Otevřít hlavní menu

Změny

wikilinky, opr. wikilinků
| nástupce =
| pořadí2 =
| úřad2 = [[DvorskýNejvyšší dvorský komorník|Nejvyšší komorník císařského dvora]]
| od2 =[[1709]]
| do2 =[[1711]]
| nástupce2 =
| pořadí3 =
| úřad3 =[[Dvorský hofmistr|Nejvyšší hofmistr]] císařovny
| od3 =[[1708]]
| do3 =[[1709]]
| nástupce6 =
| pořadí7 =
| úřad7 =[[Tajný rada]]
| od7 =[[1697]]
| do7 =?
Narodil se jako jediný potomek z manželství [[Karel Ferdinand z Valdštejna|Karla Ferdinanda z Valdštejna]] (1634-1702) a Marie Alžběty z [[Harrachové|Harrachu]] (1637-1710), která byla dvorní dámou císařovny Eleonory. Studoval v Praze na filozofické fakultě [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]], během studií podnikal i cesty za hranice ([[Drážďany]]), poté absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]], během níž pobýval rok v [[Itálie|Itálii]] (Turín, Řím, Siena) a ve [[Francie|Francii]]. Za studií a v zahraničí si osvojil především znalost několika jazyků, mluvil česky, německy, latinsky, italsky a francouzsky<ref>Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených; Pelhřimov, 2013 s. 147, 221 ISBN 978-80-7415-071-5</ref>.
 
V letech 1689-1692 byl říšským dvorským radou, v roce 1689 byl pověřen diplomatickou misí do [[Španělsko|Španělska]], v roce 1691 byl mimořádným vyslancem v [[Polsko|Polsku]], kde měl za úkol předat králi [[Jan III. Sobieski|Janu Sobieskému]] [[Řád zlatého rouna]]. V roce 1693 vykonal misi v [[Savojsko|Savojsku]], v roce 1695 podnikl další cesty do Španělska a Francie, v letech 1695-1696 byl vyslancem v [[Berlín|Berlíně]]. V roce 1697 byl jmenován [[TajnáTajný rada|tajným radou]] a v roce 1698 obdržel [[Řád zlatého rouna]], v letech 1698-1699 byl mimořádným vyslancem u francouzského královského dvora ve [[Versailles]].
 
== Mise v Portugalsku, zajetí ve Francii a kariéra u dvora ==
Četné zahraniční cesty Karla Arnošta vyplývaly z jeho finančních možností, tj. že si diplomatické mise platil ze svých prostředků a náklady na reprezentaci mu císařská pokladna vyplácela až s několikaletým zpožděním. V letech 1700-1703 byl vyslancem v [[Portugalsko|Portugalsku]], kam dorazil přes Anglii. Jeho úkolem v [[Lisabon|Lisabonu]] bylo získat portugalské spojenectví na počátku [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]], hlavním aktérem jednání se ale stal anglický diplomat [[Paul Methuen]]. Součástí mise Karla Arnošta z Valdštejna bylo i jednání o sňatku arcivévody [[Karel VI.|Karla]] s portugalskou princeznou Teresou, která však zemřela v dětském věku v roce 1704.
 
Z Portugalska odcestoval v květnu 1703 na nizozemské válečné lodi, ve Středozemním moři ale padl do francouzského zajetí. Byl převezen do [[Toulon|Toulonu]], později byl vězněn ve [[Vincennes]] u Paříže[[Paříž]]e. Zajetí císařského vyslance vyvolalo rozruch v celé Evropě, s ohledem na jeho vysoké postavení se ale nejednalo o vězení v pravém slova smyslu. Na čestné slovo šlechtice mu byly dokonce povoleny výjezdy do Paříže. Propuštěn byl nicméně až po deseti měsících a po návratu do Vídně za odměnu postupoval v [[Dvorský úřad|dvorské kariéře]]. V letech 1704-1708 byl [[Dvorský maršálek|nejvyšším maršálkem]] císařského dvora, poté [[Dvorský hofmistr|nejvyšším hofmistrem]] císařovny [[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská|Vilemíny]] (1708-1709) a nakonec [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyšším komořím]] císaře [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] (1709-1711). Od roku 1709 byl též státním a konferenčním ministrem. Císař [[Karel VI.]] měl k Valdštejnově osobnosti výhrady již dříve a po svém nástupu na trůn jej odvolal z funkcí (1711). Za války o španělské dědictví se s dalšími císařskými ministry složil na půjčku ve výši 600 000 zlatých, jeho podíl činil 70 000 zlatých.
 
== Rodina a majetkové poměry ==
Karel Arnošt po otci zdědil severočeská panství [[Dobrovice]], [[Loučeň]] a [[Svijany]], po otci také pokračoval v dlouholetém soudním sporu o panství [[Židlochovice]]. Jako nejstarší žijící člen rodu v roce 1708 převzal navíc správu seniorátního [[Svěřenství|fideikomisu]] [[Třebíč]]. Podobně jako otec pobýval většinu života mimo Čechy, nicméně po roce 1704 inicioval výstavbu [[Loučeň (zámek)|loučeňského zámku]]. Součástí zámeckého areálu byl také kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl dílem [[František Maxmilián Kaňka|F. M. Kaňky]].
 
Panství [[Svijany]] zdědily společně dcery Eleonora Marie a Marie Josefa. Marie Josefa pak v roce 1714 svůj podíl prodala švagrovi Janu Josefovi z Valdštejna. Dědičkou panství Dobrovice-Loučeň se stala vdova po Karlu Arnoštovi Marie Terezie. Ta žila ve Vídni a české statky chtěla prodat, měla ale zájem uchovat je pro rod Valdštejnů, proto Dobrovici a Loučeň nabídla za půl miliónu zlatých své dceři. Po delším vyjednávání o snížení ceny nakonec Dobrovici koupil taktéž Jan Josef z Valdštejna.
 
== Reference ==