Verze z 8. 9. 2015, 10:50 editovat Feťour (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 21 957 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 25. 9. 2016, 15:08 editovat zrušit editaci Iaroslavvs (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 5 929 editací rozšíření čl. & smysluplné (tj. konkrétní, ne pouze obecné) wikiodkazy; +zdroj (Děj. Japonska z NLN) Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Dějiny Japonska}} '''Reformy Meidži''' ({{Vjazyce\|ja}}: 明治維新, ''Meidži išin'') byla série reforem [[Japonsko\|japonského]] [[Meidži (císař~~]]e~~)\|císaře [[Meidži]] (~~někdy~~ též přepisovaného anglicky jako ~~„Meiji“~~''Meiji''), které začaly po roce [[1869]] měnit zastaralé [[feudalismus\|feudální]] Japonsko v moderní [[industrializace\|industrializovaný]] stát podle [[Evropa\|evropského]] vzoru. ~~Proces budování moderního [[Japonsko\|Japonska]] podle [[Evropa\|evropského]] vzoru začalo v období éry [[Období Meidži\|Meidži]] roku [[1869]].~~ Japonsko v polovině [[19. století]] žilo v relativním klidu, nad nímž bděl přísným okem [[šógunát Tokugawa\|šógunát rodu Tokugawa]]. Společnost byla dělena na [[kasta\|kasty]]~~. Do příjezdu komodora [[Matthew Calbraith Perry\|Perryho]] v roce [[1853]] bylo Japonsko z velké části izolované~~. Na začátku [[16. století]] sice bylo Japonsko vev obchodním a kulturním styku se [[~~Španělsko~~Španělská říše\|Španěly]] a [[~~Portugalsko~~Portugalská říše\|Portugalci]] (což např. Oddo japonského prostředí přineslo znalost [[Střelné zbraně\|střelných zbraní]]) a od roku [[1549]] se ~~zde~~tam dokonce začalo šířit [[křesťanství]]. [[Šógun]] [[Iejasu Tokugawa]] (~~uchvátil moc roku~~ [[1600]]/[[1603\|03]]–[[1605]]) však rozpoutal smršť persekucí proti [[křesťan]]ům, během níž jich tisíce zahynuly. Jeho vnuk a třetí šógun ~~Tokugawa~~ [[Iemicu Tokugawa]] pak prosazením politiky ''sakoku'' („uzavřené země“), která vyměřovala trest smrti pro každého cizince, co se pokusí vstoupit do země, přivedl Japonsko do ~~250~~220 let trvající izolace~~, prosazením politiky „Sakoku“~~.▼ [[Soubor:Mutsuhito.jpg\|thumb\|left\|Císař Meidži ve vojenské uniformě evropského stylu, barevný dřevořez 1888]]▼ ▲Proces budování moderního [[Japonsko\|Japonska]] podle [[Evropa\|evropského]] vzoru začalo v období éry [[Období Meidži\|Meidži]] roku [[1869]]. Japonsko v polovině [[19. století]] žilo v relativním klidu, nad nímž bděl přísným okem [[šógunát Tokugawa\|šógunát rodu Tokugawa]]. Společnost byla dělena na [[kasta\|kasty]]. Do příjezdu komodora [[Matthew Calbraith Perry\|Perryho]] v roce [[1853]] bylo Japonsko z velké části izolované. Na začátku [[16. století]] bylo Japonsko ve styku se [[Španělsko\|Španěly]] a [[Portugalsko\|Portugalci]]. Od roku [[1549]] se zde dokonce začalo šířit [[křesťanství]]. [[Šógun]] [[Iejasu Tokugawa]] (uchvátil moc roku [[1600]]) rozpoutal smršť persekucí proti [[křesťan]]ům, během níž jich tisíce zahynuly. Jeho vnuk a třetí šógun Tokugawa Iemicu pak přivedl Japonsko do 250 let trvající izolace, prosazením politiky „Sakoku“. ▲[[Soubor:Mutsuhito.jpg\|thumb\|left\|upright=.6\|Císař Meidži ve vojenské uniformě evropského stylu, barevný [[dřevořez]] ([[1888]])]] Ta byla prolomena v polovině [[19. století]]. Díky nátlaku Matthewa Calbraitha Perryho byl šógunát donucen i přes odpor šlechty ustoupit [[Spojené státy americké\|Američanům]]. Koloniální [[flotila\|flotily]], které nyní kotvily v japonských [[přístav]]ech, byly trnem v oku [[nacionalismus\|nacionalistickým]] [[radikál]]ům. Ti se sjednotili pod myšlenkami Motoori Norinagy a pod sloganem ''sonnó džói'' („ctěte císaře, vyžeňte barbary“). Oživení [[císařství]] zvláště inspirovalo [[samuraj]]e ze západních [[léno\|lén]] [[Čóšú]] a [[Sacuma]], kteří se s nadvládou rodiny Togukawa nikdy nesmířili. V roce [[1868]] došlo k revoluci, kdy radikálové obsadili palác v [[Kjóto\|Kjótu]]. Většina [[Šlechta\|šlechticů]] zůstala neutrální a [[občanská válka]] skončila v roce [[1869]]. Šógunát byl svržen a bylo obnoveno císařství – Japonsko se mělo stát moderním [[feudalismus\|feudálním]] [[stát]]em. Mladý císař