Arabské jaro: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění textu značka: editace z Vizuálního editoru |
malé opravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 24:
* [[Bahrajn]] – po rozsáhlých protestech zejména [[Ší'itský islám|šiitské]] nevládnoucí většiny král [[Hamad]] slíbil ekonomické změny a propustil politické vězně, kvůli nadále trvajícím protestům v březnu 2011 protesty s pomocí vojenských sil [[Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu|Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu]] vojensky potlačil.
K méně rozsáhlým protestům či nepokojům došlo také v [[Kuvajt]]u, [[Libanon]]u, [[Mauritánie|Mauritánii]], [[Katar]]u, [[Súdán]]u, [[Irák]]u, [[Írán]]u, [[Spojené arabské emiráty|Spojených arabských emirátech]] a v [[Západní Sahara|Západní Sahaře]].
== Situace v jednotlivých státech po pěti letech ==
V roce 2011 svět s nadějí vzhlížel k arabskému jaru, které vzbudilo očekávání, že se v arabském světě brzy vše napraví. O pár let později se ho zmocnilo zděšení. Dopředu se tlačí noví aktéři, státy se rozpadají a staré elity se vzpírají jakékoliv změně V arabském světě se náboženství proplétá s politikou, politika vylučuje četné skupiny obyvatel na správě věcí veřejných a tak připravuje půdu pro odštěpování různých frakcí a zneužívání moci ke vzniku nestátních uskupení, která se ukazují jako nebezpeční aktéři. Z euforie a optimistického ducha roku 2011 nezůstalo nic. Konflikty v arabském světě vedou k rozpadu státnosti. Státy, které nemohly splnit očekávání, ke kterému se obyvatelstvo upínalo v roce 2011, se rozpadají. Objevují se nestátní aktéři, kteří těží z války; daří se válečným magnátům a šéfům band jako je tomu v Jemenu, ale i v Sýrii. Lokální milice mnohde zajišťuje bezpečnost, jako třeba v Libyi.<ref name=":0" />
Ve velkých částech Sýrie a Iráku zaujal místo zdiskreditovaných státních institucí nábožensky legitimovaný řád Islámského státu. Tyto země se štěpí podle náboženských a v případě Kurdů i etnických hranic. Každá skupina zasahuje teritoriálně také do sousední země. V Sýrii dosud trvá občanská válka, stejně jako trvá občanská válka v Iráku po předčasném odchodu amerických vojsk ze země v roce 2011. Pár let po zásahu armády Spojených států jejich spojenců v Libyi se stejně jako v Sýrii ukazuje, že tyto země nelze udržet v hranicích dosavadního státního útvaru uměle vytvořeného koloniálními mocnostmi. Na Arabském poloostrově zajišťují soudržnost tradiční kmeny a tak se obyvatelstvo může s novými státy také identifikovat. Západ se však změnám dosavadních státních hranic brání.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /Dvacet válek, které změnily svět|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r. o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=208|isbn=ISBN}}</ref>
V [[Sýrie|Sýrii]] a [[Irák|Iráku]] jsou staré pořádky zničeny a konflikt se šíří do Libanonu. [[Libanon]] je zemí, která je Islámským státem nejvíc v ohrožení. V [[Libye|Libyi]] se režim rozpadá. Čím déle válka trvá, tím více se etablují lokální vládci. Žijí z válečného hospodářství a o mírové uspořádání nemají zájem. V [[Egypt|Egyptě]] se s pučem v červenci 2013 vrátily staré elity i starý policejní stát. Demokratický režim pohořel, protože nebyl v zájmu staronové elity. Ústřední vládě se vymkla kontrola nad zemí v [[Jemen|Jemenu]]. V [[Bahrajn|Bahrajnu]] dochází k nepokojům proto, že ši´tská většina nenachází u sunnitského krále ani spravedlivé jednání, ani dobré vládnutí. V Maroku panuje osvícená monarchie. [[Saúdská Arábie|Saudská Arábie]], na rozdíl od [[Jemen|Jemenu]], patří mezi šest monarchií [[Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu|Rady pro spolupráci arabských států v zálivu
== Odkazy ==
| |||