeing F/A-18E/F Super Hornet|F/A-18F Super Hornet]]]]
'''Stíhací-bombardovací letounbombardér''' je frontový (taktický) [[Stíhací letoun|stíhač]], který je schopen úderů proti pozemním a hladinovým cílům. Kombinuje schopnosti [[Stíhací letoun|stíhače]] a frontového [[Bombardér|bombardéru]], obvykle je schopen útočit silnými zbraněmi třídy „[[Střela vzduch-země|vzduch-země]]“. Hlavním rozdílem od [[Bitevní letoun|bitevního stroje]] je schopnost vést ofenzivní [[Manévrový vzdušný souboj|vzdušný boj]].
Typicky jsou údery na pozemní cíle vedeny bombardéry a bitevníky z pod ochrany stíhačů. Stíhací- bombardéry jsou schopny vést boj bez krytí, díky vysokým manévrovacím schopnostem a výzbroji, dostatečnoudostatečné pro řádnou obranu před stíhači soupeře, a dále schopnost uhýbat před nepřátelskými prostředky [[Protivzdušná obrana|protivzdušné obrany]]. Na druhou stranu, po přípravě, bombardéry a bitevní letouny skvěle a účinně působí proti pozemním konvojům nepřítele [[Kobercové bombardování|masivními vzdušnými údery]] (proti opevněným objektům a velkým bojovým plavidlům), ale pro boj s vysoce mobilním soupeřem, jako je například osamělý tank nebo nákladní auta, stejné stíhací- bombardéry a útočné stroje, je pro běžné bombardéry a bitevníky často nemožné. Naopak, stíhací-bombardovací letounbombardér, který je schopen jednat bez krytí, je optimální pro plnění těchto úkolů. Přesto, další nevýhodou stíhacích- bombardérů, v porovnání s běžnými bombardéry, je menší množství munice pro zabezpečení úderů na pozemní cíle.
== Pístové stíhací- bombardéry ==
[[Soubor:I.Ae.24_24 "Calquin".jpg|náhled|250x250pixelů|[[Argentina|Argentinský]] stíhací- bombardér FMA I. Ae. 24 Calquín]]
První stíhací- bombardéry byly postaveny ještě v době pístového letectví. Nejslavnější pístové stíhací- bombardéry:
* [[Messerschmitt Bf 110|Messerschmitt Bf.110]] a [[Messerschmitt Me 210|Messerschmitt Me.210]];
* [[Supermarine Spitfire|Spitfire]] (stíhací-bombardovací modifikace);
Stíhacím bombardérem je také sovětský [[Jakovlev Jak-9|Jak-9]]. Ale, na rozdíl od Bf.110, Me.210 a Bristol Blenheim, byl použit hlavně jako [[Stíhací letoun|stíhací]] — použití jako stíhací-bombardovací prakticky představuje přidanou funkcí Jaku-9.
V pojetí tvůrců byly [[Pístový motor|pístové]] stíhací- bombardéry určeny pro použití jako univerzální letadlo — k ničení vzdušných a pozemních sil soupeře. Nicméně, v praxi, ne vždy všechno bylo tak jednoduché. Německé stíhací bombardéry Bf.110 a Me.210 a britský Bristol Blenheim docela dobře ničily nepřátelské těžké bombardéry, dopravní letadla a mobilní pozemní jednotky nepřítele (tanky, auta, torpédové čluny a další malé lodě atd.), ale jasně prohrávaly s jednomotorovými stíhači.
Také oni prohrály s bombardéry a bitevními letouny ve schopnosti zničit dobře opevněné pozemní cíle (mosty, továrny, velké bojové lodě), ale dobře doplňovaly bombardéry ve spojení jako eskortní stíhačky, stejně jako letadla pro potlačení [[Protivzdušná obrana|protivzdušné obrany]].
== Reaktivní stíhací- bombardéry ==
První [[Nadzvukový letoun|nadzvuková letadla]], která byla schopna stejně účinně vést vzdušný boj, jako útočit na pozemní cíle, byly stíhací letouny 3. generace: sovětský [[MiG-23|Mig-23B]], Mig-23BN, [[MiG-27|Mig-27]], [[Suchoj Su-17|Su-17М]], americký [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4]], francouzský [[Dassault Mirage F1|Mirage F-1]]. Nicméně úkoly stíhacích- bombardérů v průběhu bojů jsou definovány doktrínou jejich aplikace v konkrétních letectvu. Například, během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]], americké stíhací- bombardéry [[Republic F-105 Thunderchief|F-105]] prováděly výhradně údery na pozemní objekty, i když se konaly střety s letouny soupeře, a v řadě případů dosáhly vítězství.
To znamená, že na rozdíl od [[Pístový motor|pístových]] stíhacích- bombardérů, reaktivní stíhací- bombardéry mají často vlastnosti, vhodné pro použití jako univerzální bojové letouny — jednající jak proti vzdušným cílům soupeře, tak proti jeho pozemním jednotkám. Stíhací- bombardéry jsou zejména vhodné pro volný lov, jak vzdušných cílů (letadla, vrtulníky), tak i proti nepřátelským pozemním jednotkám či hladinovým plavidlům (zejména mobilním), a také pro aplikaci bodových úderů na pozemní objekty, v případech, kdy je použití bombardérů nepraktické.
== Rozdíly od víceúčelové stíhačky ==
V současné době je řadou vědců uznávána jako nová třída letadel „víceúčelový stíhací letoun“. Rozdíl od stíhacího- bombardéru byl vždy velmi sporný, protože jsou obvykle oba klasifikovány stejně. Nicméně mezi nimi existuje podmíněný rozdíl:
* Stíhací- bombardér je lepší alternativou frontového [[Bombardér|bombardéru]], který v případě potřeby může využít své sekundární kvality — vést [[Manévrový vzdušný souboj|vzdušný boj]].
* Víceúčelový stíhací letoun — to je univerzální stíhací letoun, určený v první řadě pro "dobytí převahy ve vzduchu", a pokud je to nutné, může být použit pro boj s pozemními silami a povrchovými plavidly.
Termín "víceúčelový stíhací letoun" často patří k letounům páté generace, což často způsobuje zmatek při zařazení toho či onoho letadla.
| 