Meidži se přestěhoval do [[Edo\|Eda]], které přejmenoval na [[Tokio]] („východní hlavní město“), a zahájil okamžitě řadu reforem. Bylo mezi nimi ustavení [[parlament]]u, sněmu a nejvyššího [[soud]]u, zavedení veřejného systému poštovních služeb, přijetí moderní jednotné [[měna\|měny]] a otevření tokijské [[burza\|burzy]]. Inspiraci čerpal z [[Spojené království\|Velké Británie]], [[Spojené státy americké\|USA]], [[Třetí Francouzská republika\|Francie]] a [[Německé císařství\|Německa]]. Zároveň ze západu povolal civilní a vojenské poradce. Ti měli pomoci vytvořit v Japonsku síť [[železnice]], vybudovat [[průmysl]], vycvičit [[armáda\|armádu]], vybudovat [[loďstvo]] a naučit Japonce evropským [[Stavebnictví\|stavebním]] technologiím. Ta byla prolomena roku [[1853]], když si flotila [[Americké námořnictvo\|amerických lodí]], připluvší pod velením komodora [[Matthew Calbraith Perry\|Perryho]] do hlavního města [[Edo\|Eda]], vynutila prostřednictvím vojenských hrozeb ustavení politických a obchodních styků. Toto násilné otevření Japonska světu bylo trnem v oku [[nacionalismus\|nacionalistickým]] radikálům, kteří si zároveň uvědomili, že Japonsko kvůli celkovému zaostávání už není schopné vzdorovat cizím útokům. V obavách před koloniálním podmaněním se rozhodující část japonské kulturní a politické elity sjednotila pod myšlenkami tradicionalisty [[Norinaga Motoori\|Norinagy Motooriho]] a sloganem ''sonnó džói'' („ctěte císaře, vyžeňte barbary“) začala vyjdřovat potřebu obnovení silné ústřední vlády. Oživení myšlenky [[císařství]] zvláště povzbudilo [[samuraj]]e ze západních [[léno\|lén]] [[Čóšú]] a [[Sacuma]], kteří se s nadvládou rodu Togukawů nikdy nesmířili. V roce [[1868]] došlo k revoluci, kdy radikálové obsadili palác v [[Kjóto\|Kjótu]]. Většina šlechticů zůstala neutrální a [[Válka Bošin\|občanská válka v roce Bošin]] tak skončila již v květnu následujícího roku. Šógunát byl svržen a bylo obnoveno císařství – Japonsko se mělo stát moderní konstituční monarchií. Mladý císař Meidži se přestěhoval do Eda, které přejmenoval na [[Tokio]] („východní hlavní město“) a neprodleně zahájil, ve spolupráci s ministerským předsedou [[Hirobumi Itó\|Hirobumim Itóem]] a dalšími politiky, řadu státoprávních, organizačních a technologických reforem, jež daly jméno celé jeho epoše vládnutí: [[Období Meidži\|éra Meidži]] („Osvícená“). Reformy zahrnovaly ustavení [[Japonský parlament\|parlamentu]], nejvyššího [[soud]]u, zavedení veřejného systému poštovních služeb, přijetí moderní jednotné měny (''[[Japonský jen\|jen]]'', [[1871]]), otevření [[Tokijská burza\|tokijské burzy]] ([[1878]]) a konečně přijetí [[Ústava Meidži\|ústavy]] ([[1889]]/[[1890\|90]]). Inspirační vzory byly hledány v nejmocnějších státech té doby: [[Německé císařství\|Německu]], [[Třetí Francouzská republika\|Francii]], [[Spojené království\|Velké Británii]] a [[Spojené státy americké\|USA]]. Pro co nejrychlejší naučení a uplatnění novinek byli ze Západu povoláváni civilní a vojenští poradci, kteří měli pomoci vytvořit v Japonsku [[Železniční doprava v Japonsku\|síť železnic]] (první trať zprovozněna roku [[1872]]), vybudovat průmysl a školství (nejstarší univerzita, [[Tokijská univerzita\|Tokijská]], zal. roku [[1886]]), vycvičit [[Japonská císařská armáda\|císařskou armádu]], vybudovat [[Japonské císařské námořnictvo\|loďstvo]] a naučit Japonce evropským stavebním postupům. Zároveň byli nadaní japonští studenti programově vysíláni do Evropy a Ameriky na studijní cesty. == Literatura == * {{citace monografie \| příjmení = Reichschauer\| jméno = Edwin Oldfather\| odkaz na autora = \| příjmení2 = Craig\| jméno2 = Albert Morton\|titul = Dějiny Japonska\| url = \| vydání = 3 \| typ vydání = doplněné \|vydavatel = NLN\| místo = Praha\| rok = 2009\| počet stran = \| kapitola = 5. Modernizace Japonska v období Meidži\|typ kapitoly = kapitola\|strany = 146–186\| isbn = 978-80-7106-513-5\| jazyk = }} * SÝKORA, JAN: Ekonomické myšlení v Japonsku. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2010. ISBN 978-80-7308-309-0 {{pahýl}}

Reformy Meidži: Porovnání verzí