Petr Figulus Jablonský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Infobox osoba
značka: editace z mobilní aplikace
Radzwilové
Řádek 4:
 
== Život ==
Vykonal mnoho složitých politickýchdiplomatických misí v [[Anglie|Anglii]], [[Švédsko|Švédsku]], [[Maďarsko|Maďarsku]] a [[Prusko|Prusku]]. Coby reformovaný kazatel působil v [[Mokry Dwór (Pomořské vojvodství)|Nassenhubenu]] u Gdaňska a v [[Klaipėda|Klaipėdě]]. Přídomek Figulus (latinsky hrnčíř) získal od svého tchána J. A. Komenského. V Klaipėdě se Petr Figulus podepisoval "Petrus Figulus Pastor Ecclesiae Reformatae novellae demumque colligi coeptae Memmelae in Prussia Ducati". Žádná z jeho podobizen se nedochovala.
 
Jeho otec Jan byl měšťanemrodem Čech, měšťan a (povoláním hrnčíř) v [[Jablonné nad Orlicí|Jablonném nad Orlicí]]̟ od jeho profese byl odvozeno příjmeníː hrnčíř se latinsky řekne Figulus. Petr Figulus v dětství osiřel, rodiče zemřeli následkem [[Mor|morové epidemie]] pravděpodobně roku [[1622]]. Jan Amos Komenský sirotka přijal do své rodiny a vychovával jako vlastního syna. Roku [[1628]] odešel Petr coby devítiletý chlapec s rodinou Komenských do [[exil]]u v [[Polsko|polském]] [[Lešno|Lešně]], kde se učil pod vedením Komenského. Naučil se nejdůležitějším evropským cizím jazykům, proto již v letech [[1636]] - [[1638]] provázel [[John Dury|Johna Duryho]] na jeho cestě po [[Švédsko|Švédsku]]. Roku [[1641]] byl spolu se svým učitelem v [[Londýn|Londýně]] (tam mu tlumočil do angličtiny). Později, když přerušil studia na [[Universiteit Leiden|Leidenské Valonské Akademii]], doprovázel Komenského při cestě do [[Švédsko|Švédska]], dále do [[Sedmihradsko|Transylvánie]] a [[Východní Prusko|Východního Pruska]] ([[1642]] – [[1643]]).
 
Roku [[1642]] si Komenský vybral Petra Figula za pomocníka v [[Elbląg|Elblingu]], o rok později ho poslal jako svého zástupce ke kancléři [[Axel Oxenstierna|Oxenstiernovi]], aby ukončil studia ve Švédsku. [[24. srpen|24. srpna]] [[1644]] se Petr Figulus, prakticky jako sekretář J. A. Komenského, společně s dalšími [[Jednota bratrská|Českými bratřími]] zúčastnil Orlenské konvokace (v Orle v Litvě, na panství knížete Radvily).
Řádek 13:
 
== Mise do Klaipėdy ==
Roku [[1662]] synod [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] potvrdil Petra Figula Jablonského do úzké rady, čímž akceptoval přání J. A. Komenského, aby se Figulus stal jeho všestranným nástupcem.
 
Petr Figulus byl koncem roku [[1666]] na přímluvu litevského knížete [[Bogusław Radziwiłł|Bohuslava Radvily]] povolán [[Braniborsko|braniborským]] kurfiřtem jako dvorní kazatel do [[Východní Prusko|východopruského]] [[Dějiny Klaipėdy|Memelu]] (dnešní Klaipėda v Litvě). Bratranci Bohuslav a [[Jonušas RadvilaRadzwvil|Jonušas]] ([[1612]] - [[1655]]) Radvilové[[Radzwilové]] byli [[Kalvinismus|kalvinisté]], nejednou bohatě podpořili Komenského a [[Jednota bratrská|České bratry]]; s mnohými z nich se osobně znali. Osvětové plány Petra Figula podporovala i kurfiřtova sestra Charlotta Kuronská.
 
V Klaipėdě byla reformovaná komunita tvořená reformáty z blízkého "příhraničí": [[Litva|Litvy]], [[Ruské carství|Ruska]] a [[Polsko-litevská unie|Polska]], bylo zde také 13 rodin ze [[Skotsko|Skotska]], [[Němci]], [[Nizozemci]]. Klaipėdští reformáti museli ještě v roce [[1645]] k přijímání a na bohoslužby až do [[Kaliningrad|Královce]]. Až konečně roku [[1661]] farář Wendelinus dostal od kurfiřta Fridricha Wilhelma povolení přijít za reformáty do Klaipėdy čtyřikrát do roka. Roku [[1667]] pak sbor získal povolení koupit dům pro bohoslužby a mít vlastního kazatele.
Řádek 22 ⟶ 21:
Svou autoritou a diplomatickým taktem tu Figulus dokázal v krátké době smířit rozvaděné [[Luteránství|luterány]] a [[Kalvinismus|kalvinisty]]. Vedle smiřovací mise měl v Klaipėdě i další úlohu: založit školskou kolej. V Klaipėdě měl k dispozici řadu knih a materiálů J.A. Komenského. [[Skotové|Skoty]] vyučoval anglicky, [[Němci|Němce]] německy.
 
Čtyři poslední léta Petra Figula byla poměrně idylická. Smrt jeho mecenáše a přítele Bohuslava Radvily[[Radzwillové|Radzvily]] [[31. prosinec|31. prosince]] [[1669]] jím silně otřásla a uvědomil si, že jeho mise v Klaipėdě ztratila půdu pod nohama. Nachladil se a zemřel na [[zápal plic]] [[12. leden|12. ledna]] [[1670]] v [[Klaipėda|Klaipėdě]]. PochovánByl bylpochován na Klaipėdském městském hřbitově, který již dávno zanikl (toto místo bylo později zastaveno, nyní se tam stýkají ulice Taikos a Galutinio pylimo), místo jeho hrobu tedy není přesně známo.
 
== Potomci ==