Pavel Vasiljevič Čičagov: Porovnání verzí

Pavel byl synem admirála [[Vasilij Čičagov|Vasilije Čičagova]]. V roce [[1772]] vstoupil do carského válečného námořnictva jako adjutant svého otce a účastnil se v letech [[1788]]–[[1790]] rusko-švédské války jako velitel válečné lodě. Po studiu ve [[Spojené království|Velké Británii]] v letech [[1792]]–[[1793]] stal se členem nejužší družiny pozdějšího cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] Od prosince roku [[1802]] až do roku [[1811]] byl ministrem námořnictva ruské říše. Roku [[1807]] se stal admirálem. Ve válce 1812 převzal po [[Kutuzov]]ovi velení [[moldávie|moldavské]] armády a s touto se snažil přehradit cestu ustupující Velké armádě. Stal se obětí geniálního manévru Napoleonova při přechodu [[Berezina (přítok Dněpru v Bělorusku)|Bereziny]]. Poté byl nucen předat velení armády generálu [[Barclay de Tolly]]. Byl penzionován a odešel poté do emigrace. Žil ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]] a psal své paměti, které byly v Rusku vydány až roku [[1869]] a [[1870]]. Roku [[1834]] byl vyzván k návratu do Ruska, a když neuposlechl, byly jeho ruské statky zcela poničeny. Nakonec získal anglické občanství.▼