Ruská pravoslavná církev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
přesun textu z článku Konstantin Petrovič Pobědonoscev, revize 14169254 |
||
Řádek 21:
Roku 1652, po reformách [[Patriarcha Nikon|patriarchy Nikona]], došlo ke [[schizma]]tu, jímž se z pravoslavné církve vydělili tzv. [[starověrci]].<ref>[http://www.iencyklopedie.cz/staroverci/ Starověrci] iEncyklopedie.cz</ref>
===
Ruská pravoslavná církev se potýkala s vnitřními problémy, ale na venek působila mohutným dojmem. Na počátku 20. století se k církvi hlásilo 83 milionů věřících. "V roce 1900 bylo celkem téměř 105 000 světských duchovních a mnichů (2230 [[protojerej]]ů, 34 784 kněží, 14 945 [[Jáhen|diákonů]] a 43 857 Ďáčků). Pravoslavných chrámů každým rokem přibývalo. V průměru se jich za rok stavělo kolem pěti set. V roce 1903 fungovalo celkem 50 355 chrámů a 19 890 kaplí."<ref>{{Citace monografie|příjmení=Zubov|jméno=Andrej|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Ruska 20. století-díl I.|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2014|počet stran=|strany=93|isbn=}}</ref> Velkým vnitřním problémem církve bylo vzdělávání církevních činitelů. Platy duchovních zajišťoval stát. Tyto platy byly pro duchovní nižšího svěcení dosti malé, zatímco platy biskupů byly nesrovnatelně větší. (Státní plat faráře činil 300 rublů, plat biskupa byl 30 až 50 tisíc rublů a plat kyjevského metropolity byl 100 000 rublů.)<ref>{{Citace monografie|příjmení=Zubov|jméno=Andrej|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Ruska 20. století-díl I.|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2014|počet stran=|strany=93|isbn=}}</ref> Duchovní byli tedy často odkázáni na milodary svých farníků. Úroveň duchovenstva navíc snižoval fakt, že zůstávalo v podstatě kastovní organizací, neboť profese kněze se v rodinách dědila. Navíc pro mladého člověka byla často jediná možnost, jak dosáhnout středoškolského vzdělání právě dráha duchovního, to znamená, že někteří ze studentů církevních seminářů nepovažovali svoji službu za poslání, ale jen za prostředek k posílení společenského statutu.
=== Doba komunismu: útlak a rozdvojení ===
[[Soubor:Trinity view.jpg|thumb|200px|[[Trojicko-sergijevská lávra]] na počátku 20. století]]
V letech [[1927]]–[[2007]] existovala vedle Ruské pravoslavné církve také [[Exilová ruská pravoslavná církev]], která vznikla poté, co byla domácí pravoslavná církev nucena ke spolupráci s [[bolševismus|bolševickým režimem]]. Během éry [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] bylo režimní snahou církev zcela zlikvidovat; zejména za [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] vlády byla vystavena nesmírně kruté perzekuci s krátkým uvolněním během [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]]. V letech [[1917]] až [[1935]] bylo zatčeno 130 tisíc pravoslavných kněží a z nich bylo minimálně 95 tisíc zabito. Počet kostelů v Rusku klesl z 29 584 v roce [[1927]] na méně než 500 v roce [[1940]]. Toho roku byl na svobodě pouze jediný biskup.
| |||