BAC 1-11: Porovnání verzí

 

== Vznik ==

 

Během reorganizace britského leteckého průmyslu koncem 50. let [[20. století]] vstoupil Hunting v roce 1960 do koncernu British Aircraft Corporation. V této nové organizaci byl projektem H-107 pověřen další člen koncernu Vickers. Při zpracování podkladů nového BAC-107 Vickers vycházel ze zkušeností s konstrukcí turbovrtulových letounů [[Vickers Viscount|Viscount]], které měl nový letoun nahradit v provozu. Projektovaný letoun byl zvětšen pro 59 až 69 pasažérů a za pohonné jednotky byla vybrána dvojice dvouproudových [[Rolls-Royce Spey]] umístěných na zádi [[trup letadla|trupu]].

 

== Vývoj ==

[[Prototyp]] nového letounu označený BAC-111 (G-ASGH) poprvé vzlétl 20. srpna 1963, avšak již v říjnu havaroval a jeho sedmičlenná posádka zahynula. [[Letoun]] se dostal se do silně přetažené polohy se sklonem osy trupu 35°, v níž byly [[vodorovné ocasní plochy]] v úplavu [[křídlo|křídla]] a motorových gondol, přičemž kormidla přestala reagovat.

 

Upravené sériové provedení '''BAC-111-200''' poháněly dva motory Rolls-Royce Spey 506-14 po 47,1 kN. Oproti prototypu byla rekonstruována [[náběžná hrana]] křídla, zvětšila se jeho hloubka u trupu a dodatečně byly namontovány aerodynamické plůtky. Současně byla do řízení zavedena automatika, zabraňující přetažení. Na každé polovině křídla byl umístěn detektor úhlu náběhu, který po překročení stanovené meze ve spolupráci s pneumatickým pracovním válcem automaticky sklonil [[knipl]], aby se podélná osa letounu navrátila do normálu. Vstup do kabiny cestujících byl sklopnými dveřmi se schodištěm pod zádí trupu a dveřmi na levém boku přídě trupu, v nichž mohly být na přání zákazníka instalovány sklopné schůdky. [[Křídlo]] bylo vybaveno velkými Fowlerovými [[vztlakové klapky|vztlakovými klapkami]]. Posádka byla obvykle dvoučlenná plus [[palubní průvodčí]].

 

Amerikanizované obměně '''BAC-111-400''', jejíž prototyp (G-ASYD) poprvé vzlétl 13. července 1965, se na trhu dařilo lépe. Do nové verze bylo zabudováno nucené vypouštění palivových nádrží za letu, nouzové kyslíkové dýchací přístroje pro cestující a [[černá skříňka (doprava)|černá skříňka]]. Třicet kusů odebrala společnost [[American Airlines]], která s nimi začala létat od března 1966. Letouny poháněly motory Spey 510-14, nebo 511-14 se statickým tahem po 51 kN. Celkem bylo prodáno 69 strojů -400.

 

'''BAC-111-475''' byl určen pro provoz na vysoko položených [[letiště|letištích]] a v horkých klimatických zónách. Pohyb na nezpevněné [[VPD]] usnadňovaly pneumatiky se širší dosedací plochou. Jako prototyp opět posloužil 27. srpna 1970 letoun [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] G-ASYD upravený na nový standard. Ten spočíval v instalaci křídla verze -500 v kombinaci s kratším trupem a motory Spey 512DW. Následujícího roku v dubnu vzlétl první sériový stroj, v červenci přišla první dodávka dvou kusů peruánské společnosti Fawcett.

 

 

V létě 1978 poprvé vzlétla specializovaná varianta '''BAC-111-670''' (opět přepracovaný G-ASYD) s upraveným křídlem, které umožňovalo stroji vzlétat z dráhy dlouhé 1220 m.

 

== Nasazení ==

Prvních devět sériových letounů odebral britský svaz dopravních společností British United Airways, dále irský [[Aer Lingus]], Central African Airways, Bavaria a Kuwait Airways. Velkým obchodním úspěchem byl prodej šesti, pozdeji pak dalších osmi letounů [[letecká společnost|letecké společnosti]] Braniff v říjnu 1961. O rok později odebral přepravce Mohawk 4 stroje.

 

 

 

== Specifikace (BAC 1-11 300/400) ==

* '''Hmotnost prázdného letadla:''' 23 050 kg

* '''Maximální vzletová hmotnost:''' 40 142 kg

 

=== Výkony ===

* '''Dolet:''' 2 300 km

 

=== Literatura ===

* {{Citace monografie | příjmení = Němeček | jméno = Václav | odkaz na autora = | rok = 1981 | titul = Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla | edice = Atlas letadel | svazek edice =| vydavatel = Nakladatelství dopravy a spojů | místo = Praha | vydání = 1| isbn =}}

 

=== Externí odkazy ===