Arthur Balfour: Porovnání verzí

I po drtivé porážce ve volbách roku [[1906]] zůstal vůdcem Konzervativní strany, ale jeho možnosti oponovat velké přesile liberálů v parlamentu byly omezené. Začal proto uplatňovat kontroverzní politiku blokace a úprav zákonů navržených liberály ve [[Sněmovna lordů|Sněmovně lordů]], která byla v rukou konzervativců. Vůdce liberálů [[David Lloyd George]] nakonec navrhl státní rozpočet, který vedl k ústavní krizi a následně k zákonu upravujícímu právo horní komory parlamentu zasahovat do zákonů pouze na zadržení jejich přijetí na maximálně dva roky. Poté co se konzervativcům nepodařilo vyhrát volby roku [[1910]] rozdělili se konzervativní členové horní komory při hlasování o tomto zákoně tak, aby se vyhnuli jmenování nových liberálních členů Sněmovny lordů, kteří by tento zákon podpořili. Balfour, vyčerpaný politickými spory rezignoval na vůdce Konzervativní strany, i když zůstal vlivným politikem.

 

 

Po [[Versailleská smlouva|Versailleské konferenci]] roku [[1919]] rezignoval na funkci ministra zahraničí, ale zůstal členem vlády. V letech [[1921]]–[[1923|23]] reprezentoval Británii na [[Washingtonská konference|Washingtonské konferenci]].